Bertha Sophie Felicita von Suttner
pohlaví: žena
Život: * 09.06.1843 † 21.06.1914
Národnost: Rakouská
odkazy: 5x [info], 2x [wikipedie]
Bertha Suttnerová je naší, pražskou a českou laureátkou Nobelovy ceny:
v roce 1905 jí byla udělena Nobelova cena míru. Narodila se 9. června
1843 v Praze v domě č.p. 697 na Novém Městě jako dcera hraběte
Františka Kinského a tedy jako hraběnka Bertha Sophie Felicita Kinská
z Vchynic a Tetova. Působila ve Vídni jako guvernantka a společnice čtyř
nedospělých dcer barona Carla von Suttnera. Toto své působení v paláci
Suttnerů musela ukončit poté, co se příliš sblížila s mladým baronem
Arthurem Suttnerem. Odešla do Paříže, kde získala zaměstnání jako
sekretářka Alfreda Bernharda Nobela (1833–1896), z jehož majetku vznikla
v roce 1896 nadace Nobelových cen. V roce 1876 se konečně provdala za
Arthura Suttnera (byl o sedm let mladší) a stala se tak baronkou Berthou ze
Suttnerů. S Arthurem žila do roku 1885 v gruzínském Tbilisi a pak
v dolnorakouském Harmannsdorfu.
Spisovatelkou se stala až dvaačtyřicetiletá. Psala německy divadelní hry,
povídky, romány a pacifistické spisy. Z nich si uveďme Strojový věk
(1888), pak O argumentech Karla svobodného pana Stengela a jiných ve
prospěch války a proti ní (1899), Mírová konference v Haagu (1900), Boj
o zabránění světové válce (1907, spis byl ihned zakázán – jak
jinak – v Německu a v Rakousko-Uhersku), Zbrojení a přezbrojení (1910)
a Z dílny pacifismu (1911). Pozornost si zejména dnes zaslouží esej
s názvem Barbarizace vzduchu (1912), kterým Suttnerová reagovala na první
použití letectva s válečnými cíli se strany Německa za krize v Maroku
roku 1911.
První místo náleží ovšem titulu Die Waffen nieder (1889, do češtiny
s názvem Odzbrojte! přeložila Vlasta Pittnerová a roku 1896 vydal V Praze
Edvard Beaufort, s dedikací Památce Vojty Náprstka, původce překladu této
knihy!). Do roku 1919 vyšel tento spis v několika vydáních celkovým
nákladem 275 000 výtisků! V letech 1892 až 1910 vydávala Suttnerová
časopis se stejným názvem. V roce 1902 navázala na něj románem
s názvem Martiny děti.
Právě pacifistické práce Berthiny se kolem roku 1900 setkávaly s velkým
zájmem. Díky jim se baronka Suttnerová stala jednou z nejznámějších žen
své doby. Bylo proto pro ni poctou, když o ní a o baronce Marii Ebnerové
s Eschenbachu, rozené hraběnce Dubské, spisovatelce turgeněvovského
ražení, napsal zlostně římskokatolický list Das Vaterland, že jde opravdu
o zjevy bezbožného kulturního feminismu! Preláti a feldkuráti této
církve přece odjakživa ponižovali ženy a vždycky světili zbraně a
žehnali válkám! A naše apoštolka přece byla všude, kde probíhal boj
proti nebezpečí války. Byla funkcionářkou Mírové centrály v Bernu.
V roce 1891 založila ve Vídni Rakouskou mírovou společnost. Usilovala
o to, aby mírové společnosti vznikly také v Budapešti a v Praze.
Uvědomovala si, že překážkou na cestě za tímto cílem by mohly být
národnostní sváry, v Praze konflikty mezi Němci a Čechy. Přesto věřila
v úspěch. V Praze totiž na její straně stál vlivný Friedrich Jodl
(1848–1914), rodák z Mnichova a v letech 1885–1896 profesor německé,
tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Byl vlivným představitelem hnutí
za etickou kulturu, ideově velmi blízký Volné myšlence. Prosazoval
filozofii mravnosti bez náboženského základu. Své myšlenky uložil do
spisů např. Náboženství a škola (1892), Podstata a cíle etického hnutí
v Německu (1893), Co je etická kultura? (1894) a Dějiny etiky v novější
filozofii (1882–1889). Po odchodu z Prahy do Mnichova se stal vydavatelem
sebraných spisů svého krajana z bavorského Landshutu Ludwiga Feuerbacha
(1804–1872). Na Jodla se mohla naše pacifistka spolehnout.
