Schodiště přeludů [*] [75%]
Záhadné životy [60%]
Tajemný dům [60%]
Mučedník touhy [20%]
Vlastním jménem Josef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu. Studoval německou obchodní akademii v Praze (1893–1895) a Českoslovanskou obchodní akademii. Po maturitě pracoval ve státním zástavním úřadě v Praze (1897–1900) a na magistrátu hl. města Prahy (1900–1902). V letech 1903–1932 byl zprvu úředníkem, později archivářem a pak přednostou archivu Zemské banky v Praze. Po r. 1918 byl vedle zaměstnání redakčním spolupracovníkem nakladatelství Sfinx, později nakl. A. Srdce. Vybudoval velký archiv literárních dokumentů Lešehradeum, nyní součást fondů PNP. Ve 20. letech také redigoval Okultní a spiritistickou revui a Literární listy. Hluboce se zajímal o mystiku, okultismus a tajné společnosti. Napsal na to téma několik knih (například Tajné společnosti v Čechách, 1922) a byl členem Akademie kosmických vědění, neodvislé skupiny esoterních badatelů v Paříži. Autor řady básnických sbírek (např. Zrcadlo vládkyně noci, 1930), znalec díla Otokara Březiny (Z díla Otokara Březiny, 1932). Překládal z angličtiny a francouzštiny. Používal pseudonymy: Jiří Zachar, Karel Frýs, K. Mahr, Quido Jarník, Zdeněk Krušina aj. Lešehrad je významný především jako básník a povídkář dekadentní, mystické orientace. Z básnických sbírek jmenujme např. debut Smutné kraje (1898), Květy samoty (1899), Atlantis:Básně (1899). Psal též literární studie. V letech 1930–1940 vydal A. Srdce jeho souborné dílo v 15 svazcích a v téže době devítisvazkový soubor esejů. Z jeho prozaického díla nejspíše zůstanou nejdéle na paměti jeho povídky s fantastickými motivy, v nichž na rozdíl od svých rozsáhlejších a realističtějších prací dosáhl jistých úspěchů.
In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction[
