Brian Stableford
pohlaví: muž
publikuje i pod pseudonymem Brian Craig
Život: * 25.07.1948
Národnost: anglická
odkazy: 1x [web]
Britský spisovatel, teoretik a futurolog, editor a překladatel. Narodil se
25. 7. 1948 v Shipley v anglickém hrabství Yorkshire. V roce
1969 dokončil studium biologie, poté v oboru absolvoval postgraduál a
následně získal v roce 1979 doktorát ze sociologie. Oba tyto obory dodnes
pravidelně využívá při psaní fantastiky, značná část jeho děl se
věnuje budoucímu vývoji lidstva při využití moderních bio-technologií.
V letech 1977 až 1988 působil jako vysokoškolský profesor, od roku
1988 je spisovatelem z povolání, ačkoli přednášek se zcela nevzdal a
stále příležitostně vyučuje například obor tvůrčího psaní. Věnuje
se rovněž překladu méně známých textů z Francie devatenáctého
století, autorem většiny z nich je i u nás dobře známý Paul Féval. Do
fantastiky vstoupil již velmi brzy povídkou Beyond Time’s Aegis (Science
Fantasy 1965) vydanou ve spolupráci s Craigem A. Mackintoshem pod společným
pseudonymem Brian Craig.
V debutovém románu Cradle of the Sun (1969) vytvořil vzdálenou budoucnost,
v níž se lidstvo spolu s odvěkým nepřítelem, inteligentními krysami,
pokouší zabránit vyhynutí obou ras lhostejně směřujících ke svému
konci za pomoci chorobného strachu posledního zbabělce na Zemi. V románu
The Blind Worm (1970) jsou zachyceny snahy obnovit lidstvo v jeho původní
podobě, kterou v daleké budoucnosti již dávno ztratilo. V trilogii Dies
Irae: The Days of Glory (1971), In the Kingdom of the Beasts (1971) a Day of
Wrath (1971) vede lidstvo krutou mezihvězdnou válku s inteligentní rasou
Bestií, kterou samo vytvořilo za účelem rychlejšího osídlení Galaxie.
Román To Challenge Chaos (1972) se odehrává na planetě, jejíž jedna
polovina leží v jiném, chaotickém a neeuklidovském vesmíru. K románu se
vážou také povídky The Sun’s Tears (Amazing 1974), An Offer of Oblivion
(Amazing 1974) a Captain Fagan Died Alone (The DAW Science Fiction Reader, ed.
Donald A. Wollheim 1976). Větší pozornosti se autorovi dostalo až díky
románové sérii Hooded Swan: The Halcyon Drift (1972), Rhapsody in Black
(1973), Promised Land (1974), The Paradise Game (1974), The Fenris Device (1974)
a Swan Song (1975). Jde o příběhy pilota Graingera, jenž by se dal označit
spíše za antihrdinu, a posádky převratné vesmírné lodi ve službách
planety Nová Alexandrie. Grainger díky svému důvtipu a nepříliš
spolehlivé pomoci mimozemského myšlenkového parazita prožívá množství
různých dobrodružství při průzkumu cizích planet. Série vyšla nedávno
v jednom svazku pod názvem Swan Songs: The Complete Hooded Swan Collection
(2002). Podobného ladění je i románová série Daedalus: The Florians
(1976), Critical Threshold (1977), Wildeblood’s Empire (1977), The City of
the Sun (1978), Balance of Power (1979) a The Paradox of the Sets (1979), která
sleduje neméně dobrodružnou cestu pozemské vesmírné lodi Daedalus,
jejímž úkolem je obnovit kontakt s koloniemi, s nimiž neměla Země od
vyslání osídlovací flotily žádné spojení.
V knize The Realms of Tartarus (1977) je nad znečištěným povrchem Země
vystavěna plošina a na ní zřízen utopický život v zářících městech
zbavených veškerých dosavadních problémů. Ve stínu tohoto idylického
života se však vývoj nezastavil, v zapomenutém podsvětí dál žijí
lidé, polo-lidé i věci, které lidmi nikdy nebyly. Kniha vyšla rovněž
rozdělena do tří svazků pod názvy The Face of Heaven (1976), A Vision of
Hell (1979) a A Glimpse of Infinity (1979). V pozoruhodném románu Man in a
Cage (1975) je společnosti nebezpečný schizofrenik nadějí lidstva
k podrobení vesmíru tam, kde mysl duševně zdravých selhává. Román The
Mind-Riders (1976) přichází s myšlenkou zápasů, které můžou lidé
nejen sledovat, ale dokonce se jich i zúčastnit v mysli bojovníků, aniž
by cítili jejich bolest. Ve skutečnosti je to ale zápas dvou hologramů,
řízený zkušenými operátory.
