Václav Durych
Černé tečky
Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Orion se kamsi vytratil
Kategorie: sci-fi - povídková sbírka - fantaskní
Černé tečky
Čtyřiadvacet hodin bezvědomí
Člověk potřebuje nepřítele
Spalničky na řece Mwui
Ohavné buňky
Znamení smrti
Vzpoura buněk
Poslední vzkaz krysaře z Hammeln
Probuzení do ráje
Jak se mi vymstila neznalost angličtiny
Čtyřicet sedm kubických metrů vody
Bledý kastelán
Úplné informace najdete pod záložkou povídky
Podstatným přínosem próz Václava Durycha, prvkem odlišujícím je od většiny české vědecké fantastiky, je především vstup náboženské víry a s ní související teologické problematiky na pole žánru. Svět Durychových příběhů ovšem také není nejlepší ze všech možných světů a nebezpečně se podobá světu našemu, který tak dobře známe. Některé časové a geografické reálie netají, že jsou opravdu „reáliemi", odpovídají skutečnosti. Ale čtenář je navzdory všemu až naturalisticky reálnému ubezpečován, že jde o něco, co se vlastně nikdy nestalo a co se pravděpodobně ani státi nemůže…
V románu Orion se kamsi vytratil předkládá Václav Durych jakýsi kruh šesti milostných novel (nazvaných jmény hvězd onoho souhvězdí), se závěrečnou sedmou novelou, která je už čistokrevnou prací vědecko-fantastickou a svádí všechny příběhy do smysluplného celku. Šest protagonistů (či protagonistek) vstupuje do rizikového pole ve zlomovém momentu svého (mladého) života za milostné krize (nebo po ní), a zároveň s nimi do této souhry „náhod" vstupuje ten, který je strůjcem katastrofy, vynálezcem zkázy, jejíž důsledky nemohl domyslet.
Oproti závažným otázkám, na které hledají odpověď hrdinové Orionu ocitnuvší se v jiném vesmíru (s dvojím sluncem nad hlavou – jistým symbolem zmnožení nejistot místo žádoucího utvrzení jistoty), může připadat třináctero krátkých příběhů úvodního souboru Černé tečky jako kratochvilné historky. Jejich různorodost umožňuje rozehrát Durychovo stylové mistrovství a jazykovou vynalézavost. Autor-přírodovědec má možnost vytvářet obrazy ohrožení a zkázy manipulací s biologickými a jinými zákony, autor-kritik společnosti neváhá obohatit strukturu svých pádných textů o pamfletické prvky a samozřejmě přijme i nabídku hororu. A v celé té souhře zábavných složek víc než například hrozba zdivočelých mikroorganismů zarazí nejednou nenápadná jiskra, záblesk skutečnosti už přítomné: hrozba „všeobjímajícího humanismu" nebo propast, zející po ztrátě některých elementárních pojmů, například „milosrdenství".
Zábavnou prózu Václava Durycha je žádoucí číst pozorně a vážně.