Pochází z rodiny lesního inženýra, původem ukrajinského emigranta
Maxima Gušmirenka (carského důstojníka, 1945–56 internovaného v SSSR).
Dětství prožil v Dobrušce, válečná léta v Berlíně, kam byl otec
nasazen na práci, poválečná pak v Josefově. Od 1947 studoval reálné
gymnázium v Jaroměři a v Plané u Mariánských Lázní. Po maturitě
(1952) učil na vesnických jednotřídkách a současně dálkově studoval na
Vyšší pedagogické škole v Plzni (1955–56), kterou však nedokončil. Od
1958 pracoval v knižním velkoobchodě v Plzni. 1961 odešel do Prahy.
Působil jako kulturní redaktor v Zemědělských novinách, v redakci Světa
práce (od 1968) a Literárním měsíčníku (1972–78). 1979–81 byl
dramaturgem Filmového studia Barrandov. 1981 se stal vedoucím redaktorem
časopisu pro mládež Pionýr (1989 přejmenován na Filip), do důchodu
odešel 1991.
Od konce 50. let 20. století přispíval do řady novin a časopisů:
Kulturní tvorba, Rudé právo, Květy, Čs. voják, Pravda (Plzeň), Slovenské
pohľady (Bratislava), později do těch, v nichž působil, dále do Kmene aj.
Pro Čs. rozhlas napsal hru Nezabiješ (1970). – Užíval šifru (kl).
Ve své tvorbě se Klevis orientuje převážně na morální a etické
problémy a na konflikt jedince se skutečností. V próze Pod střechou smrti
naší z konce 60. let se pokusil zužitkovat rovněž vlivy existencialismu a
poetiku absurdity. Při kresbě postav akcentuje psychologické složky a
usiluje o konkrétnost prostředí a plastičnost obrazu. Hrdinové jeho knih
stárnou s autorem: zprvu mezi nimi převažovali mladí lidé, hledající po
středoškolských studiích zakotvení v praktickém životě nebo na vysoké
škole, poté více či méně úspěšní absolventi, později lidé
středního věku, řešící otázky vztahu k práci a její společenské
potřebnosti. Výraznější jsou Klevisovy prózy s protiválečnou tematikou,
zejména román A Bůh byl hluchý, v němž jsou konfrontovány dvě časové
roviny, současná a (autobiografií podložená) válečná, jakož i dva
generačně rozdílné přístupy k životu. V pozdějších románech
Stavitel snů a Dravec zatlačila konvenční „kritika maloměšťáctví“
někdejší Klevisovo hledačství. Obdobně laděná je i jeho tvorba pro
mládež, příběhové prózy o dospívajících, v nichž – ať už jsou
situovány do současnosti, nebo se vracejí k tématu války – je důraz
kladen především na složky sebepoznávací a charakterotvorné. (Slovník
spisovatelů po roce 1945)
