Když byl James Gurney na základní škole, knihy o dinosaurech byly téměř nedostupné. „Nikdo z mých kamarádů o nich nemluvil,“ řekl Gurney, „a v mé škole nijak populární nebyli.“ Jednoho dne ho však rodiče vzali do muzea poblíž kalifornského Palo Alta, kde vyrůstal. Tam uviděl kostru allosaura. „Nejdřív jsem si myslel, že dinosauři byli jen kostry, protože při každé návštěvě muzea jsem je viděl jen v této podobě.“ Snil o tom, že když se muzeum večer zavře, dinosauři ožijí. „Představoval jsem si, jak dinosaurus překračuje zábradlí a až do úsvitu, kdy se musí vrátit na své místo, bloumá po chodbách. Proto mě dinosauři tak fascinovali – prostě nezůstali mrtví.“
Snění o dinosaurech dovedlo Gurneyho až ke studiu archeologie a ztracených civilizací. Na chodbě u svého pokoje měl knihovnu s časopisy National Geographic od roku 1915. Pozdě do noci četl o pilotech dvouplošníků, kteří létali na ruinami inckých a mayských sídel, která ani nebyla na mapách. Po škole kopal na předměstském dvorku v naději, že najde šípy, a možná i zapomenutý chrám. „Matky mých kamarádů časem rezignovaly na zákazy chodit si hrát k mému domu, odkud se vždycky vraceli celí špinaví,“ řekl. Přestože nenašel mnoho z toho, co si představoval, vynahrazoval si to modelováním z hlíny a kreslením.
Když se dostal na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, vyhledal profesory, kteří milovali archeologii a paleontologii. Byli tak laskaví, že mu umožnili důkladně prozkoumat muzejní sbírky. Jednou z jeho prvních zakázek byla ilustrace egyptského skarabea do vědecké publikace. Po účasti na skutečných archeologických vykopávkách s legendárním Jamesem Deetzem se rozhodl vzít si jako hlavní obor antropologii.
Svůj zájem o kreslení a malování následně uplatnil studiem na vysoké škole uměleckého designu v Pasadeně. Při každé příležitosti skicoval v plenéru. Poté, co na nákladních vlacích procestoval celou zemi, napsal a ilustroval se svým přítelem Thomasem Kinkadem knihu „Umělecký průvodce skicováním“ (Watson-Guptill, 1982). Nějaký čas pracoval ve filmovém průmyslu, kde pro film „Oheň a led“ (Bakshi/Frazetta, 1983) namaloval kulisy s džunglí a sopkami. Zájem o magické vědy ho přivedl k tvorbě obálek knih science-fiction a fantasy.
Rozhodující zlom pro něj nastal, když mu National Geographic nabídl ilustrace k článku o Alexandru Humboldtovi. Následovaly ilustrace k mnoha dalším článkům, například k článku o pověstech o Jásonovi a Odyseovi, nebo o kušské civilizaci v Núbii, etruské v Itálii a mochecké v Peru. Tyto zakázky byly podnětnou příležitostí ke spolupráci s odborníky při práci na zobrazení světa, který nebyl nikdy fotografován. Když se setkal s archeology typu Indiana Jonese, jako byli Rick Bronson nebo Tim Kendall, zjistil, že všichni sní o objevení ztraceného města podobné důležitosti jako Trója nebo Machu Picchu. Gurney si usmyslel, že takové město namaluje, a tak ve volném čase stvořil Město vodopádů. Jeho obrazy ho vedly k nápadu stvořit ostrov, kde žijí dinosauři i lidé. Během pěti let Gurney napsal a ilustroval dvě knihy – „Dinotopie: Země vzdálená času“ a „Dinotopie: Podsvětí“. Vymyslel každý detail ostrova, od map přes přístroje až k metafyzice. Dinotopie získala spoustu ocenění a prodává se ve třiceti zemích po celém světě. V září 1995 se ocitla i na obálce Smithosniánského časopisu. Nejnovější kniha o Dinotopii „První let“ vyšla na podzim roku 1999.
Dinotopie oživila Gurneyho dětský zájem o dinosaury. S potěšením se dozvěděl o nové vědě, která zkoumá pohyb dinosaurů. S odborníky, jako je Jack Horner, Mike Brett-Surman a Ralph Chapman pak konzultoval věrohodnost detailů v Dinotopii.
Za posledních několik let přijal Gurney dvě zakázky, které se nedaly odmítnout, známky s motivem světa dinosaurů a ilustraci k článku o patagonských dinosaurech v National Geographic, který vyšel v roce 1997. Se svou ženou a dvěma syny žije v Hudson Valley ve státě New York.
