Krzysztof Boruń
pohlaví: muž
Život: * 29.11.1923 † 22.05.2000
Národnost: polská
Původně učitel matematiky a fyziky, od 40. let novinář, spisovatel, překladatel. Autor řady knih popularizujících kosmonautiku, kybernetiku a psychotroniku. Spoluzakladatel Polské astronautické společnosti a Polské kybernetické společnosti. Do SF vstoupil téměř současně se S. Lemem . Společně s novinářem Andrzejem Trepkou (1923) vydali trilogii Zagubiona przyszłość (Ztracená budoucnost, 1954), Proxima (1956) a Kosmiczni bracia (Vesmírní bratři, 1957). Několik rozsáhlejších povídek je v knize Antyświat i inne opowiadania (Antisvět a jiné povídky, 1960). Obraz budoucnosti tu není radostný. Zatímco v titulní povídce dobývání vesmíru kosmonauty připomíná konkvistadorské výpravy, v jiné povídce je Země, otrávená chemikáliemi a radioaktivitou, osídlena degenerujícími potomky současných lidí, kteří nedokázali zabránit negativním stránkám vývoje civilizace. Jedna povídka vyšla č. in: Rakety z Tantalu (1964) a s. in: Volanie na Mliečnej cestě (1989). Dlouholetou přestávku ve vydávání knih B. přerušil dílem Próg nieśmiertelności (Práh nesmrtelnosti, 1975; s. 1980), ve kterém dochází k přenosu intelektu umírajícího spisovatele do kybernetického zařízení, následkem čehož mohou vznikat stále dokonalejší díla. Ósmy krąg piekieł (Osmý kruh pekel, 1978), který vyšel téměř o deset let dříve v SSSR, konfrontuje morálku středověkého mnicha-inkvizitora s technicky vyspělou civilizací. Důraz na etickou stránku, zejména na nezralost lidí ve vztahu k vyspělé technice, se projevuje i ve sbírkách povídek Toccata (1978) a Człowiek z mgły (Muž z mlhy, 1986). V Africe se odehrává děj románu Małe zielone ludziki (Malí zelení mužíčkové, 1985). B. je spoluautorem kybernetického muzikálu Wygnanie z raju (Vyhnání z ráje, 1969).
