autor » Jiří Mahen
foto autora
10 nejlépe hodnocených
Dosud žádné dílo nebylo hodnoceno

Jiří Mahen

je pseudonym, pravé jméno je Antonín Vančura

Život: * 12.12.1882 † 22.05.1939

Národnost: česká

Básník, prozaik, dramatik, publicista. Knihovník, významný organizátor kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami.
Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi. Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval češtinu a němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a Přerově, od roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po válce pak jako redaktor nově založeného listu republikánské strany Svoboda.
V letech 1918 – 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920 – 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a patří mu největší zásluha na vybudování této instituce, kterou vytvářel na základě studia odborné literatury a podle zahraničních vzorů. S jeho jménem je spojeno založení časopisu, „letáku kulturní informace“ Index v roce 1929.
Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských časopisech. Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového kultu a spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí (sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné poezie, jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal Mahen poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá z autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek, nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček, předznamenání poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší dobrodružství (1929), jehož ústřední postava, profesor středního věku, prožívá životní krizi související s hledáním smyslu a cíle života. Inspiraci přírodou nacházíme v Rybářské knížce (1921) a v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky Hercegovina (1924).
Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších problémech (soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923), o knihovnách a čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924), o literárních souputnících (Kapitola o předválečné generaci, 1934) nebo úvahy sociologické a filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924). Edici Nápady a výpady (1921 – 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se české literatury, divadla a společnosti vůbec (např. politických poměrů, autorských práv nebo záliby ve spiritismu).
Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko a setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře (1918). Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo, ráj… (tragédie válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové republice, 1921) a Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička odvahy (anekdotická hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili Nedokonalá pomsta (pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů, premiéra 1928, knižně 1930). K současnosti se autor obrací komedií Praha-Brno-Bratislava (podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a komediální dilogií Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme též studentskou hru Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických filmových libret Husa na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení s avantgardním divadlem (odtud název současného brněnského souboru) – v sezóně 1924/25 pracovalo České studio, soubor mladých herců, inspirovaných Mahenovými uměleckými zásadami.
Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a společenského života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce zapůsobila na tehdejší mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj meziválečného kulturního života na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese brněnská městská knihovna a jedna z budov Národního divadla. V Mahenově ulici, ve vilce, kde bylo jeho poslední bydliště, sídlí již deset let (v souladu s vůlí paní Karly Mahenové) památník se zachovanou pracovnou, expozicí o spisovatelově životě a díle a s prostorem pro literární pořady. Roku 1993 byla založena Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla za cíl aktivní podporu kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic na poli literárním, divadelním, knihovnickém i v péči o životní prostředí. Jejím předsedou je od počátku spisovatel Ludvík Kundera, místopředsedou a jedním z nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení dějin literatury MZM PhDr. Jiří Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí též Moravský rybářský svaz.



WebArchiv - archiv českého webu