Román The Last Days of the Edge of the World (1978) je pohádkovou fantasy
o dceři čaroděje, která si pro svého nastávajícího manžela, prince a
dědice království, vymyslí tři zdánlivě nemožné úkoly. Zajímavou
science fiction je román The Walking Shadow (1979), v němž se médii
oblíbený „nový spasitel lidstva“ dostane do tranzu tak silného, že je
i spolu se svými empatickými následovateli protažen poruchou ve struktuře
času do stovky let vzdálené budoucnosti, kde je jeho kult ještě
silnější. Tento skok v čase je opakován až do doby na samém konci času,
což dává autorovi možnost zobrazit po vzoru Olafa Stapledona eóny
trvající budoucnost. Román Optiman (1980=War Games) se odehrává ve stovky
let vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo vede nekonečnou válku s mimozemskou
rasou Veitchů.
V románu The Castaways of Tanagar (1981) je jednou z kolonizačních lodí
vyslaných z umírající Země založena kolonie dle morálních a
společenských principů Platónovy Republiky. Tato společnost vysílá své
zločince a násilníky do vesmíru ve spánkovém režimu převýchovy, což je
i případ lodě poslané k nedávno znovuobjevené Zemi. Ve snaze
o kolonizaci vesmíru jsou v románu The Gates of Eden (1983) vysílány
expedice za účelem vybudování stanic umožňujících nadsvětelnou dopravu.
Jedna z těchto výprav objeví bažinatý svět, který zdánlivě postrádá
inteligentní život. To je však podle dosud získaných vědomostí naprostá
výjimka a je nutné přijít na to, co se pod touto absencí inteligentních
obyvatel skrývá.
Zhruba v polovině osmdesátých let došlo v Stablefordově tvorbě
k viditelné změně, předně se na několik let odmlčel v do té doby velmi
bohaté románové tvorbě, aby tuto přestávku vyplnil pouze prací na
některých titulech mimo beletrii. Po návratu k fantastice se navíc odhodlal
k razantnímu kroku směrem k temnější hororové atmosféře. Jeho díla od
té doby nejsou jen žánrově čistou science fiction, ale naopak se pohybují
na nezřetelné hranici mezi fantasy, hororem a sf. Krátká pauza a
částečná změna žánru se projevila snadno rozeznatelným oživením
autorova tvůrčího elánu spolu s neméně viditelným zvýšením
kvality.
Následovala zlatá doba Stablefordovy literární kariéry, započatá vřele
přijatým titulem The Empire of Fear (1988, č. Říše strachu/Laser-books
2008), jenž se z větší části odehrává v alternativním světě
sedmnáctého století, kdy jsou vládnoucí třídou nesmrtelní upíři,
pečlivě střežící tajemství přeměny z obyčejného člověka. Říše
strachu je patrně autorovým životním dílem, fascinujícím způsobem
propracovaný román, který můžeme považovat za směs fantasy a hororu či
za čistou science fiction, jsou na něm jasně patrné dlouhé roky práce a
pečlivost v zobrazení historických či vědeckých detailů. V porovnání
s předchozí tvorbou jde o téměř neuvěřitelnou proměnu, s níž lze
srovnávat snad jen vzestup kvality v díle Roberta Silverberga na konci let
šedesátých či obdobnou změnu v pracích Roberta Holdstocka na počátku
let osmdesátých. Součástí románu je rovněž rozšířená verze povídky
The Man Who Loved the Vampire Lady (F&SF 1988, č. Muž, který miloval
upíří dámu – Pevnost 3/2005).
