autor » Geoff Ryman
foto autora
10 nejlépe hodnocených

Geoff Ryman

pohlaví: muž

Život: * 09.05.1951

Národnost: kanadská

odkazy: 11x [info], 3x [rozhovor]

Geoff(rey Charles) Ryman (1951) – Kanadsko-britský autor fantastiky, narodil se 9. 5. 1951 v Kanadě, v jedenácti se spolu s rodinou odstěhoval do Spojených států a od roku 1973 žije v Británii. Se svým partnerem bydlí již celých třicet let v Londýně, kde pracuje ve vládních informačních službách, ale částečně se věnuje rovněž výuce psaní na univerzitě v Manchesteru. Do žánru vstoupil povídkou The Diary of a Translator (1976) v magazínu New Worlds. V roce 2004 se stal zakladatelem tzv. všední (mundane) science fiction, tedy fantastiky přibližující se co nejvíce realitě bez využívání dnes ještě zcela nedostupných či dokonce nemožných technologií. Opodstatnění tohoto subžánru nalézá v předpokladu, že se člověk nejdříve musí vypořádat s všední realitou a teprve poté se může věnovat snům o dobývání vzdálených zákoutí časoprostoru.
Do povědomí čtenářů se poprvé zapsal novelou The Unconquered Country (1984), která vznikla pod dojmem návštěvy Thajska a při pohledu na důsledky genocidy v sousední Kambodži. Vcelku slušného ohlasu se dostalo i románovému debutu The Warrior Who Carried Life (1985), na první pohled tradiční fantasy o ženě, která se při magickém rituálu promění ve zvláštní zbrojí obdařeného válečníka, aby posléze zjistila, že namísto vražedné pomsty musí prolomit neměnný koloběh násilí a nalézt zcela jinou cestu k svobodnému životu.
Za mistrovské dílo žánru lze bez váhání označit román The Child Garden (1989). Ryman v něm vytvořil společnost budoucnosti, v níž se lidstvu podařilo zcela vymítit veškeré projevy rakoviny. Ovšem vedlejším účinkem této preventivní léčby je zrychlené dospívání dětí. Ryman zde k dokonalosti přivedl svůj poetický jazykový styl i vytříbený cit pro tvorbu postav. Román je dnes i díky tomu právem řazen do zlatého fondu žánru science fiction. Zbývá ještě zmínit novely Love Sickness (1987), která je samostatně publikovaným výňatkem z románu, a o dost později publikovanou A Fall of Angels: or On the Possibility of Life Under Extreme Conditions (1994), jež se odehrává ve stejném prostředí.
Zajímavým dílem je do fantastiky pouze okrajově spadající román Was (1992). Realistické ztvárnění trýznivého života skutečné Dorotky z Kansasu je tu využito jako demytizující pohled na vývoj Spojených států počínaje pozdním devatenáctým stoletím.
Zajímavým projektem je hypertextový román 253, or Tube Theatre (1996), jenž vyšel nejprve na Internetu, a později byl vydán pod názvem 253: The Print Remix (1998). V 253 sekcích jsou zde představeni pasažéři jedné ze souprav londýnského metra, čtenář nahlédne do jejich myšlenek a s pomocí odkazů může přejít na další cestující (v tištěné verzi je to vyřešeno tradičním indexem). Román je tak možno číst na přeskáčku i postupně podle „zasedacího pořádku„, není tu však stanovena žádná pevná chronologie s výjimkou závěrečné části. Podobné texty mohou působit až příliš experimentálním dojmem, ale v důsledku jsou manifestem pevné kontroly autora nad vlastním výtvorem, zvlášť když je výsledek tak uspokojivý jako je tomu v tomto případě. Michael Blasco z románu Lust (2000) je mladý vědec zkoumající mozek během procesu učení. Při sledování svého fitness instruktora, jenž je objektem jeho skryté touhy, v sobě náhodně odkryje schopnost proměňovat vlastní představy ve skutečnost.
Za Rymanův patrně nejlepší román je považován cenami zahrnutý Air (2004). Jeho hrdinkou je Mae, žije v té snad až poslední vesnici na světě, kam by dorazil Internet, ale teď je tu něco nového, něco, co nepotřebuje ani kabely, ani počítače – Airnet. Airnet je nová komunikační technologie, která umožňuje přístup do sítě každému a to kdekoli na světě – ať už chce, nebo ne. Román zkoumá dopad moderních technologií na kulturu méně rozvinutých oblastí, které se místo dlouhodobého historického rozvoje musejí vypořádat s moderními technologiemi prakticky okamžitě. Toto téma si Ryman předtím vyzkoušel hned několikrát, např. v povídce Everywhere (1999) nebo v přímém románovém předchůdci, v noveletě Have Not Have (2001).
Autorovým návratem do Kambodže, tentokrát bez příměsi fantastiky, je realistický a z velké části rovněž historický román The King‚s Last Song (2006). Jde o příběh kambodžského mladíka, jenž v touze po bohatství pro sebe i pro svou zemi pomáhá archeologickému týmu v průzkumu prastarého města Angkor Wat, kde se díky úsilí Luca Andredeho a jeho týmu podaří odkrýt historický poklad nesmírné hodnoty. Kambodža je v autorových očích zemí stíhanou neustálým přívalem krutosti, ale i přes všudypřítomné jizvy nedávné občanské války se ona i její lid snaží opět nadechnout, nalézt klid a snad i vykoupení, cestu k naději skrývající se v neznámu budoucnosti. Tento motiv zajímavým způsobem rezonuje v žánrových noveletách The Last Ten Years in the Life of Hero Kai (2005) a Pol Pot‘s Beautiful Daughter (2006).
Z kratších prací jmenujme ještě na svou dobu „šokující“ ranou noveletu O Happy Day! (1985), z pozdější doby např. Omnisexual (1990), Fan (1994), Home (1995), Birth Days (2003) či samostatně vydanou novelu V. A. O. (2002). Rymanovou jedinou sbírkou kratších prací zůstává soubor Unconquered Countries: Four Novellas (1994). Ve spolupráci s Nalo Hopkinsonovou sestavil antologii kanadské fantastiky Tesseracts Nine (2005). Dále je autorem několika divadelních her, mezi něž náleží i adaptace stejnojmenného Dickova románu The Transmigration of Timothy Archer nebo Disappearing Acts, napsaná podle povídky Alfreda Bestera.
Geoff Ryman je vypravěčem, jehož příběhy nesklouzávají ve své působivosti k sentimentu a vždy si zachovávají vlastní svébytnost. Ryman neváhá být natolik upřímný, až svému čtenáři mnohdy působí duševní bolest či pocit strádání umocněný krutými osudy literárních postav, přesto jsou tyto texty právě pro svou realistickou tvrdost natolik lidské, až jsou krásné a především nezapomenutelné.

text: Martin Šust vyňato z knihy Airnet



WebArchiv - archiv českého webu