autor » Gustav Franc
foto autora
10 nejlépe hodnocených

Gustav Franc

je pseudonym, pravé jméno je Pavel Hejcman

Život: * 23.03.1927

Národnost: česká

odkazy: 3x [info]

Otec byl technickým poradcem. Hejcman navštěvoval od 1938 reálné gymnázium; za heydrichiády 1942 byl kvůli „nepřizpůsobivosti v jazyce německém“ vyloučen a začal pracovat v ČKD Praha, v roce 1945 se vyučil strojním zámečníkem. Zkoušky z maturitních předmětů dodatečně skládal v letech 1946–50, kdy také studoval novinářství na Vysoké škole politické a sociální. Roku 1950 se odstěhoval do Bystřice pod Hostýnem, kde pracoval v nábytkářském podniku TON jako vedoucí personálního útvaru (do 1955) a jako vedoucí investor. V roce 1960 založil podnikový časopis Naše práce, který redigoval až do roku 1970. Po dvou letech, kdy žil jako spisovatel z povolání, pracoval od roku 1972 v Lidovém družstvu kovodělném jako frézař. V roce 1990 byl zvolen starostou města Bystřice pod Hostýnem. Funkci zastával do roku 1998, poté se vrátil k autorské činnosti.

Prózy uveřejňoval v novinách a časopisech: Pravda, Svoboda, Svobodné slovo, Rudé právo, Mladá fronta (1971 zde Kriminalistické povídky, pod pseud. Pavel Dejl), Květy (1972 zde detektivní próza Dražba vdov, pod pseud. Pavel Dejl), Ahoj na sobotu, Kulturní měsíčník (Ostrava; jako příloha zde vyšla v roce 1990 próza Prospektoři, později vydaná knižně pod titulem Zlatá jáma), Ostravský večerník aj. Na náměty jeho detektivních próz byly natočeny filmy Smrt za oponou (1966, r. Antonín Kachlík, podle prózy Anděl hraje na violu) a Dům ztracených duší (1967, r. Jiří Hanibal, podle románu Dům za duhovou zdí). Podle románu Píseň Juditina vznikl film Podezření (1972, r. Jiří Krejčík), po premiéře byl však film zakázán a stažen z distribuce. Pro Čs. rozhlas zdramatizoval řadu svých próz, mj. prózu Zanechte všech nadějí (1962), podle níž vznikla také stejnojmenná televizní inscenace (1964, r. Jaroslav Hužera). Knihy Bariéra ticha a Sbohem moře, sbohem oceány kryl svými pseudonymy spoluautor druhé z nich Gerard Freund – Fráňa (Dušan Fráňa 1912–1974, Gustav Franc, Gerard Fraineau). Hejcman publikoval též pod propůjčeným jménem Miroslav Neumann a pseudonymem Pavel Dejl.

Hejcmanova literární aktivita obsáhla několik žánrových oblastí. Dobrodružné historické prózy určené mládeži usilují postihnout dobovou atmosféru archaizujícím jazykem i barvitým líčením dramatických dějů, odehrávajících se převážně na Moravě. Jejich hrdinové se zúčastňují válečných střetů a putují do zemí Blízkého východu (Roxelanin meč), jsou svědky i aktéry dění doby pobělohorské (Moravská válka), případně období Velkomoravské říše (Cesty knížecí). Detektivní příběhy, které Hejcman publikoval hlavně v 60. letech, představují typ politicky angažované prózy, která dobrodružnost námětu využívá k vyjádření dobové ideologie, k zachycení konfliktu mezi nepřáteli socialismu a jeho obhájci. Často se v nich objevuje motiv vztahu přítomnosti a válečné minulosti (doznívání války, zosobňované postavami válečných zločinců: Dům za duhovou zdí, Píseň Juditina), i špionáže a sabotáže (Zanechte všech nadějí, Případ Anthrax). Špionážní prvek a bohatě fabulovaný děj charakterizuje rovněž dobrodružné prózy s milostnou zápletkou, v nichž Hejcman plasticky zachytil exotické prostředí rozvojových zemí (Had má královskou hlavu, Muž pro Maawakao, Dědicové, Bambusová společnost). Do prostředí polistopadových Čech, deziluzivně vyobrazených jako rejdiště zpravodajských služeb a východních mafií, je zasazen politicko-špionážní román Operace Charón. Tématem detektivního románu Nebožtíkům věnce je drogová závislost a rozpad mravních hodnot mladé generace. – Podle vzpomínek válečného lodního lékaře Gerarda Fráni napsal Hejcman autenticky působící knížku z období druhé světové války Sbohem moře, sbohem oceány, kde spojil emotivní vypravěčský styl se smyslem pro detail a schopnost evokovat střízlivými prostředky exotickou atmosféru.

Převzato ze Slovníku české literatury.



WebArchiv - archiv českého webu