Václav Tille
pohlaví: muž
Život: * 16.02.1867 † 26.06.1937
Národnost: česká
Český literární historik, etnograf, komparatista a prozaik, také jako Václav Říha.
Široký záběr činnosti V. Tilleho má společného jmenovatele v zájmu o rozmanité projevy literární kultury, zvláště té, mající kořeny ve slovesné tvorbě. Tille byl jedním z nejvýznamnějších znalců lidové verbální kultury, zvláště pohádek.
Tille prodělal klasickou vědeckou dráhu: po studiích slavistiky a romanistiky na pražské univerzitě, kde na něho měl vliv především Jan Gebauer, a studijním pobytu v Paříži nastoupil do Univerzitní knihovny, kde působil do roku 1912. V tom roce se stal po Jaroslavu Vrchlickém řádným profesorem srovnávacích dějin literatury. Od svých prvních pobytů na Valašsku v 80. letech 19. století se pravidelně věnoval studiu lidového vypravěčství. Tille se kromě toho hojně věnoval publicistice: po několik desítek let soustavně referoval do řady kulturních rubrik o divadelních premiérách. Často se účastnil zahraničních cest, věnoval se organizování studia, zasahoval do debat akademických i zcela veřejných.
Tille se ve svém zkoumání pohádek a bájesloví především snažil důsledně očistit původní jádro od pozdějších nánosů interpretů. Věnoval tomu analytickou studii České pohádky do roku 1848 (1909), v níž podrobil zkoumání pohádky Erbenovy a Němcové. Soustavným dílem je Tillův Soupis českých pohádek (1929 až 1934). Tille sám psal „ohlasové“ pohádky, jež podepisoval jménem Václav Říha a jež na rozdíl od například moderních pohádek K. Čapka plně přiznávají klasickou folklórní inspiraci (Letní noc, 1905 s ilustracemi Jaroslava Panušky). Tille osvědčil svůj precizní pozitivistický přístup, založený na mohutném sběru materiálů, v několika monografiích, z nichž zejména jeho Božena Němcová (1911, pak řada inovovaných vydání) se stala vzorovou a velmi oblíbenou knihou – a to ve výrazné míře pro Tilleho plastický, čtivý styl. Na jeho práci navázal „poslední literární pozitivista“ A. Pražák.