Přepracováním již dříve vydaného románu Journey to the Center (1982)
vznikla úvodní část science fiction trilogie Asgard: Journey to the Centre
(1989, dále přepr. jako Asgard’s Secrets), Invaders from the Centre
(1990=Asgard’s Conquerors) a The Centre Cannot Hold
(1990=Asgard’s Heart), jejíž děj popisuje odvážný pokus o průzkum
ohromného vesmírného objektu umělého původu, v jehož středu se
skrývají četná tajemství a možná i pozůstatek civilizace tvůrců,
kterým se snad podařilo přežít dávnou katastrofu. Tajemné vize zavedou
hrdiny mystické hororové trilogie The Werewolves of London (1990), The Angel
of Pain (1991) a The Carnival of Destruction (1994) doprostřed bitvy dvou
padlých andělů, kteří neváhají využít většinou nic netušících
lidských obětí jako pouhých nástrojů vražedného konfliktu. Cyklus je
pokládán za jednu ze Stablefordových nejvýraznějších prací.
Mladá dívka se v hororovém románu Young Blood (1992) mění v upíra
poté, co z nezřetelné hranice reality a neskutečna přivolá záhadného
Maldureva. Její přítel se při pozorování této transformace obává, že
se stala obětí viru ovlivňujícího lidskou psychiku. Rozšířením
debutové kratší práce vznikl science fiction román Firefly: A Novel of the
Far Future (1994), v němž bratrská dvojice hledá v rozkládajících se
troskách kdysi velkolepé lidské civilizace prostředek k cestě časem do
dob, kdy lidem patřily hvězdy a pozemská města stála v časem nenarušené
nádheře.
Trilogie Genesys: Serpent’s Blood (1995), Salamander’s Fire (1996) a
Chimera’s Cradle (1997) se na počátku zdá být klasickou fantasy
z barvitého prostředí cizí planety, kde se lidstvo usídlilo po boku
domorodých ras, ale v závěru se mění v science fiction s ekologickým
poselstvím. Román The Hunger and Ecstasy of Vampires (1996) vznikl
rozšířením stejnojmenné novely a ve třech vizích z různého časového
období popisuje budoucnost, v níž lidstvo podlehne upíří nadvládě.
Ve vrcholné formě se Stableford ukázal při psaní samostatných románů
spojených osobitou historií budoucnosti do série Emortality (Nesmrtelnost).
Dle vnitřní chronologie je prvním svazkem román The Cassandra Complex
(2001), lidstvo se v něm v jednadvacátém století musí vypořádat
s úskalími rychle se rozvíjejících biotechnologií, které se zřejmě
stanou hlavní zbraní v hrozící třetí světové válce. Příběh sám
popisuje pátrání po zmizelém vědci, který je podle všeho autorem zcela
přelomového objevu. Román vznikl na základě povídky The Magie Bullet
(Interzone 1989 – Interzone Poll, č. Magická střela – D. A. Wollheim
představuje nejlepší povídky sci-fi 1990/Laser 1995) a ve stejné době se
v rámci cyklu odehrává rovněž kratší práce The Ladykiller, As Observed
From a Safe Distance (Asimov’s SF 2000). Román Inherit the Earth (čas.
Analog 1995, kn. rozš. a přepr. 1998) se odehrává ve dvaadvacátém
století, kdy se lidstvo s pomocí bio-lékařské nanotechnologie zbavilo
většiny zdravotních neduhů a získalo dlouhověkost a fyzickou odolnost
vůči nemocem a zraněním. V drsném detektivním thrilleru sledujeme
příběh syna slavného vědce, jenž se v dramatickém útěku před otcovým
odkazem musí vypořádat s teroristy, mezinárodní policejní agenturou i se
zástupci mocných obchodních korporací. Román Architects of Emortality
(1999) popisuje ve stovky let vzdálené budoucnosti pátrání po pachateli
vražd provedených prostřednictvím bio-inženýrsky navržených květin.
Dlouhověké lidstvo zde ve velké míře propadlo rozmanitému excentrickému
způsobu života, fascinováno touhou po nesmrtelnosti. Zmíněné vraždy tak
znamenají přímé ohrožení společenské stability. Román vznikl
rozšířením novely Les Fleurs du Mal (Asimov’s SF 1994 – nom. Hugo, č.