Do Prahy přijela Suttnerová na podzim 1895. Bylo to už po smrti ateisty a
volnomyšlenkáře Vojty Náprstka (1829–1894). Oporou jí z české strany
mohli být básník Svatopluk Čech (1846–1908), básník Jaroslav Vrchlický
(1853–1912), spisovatelka Sofie Podlipská (1833–1897) a filozof Tomáš G.
Masaryk (1850–1937). Ustavení české sekce Mírové společnosti mělo
naději na úspěch. Německé kruhy hodlala Suttnerová získat vystoupením
v Tiskovém klubu Concordia, které se uskutečnilo v Německém domě
v ulici Na příkopech na Novém Městě pražském. Pacifismus měl
překlenout napětí mezi Čechy a Němci. Suttnerová se ale setkala
s neúspěchem. Narazila na nepochopení německé strany.
Překladatelkou posledního do češtiny přeloženého díla Suttnerové Vzlety
lidstva byla Pavla Moudrá. Ke svému překladu připsala předmluvu, v níž
se vyjádřila nejenom o spise, který zprostředkovala českým čtenářům.
Vystihla na tomto místě přesně, o co Suttnerová usilovala. Uveďme si
proto slova, která vyjadřují i naše stanovisko.
Vzlety lidstva hlásají myšlenku míru mezi národy, konec válkám,
všeobecné odzbrojení a nekrvavé řešení mezinárodních sporů, na
základě poznatků o největší vymoženosti lidského ducha, o letu ve
vzduchu. Spisovatelka vybízí v nich lidstvo k mocnému protestu proti
zneužití aviatiky k účelům válečným.
Vidí ve válečných vzducholodích veliké porušení rovnováhy dvou
činitelů ve světě: technických vymožeností a mravního pokroku. Technika
ovládla vzduch, ale mravní pokrok vázne v nekalých úmyslech zmocnit se
vynálezů ducha lidského k vraždění lidí.
Rozpor je příliš mocný: člověk se stává pánem všech živlů, ale
zbrojí a chystá vražednou zhoubu svému bližnímu. Lidé nejsou si navzájem
jisti před sebou na pevnině, na moři, ani ve vzduchu.
Je nutno zjednat rovnováhu mezi fyzickým vzletem člověka v aeroplánu a
vzletem jeho mravním v oblasti lidštějších, vznešenějších myšlenek.
Války jsou přítěží lidstva. Až se jich lidstvo zbaví, vzlétne výše
k dobru, soucitu, milosrdenství a vzájemnému porozumění. To chce lidstvu
říci kniha Berthy ze Suttnerů…
Rakousko-Uhersko vyhlásilo 28. července 1914 válku Srbsku. To už Bertha
Suttnerová nebyla naživu. Zemřela ve Vídni 21. června 1914, třicet devět
dnů před vzplanutím první světové války. Je ale možno říci, že její
pacifistický zápas skončil bez úspěchu? Vždyť tehdy nejenom lokální,
ale světová válka vzplanula!
Válka znamenala a znamená i dnes ve všech případech brutální
potlačování práv člověka a občana. Znamená potlačování lidských
práv ve všech zemích, které se jí jakkoliv účastní. Vůbec není
v zájmu člověka umírat na polích válečných. Je přikázáním humanity
všem, aby se zdržovali jakéhokoliv násilí, zejména těm, kdo hodlají
vést anebo už vedou války. Představa o tom, že by mohly být humanitární
války nebo humanitární bombardování, je intelektuální zhovadilost.
Uvažovat o tom, že kdokoliv z těch, kdo takovou zvrácenost hlásají, by
připadal v úvahu jako kandidát Nobelovy mírové ceny, představuje urážku
všech slušných lidí, celého lidstva. Násilí totiž plodí jenom násilí.
Války jsou porážkami nejenom poražených. Jsou dnes porážkou
i zdánlivých vítězů. Na světě je tolik problémů, které je nutno
řešit! Na ně ukazuje pacifismus, který zůstává natrvalo programem pro
lidstvo. Všichni, kdo rozpoutali v roce 1914 světovou válku a kdo se jí
účastnili, byli poraženi. Svým odkazem byla Bertha Suttnerová tehdy a
zůstává i dnes vítězkou. Její odkaz náleží nám všem!
Sdělení pro XVII. kongres Světové federace humanistů (WFH), Budapešť
Autor: Josef Haubelt
Jiné ocenění :
1905 – Nobelova cena za mír
