Bernard Malamud
pohlaví: muž
Život: * 26.04.1914 † 18.03.1986
Národnost: americká
odkazy: 1x [web], 19x [info], 2x [wikipedie], 2x [životopis]
Bernard Malamud
se narodil 26. 4. 1914 v newyorském Brooklynu jako starší ze dvou synů ruských židovských imigrantů Berthy Fidelmanové a Maxe Malamuda. Oba rodiče usilovně pracovali, aby si mohli zařídit večerku s potravinami. Později svůj obchůdek několikrát přestěhovali, až nakonec zakotvili na McDonaldově avenue, kde bydleli přímo nad svým krámkem (viz posléze tak příznačná lokalita autorových próz). Pro své dítě si přáli lepší budoucnost, a tak Bernard ukončil své vzdělání roku 1942 na Kolumbijské univerzitě, kde obhájil diplomovou práci o recepci poezie Thomase Hardyho ve Spojených státech a získal titul M.A. Krátce pracoval ve vládním úřadě ve Washingtonu, záhy se však vrátil do New Yorku, kde učil na večerní škole (a právě tam měl možnost odposlouchat jak nejrůznější přistěhovalecké přízvuky, tak afroamerickou angličtinu) a zároveň se pokoušel psát. V roce 1945 přesídlil se svou ženou, italskou katoličkou Ann, do bohémské čtvrti Greenwich Village. O čtyři roky později se i s rodinou (měl dvě děti) přestěhoval na západní pobřeží, kde začal učit na Oregonské státní univerzitě – mohl však vést jenom úvodní kurzy zabývající se kompozicí a psaním esejů, protože pro literární kurzy na vyšší úrovni neměl požadovaný titul PhD. V roce 1961, již jako uznávaný autor, zahájil svou učitelskou dráhu na slavné Bennington College ve Vermontu – tam si již samozřejmě směl své semináře vybírat.
Kolem roku 1950 se Malamudovy povídky začaly objevovat v časopisech – a protože to byla doba „předtelevizní“, kvalitní rodinné časopisy se četly opravdu masově. V roce 1952 kritika příznivě přijala autorovu knižní prvotinu, román Smolař, celonárodní pozornost však přivábila až o šest let později první sbírka povídek nazvaná Kouzelný soudek, která v roce 1959 autorovi vynesla Národní knižní cenu. Dodnes nejslavnějším spisovatelovým dílem ovšem patrně zůstává Správkař, svého druhu historický román z roku 1967, který se volně opírá o proces z roku 1913 s Mendelem Beilissem, ruským židem, obviněným z rituální vraždy křesťanského dítěte, a který byl o rok později oceněn jak Národní knižní cenou, tak Pulitzerovou cenou v kategorii próza.
Spolu se Saulem Bellowem a Philipem Rothem se Bernard Malamud nejvíce zasloužil o vysoké uznání americké židovské literatury nejen ve Spojených státech, ale i ve světě. Jeho ohromné zásluhy dobře ilustruje také skutečnost, že v letech 1979 až 1981 působil jako prezident amerického PEN klubu. A přestože z tohoto „triumvirátu“ zemřel jako první (18. 3. 1986), jeho zásluhy jsou dodnes nezpochybnitelné.
Hana Ulmanová, sborník Americká židovská literatura
Jiné ocenění :
1967 – Pulitzerova cena za beletrii – laureát
