autor » Jan Havlasa
foto autora

Jan Havlasa

je pseudonym, pravé jméno je Jan Klecanda

Život: * 22.12.1883 † 13.08.1964

Národnost: česká

Syn spisovatele a publicisty Jana Klecandy. V roce 1926 zakončil doktorátem studia přírodních věd na Filozofické fakultě. (Jeho disertační práce se jmenovala Vliv zeměpisných činitelů na vývoj brazilského národa.) Věnoval se literatuře a publicistice. V letech 1902–1913 cestoval po celém světě. Postupně navštívil Itálii, USA, Tahiti (1910–12), Oceánii, Japonsko, Čínu a Indii (1913). Po návratu do vlasti uspořádal cyklus zeměpisných přednášek a jako publicista se zapojil do politického života (od r. 1914 spolupracovník Našeho slova). V roce 1918 se stal za národní socialistickou stranu členem Národního výboru, 1920–25 působil jako vyslanec v Brazílii. Roku 1929 byl jmenován členem opiové komise Společnosti národů a znovu procestoval asijské země. V roce 1930 se usadil v Paříži, kde žil několik let. Později byl vyslancem v Chile (1943–47), po odchodu do důchodu žil v Los Angeles. Byl mimořádně plodným autorem, zaměřujícím se téměř výhradně na cestopisnou prózu a beletrii z exotického prostředí. S výjimkou raných prací z prostředí Tater se většina z jeho románů odehrává v asijských a oceánských zemích, např. na Tahiti (Šílené lásky, Ticho mezi hvězdami aj.), v Japonsku (Okna do mlhy, Bloudění duší), Singapuru (Děti neklidu) a mísí romantické a dobrodružné zápletky s místním koloritem. V mnoha dílech se objevují prvky orientálního okultismu a využívání východní fantastiky.

Třetí významnou skupinou jsou „knihy japanerií“. V dějích umístěných do japonského prostředí autor evokuje orientální víru v nadpřirozeno. Sem patří povídkové sbírky Zahrada splněné touhy (vl. n. 1919), Bloudění duší (Šolc a Šimáček 1931), Roztříštěná duha (Šolc a Šimáček 1932), Přízraky a zázraky (Šolc a Šimáček 1934), výběr z již publikovaných povídek Schody do podvědomí (PAT 1939) a román Okna do mlhy (ÚNKUČ 1923). Slabé prvky okultismu nalezneme ve dvou románech spojených postavou Čechoameričana Malfonse Sběratel ztracených iluzí (ÚNKUČ 1929) a Hledání neznámých veličin (Sfinx 1934). Poslední Havlasovou knihou vydanou v Čechách je sbírka Zády ke zdi (PAT 1947), v níž občas probleskne fantastický motiv (např. povídka Návštěva v nebi líčí zážitky starce oživeného po klinické smrti). Sbírkami, v nichž jen některé povídky jsou mysticko-fantastické, jsou ještě Ti, kteří se nevracejí (ÚNKUČ 1919), Šílené lásky (ÚNKUČ 1920) a Ale sny umírají (ÚNKUČ 1931). Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského vydalo v letech 1918–1935 sebrané spisy Jana Havlasy ve 30 svazcích. Ve své době byl Havlasa čtenářsky oblíbený, ale poté, co jeho díla přestala v reedicích vycházet, se na něj rychle zapomnělo. Jeho zásluha tkví mj. v tom, že ukázal široké čtenářské veřejnosti přítomnost fantastického myšlení v psychologii i folklóru kultur z celého světa a importoval do naší fantastiky fantaskní motivy Východu.

In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction



WebArchiv - archiv českého webu