Květy zla Ikarie 1/2007). V románu Dark Ararat (2002) se dlouhověké lidstvo
rozhodne kolonizovat Galaxii, přičemž jedna z vesmírných lodí objeví
planetu, ideální pro osídlení. V ruinách tamních měst se však
pravděpodobně mohl najít důkaz o tom, že původní obyvatelé stále
žijí, což by vedlo k zákazu kolonizace. Někteří by chtěli pokračovat
v cestě, jiní zase touží zůstat – v atmosféře sporů je přitom
snadné spáchat zločin vraždy…
Hrdinou románu The Fountains of Youth (2000) je Mortimer Gray, jenž se
v jednatřicátém století dožil věku více než pěti set let a nic mu
nebrání žít ještě dalších tisíc a víc. Je totiž členem Nového
lidstva, které si podrobilo samotnou smrt. V dech beroucích vzpomínkách
sledujeme půl tisíciletí trvající historii budoucnosti, kdy se lidstvo
díky genetickému, kybernetickému, kontinentálnímu a dokonce
i planetárnímu inženýrství stalo zcela novým druhem, jenž si podrobil
Sluneční soustavu i hvězdy. Kniha vznikla rozšířením novely Mortimer
Gray’s History of Death (Asimov’s SF 1995 – nom. Nebula, č. Dějiny
smrti z pera Mortimera Graye – Ikarie 8/1997 a Grayovy Dějiny smrti –
Science Fiction 1995/Netopejr 1997).
Vyvrcholením šestidílné románové série je titul The Omega Expedition
(2002), v němž v pětatřicátém století dojde k rozmražení Adama
Zimmermana, muže s úzkostlivým strachem ze smrti, který ho dohnal až
k velkorysé finanční podpoře vývoje kryogenní technologie. Navíc se
nepřímo stal iniciátorem výzkumu nesmrtelnosti a v budoucnosti se tak
těší velké úctě. Jeho dlouho odkládané oživení je z toho důvodu
velmi důležitou politickou událostí, která by měla korunovat úspěchy
celé společnosti. Román volně navazuje na povídku And He Not Busy Being
Born… (Interzone 1986), která se vrací do minulosti Adama Zimmermana.
Symbolicky jde o kratší práci, se kterou se Stableford vrátil v polovině
osmdesátých let k psaní fantastiky. Série Emortality (Esmrtelnost) je jako
celek jedním z nejambicióznějších pohledů na možný vývoj lidstva,
věrohodným a fascinujícím způsobem předvídá možnou budoucnost a jistě
patří k nejpozoruhodnějším dílům britské science fiction posledních
deseti let.
Román Year Zero (2000) je humoristickým přehledem různých fantastických
motivů, od andělů a démonů až po mimozemšťany, s tím vším se musí
nějak vypořádat Molly, obyčejná dívka, která touží jen po tom dát si
svůj nezáviděníhodný život do pořádku. Součástí knihy jsou v mírně
upravené formě rovněž povídky When Molly Met Elvis (1997), Molly and the
Angel (1999) a Molly and the Men in Black (1999), publikované nejprve
v časopisu Interzone pod jménem Francis Amery. V románu The Eleventh Hour
(2001) sledujeme dobrodružství čtveřice dospívajících kamarádů v zemi,
která byla v touze po ochraně slábnoucí magie odtržena od hlavního proudu
času a tím odsouzena k pomalému, ale nevyhnutelnému úpadku. Prvním dílem
předpokládané série měl být román Curse of the Coral Bride (2005), jenž
se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti, kdy obyvatelé pozemských
ostrovů žijí s vědomím nadcházejícího konce světa. Kniha vznikla
volně na základě povídky The Light of Achernar (The Last Continent: New
Tails of Zothique, ed. John Pelan 1999).
Neobvyklým duchařským příběhem je román Kiss the Goat (2005), v němž
se duch prostitutky snaží zkontaktovat obyvatelku pokoje, v němž dříve
bydlel. Anglický šlechtic na sebe v románu Streaking (2005) upozorní
organizované zločince rodovým darem štěstí, proti následující smršti
událostí však nemusí stačit ani jeho dar posílený brilantním taktickým
myšlením. V artušovské fantasy The Stones of Camelot (2006) se chlapec ve
službách kouzelníka Merlina snaží najít důvod, proč byl nejprve unesen a
poté vrácen z mytické Faerie, aniž by tušil, že jeho pátrání
zapříčiní pád křehkého Artušova království. Román vznikl na základě
povídky The Architect of Worlds (Camelot Fantastic, ed. Lawrence Schimel &;
Martin H. Greenberg 1998). Realizace upraveného divadelního přepracování
Faustova příběhu se v románu The New Faust at the Tragicomique (2007)
setká s nečekanými problémy, které hraničí až s nadpřirozenem, což
je v přímém rozporu s vírou v technologický rozvoj společnosti konce
devatenáctého století.
