John Mandeville
je pseudonym
Národnost: belgická
Fiktivní autor fiktivního „Cestopisu tzv. Mandevilla“ z druhé poloviny 14.století. Autorství díla, sepsaného starofrancouzsky mezi léty 1356—1372 v Lutychu, je historiky připisováno lutyšskému lékárníkovi Jeanovi de Bourgogne. Jen rukopisů tohoto díla je v různých evropských jazycích známo kolem tří set. Do českého prostředí je uvedl kolem roku 1400 Vavřinec z Březové na základě soudobé německé redakce, poté byl cestopis opakovaně přepisován. F. Šimek mezi nejdůležitějšími předlohami rozeznává díla Viléma z Bodensele, Vincenta z Beauvais, Odorika z Pordenone, Marka Pola a některých dalších, např. Tractatus de statu Saracenorum Viléma Tripolského (1273), spisy Flaviovy, Solinovy, Voraginovy atd., a předpokládá důkladnou obeznámenost autora cestopisu s většinou relevantní literatury.
Středověký cestopis sloužil k několika účelům. Jednak to byla zábavná četba, v níž se objevovaly fantastické země a stvoření. Tzv. Mandevillův cestopis, právě takto fantastický, byl velmi populární a středověcí čtenáři jej brali jako věrohodný. Naopak „Milion“ Marca Pola byl často pokládán za smyšlenku, ačkoli se zakládal na skutečných zážitcích. To bylo dáno tím, že tzv. Mandeville využíval rozšířené středověké fantastické představy o cizích zemích a jejich obyvatelích.
Jak známo, skutečný autor spisu v popisovaných zemích nikdy nebyl a jeho dílo je kompilací z různých pramenů, jistě s notnou dávkou fantazie. Také Mandeville nám jakoby sám ukazuje cestu do vzdálených zemí, které čím jsou nedostupnější, tím neuvěřitelnější bytosti je obývají.
Zdroje: www.ptejteseknihovny.cz/
Vladislav Knoll: „Koráby naše pak hnaly se střemhlav.“; Přítomnost cestopisného žánru ve starořecké literatuře z hlediska vývoje individuality řeckého literárního cestovatele; Diplomová práce z řečtiny, Ústav řeckých a latinských studií, 2005