Stableford se rovněž vrátil k téměř zapomenutému pseudonymu Brian Craig,
pod nímž po vzoru některých kolegů publikoval komerčně zaměřenou
fantasy trilogii ze světa RPG hry Warhammer Tales of Orfeo: Zaragoz (1989),
Plague Daemon (1990) a Storm Warriors (1991) či obdobně orientovaný román
Dark Future: Ghost Dancers (1991). Do světa Warhammeru zavítal ještě
v románu The Wine of Dreams (2000), u nás známe tuto stránku jeho tvorby
díky povídkám The Phantom of Yremy (Wolf Riders, ed. David Pringle 1989, č.
Yremský fantom – Vlčí jezdci/Polaris 1992) a The Way of the Witchfinder
(Wolf Riders, ed. David Pringle 1989, č. Cesta hledače čarodějnic –
Vlčí jezdci/Polaris 1992). Naposledy využil pseudonym Brian Craig při
vydání románu Warhammer 40.000: Pawns of Chaos (2001).
Autorovy kratší práce se dočkaly souhrnného vydání zejména
v posledních letech, uvést lze soubory Sexual Chemistry: Sardonic Tales of
the Genetic Revolution (1991), Fables & Fantasies (1996), Complications
& Other Science Fiction Stories (2003), Salome & Other Decadent
Fantasies (2004), Designér Genes: Tales of the Biotech Revolution (2004), The
Wayward Muse (2005), Sheena and Other Gothic Tales (2006), The Cure for Love:
And Other Tales of the Biotech Revolution (2007), The Haunted Bookshop: And
Other Apparitions (2007), The Tree of Life: And Other Tales of the Biotech
Revolution (2007), An Oasis of Horror: Decadent Tales and Contes Cruels (2008) a
The Gardens of Tantalus: And Other Delusions (2008). Z povídek jmenujme
především tituly The Engineer and the Executioner (Amazing 1975, č.
Inženýr a vykonavatel – Ikarie 2/1992), The Flowers of the Forest (Amazing
1993, č. Květy pralesa – Ikarie 10/1995), již zmíněnou The Hunger and
Ecstasy of Vampires (Interzone 1995 – BSFA, Interzone Poll, č. Hlad a
extáze upírů – Ikarie 11/2006), Snowball in Hell (Analog 2000) a The Milk
of Human Kindness (Analog 2001).
Sestavil rovněž několik antologií, vedle dvojice Decadence: The Dedalus Book
of Decadence (Moral Ruins) (1990) a The Second Dedalus Book of Decadence: The
Black Feast (1992) jsou to také tituly Tales of the Wandering Jew (1991), The
Dedalus Book of British Fantasy: The 19th Century (1991) a The Dedalus Book of
Femmes Fatales (1992). Mimo beletrii se věnuje převážně literární teorii
a futurologii. Mezi jeho četné práce patří příspěvky do různých
časopisů a esejistických antologií, z knih pak jmenujme tituly The
Mysteries of Modem Science (1977), The Science in Science Fiction (1982, sp.
David Langford a Peter Nicholls), Future Man: Brave New World or Genetic
Nightmare? (1984), The Scientific Romance in Britain 1890–1950 (1985), The
Sociology of Science Fiction (1985) a The Third Millennium: A History of the
World AD 2000–3000 (1985, sp. David Langford).
Jak je vidět, většina z nich vznikla v období přestávky v psaní
beletrie, asi nejznámější se z nich mezi příznivci žánru stal návod
s výmluvným názvem The Way to Write Science Fiction (1985), jejž autor
později doplnil knihou Teach Yourself Writing Fantasy and Science Fiction
(1998). K textům mimo beletrii se vrátil v polovině devadesátých let a
v té době publikoval tituly Opening Minds: Essays on Fantastic Literature
(1995) Outside the Human Aquarium: Masters of Science Fiction, Second Edition
(1995), Algebraic Fantasies and Realistic Romances: More Masters of Science
Fiction (1995) a The Dictionary of Science Fiction Places (1999).
Brian Stableford je kritikou uznávaným velikánem britské science fiction,
svým významem bývá dokonce srovnáván s Robertem Silverbergem, ačkoli na
rozdíl od něj se nedočkal mnoha literárních cen a mnohdy ani vřelého
přijetí čtenářského publika, což je v očích mnoha odborníků velkou
nespravedlností.
Martin Šust
