LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Ray Bradbury

Marťanská kronika

Tato kniha je částí i jiných knih: Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita, Ray Bradbury BOX

Kategorie: sci-fi - povídková sbírka - audiobook

originální název: The Martian Chronicles
originál vyšel: 05/1950

vydání: Mladá fronta (web) 1959; Mladá fronta (web) 1963; Magnet-Press 1991; Baronet (web) 2010; Plus (Albatros Media) (web) 2017; Kniha Zlín (web) 2023

odkazy: 7x [recenze], 1x [seriál]

Komentáře:

Rooz  | ***** 24.10.2006 16:47

Fantastické dílo složené z krátkých i delších povídek. Příběhy to jsou drsné i hravé, smutné i veselé, poetické, originální, výborné. Je v nich nostalgie a láska, přátelství a nevraživost, odvaha a strach. Je to scifi v nejčistší podobě, jedno z nejlepších děl, které jsem měl tu čest číst…

zdenda  | ***** 09.10.2008 22:50

Absolutní klasika žánru sci-fi. Nádherná, humanistická kniha, která zaujme snad každého.

flim  | ****1/2 13.06.2010 16:53

Toto dielo na mna posobi ako jeden celok, nie ako subor poviedok. Preto hodnotim len knihu a nie poviedky jednotlivo. Tato kniha nuti cloveka zamysliet sa nad svetom v ktorom zije.

morlum  | **** 12.01.2011 22:07

Výborná kniha. Spíš než scifi je to poměrné věrné podobenství o lidské rase, se všemi jejími klady a zápory.

Tua  | **** 15.01.2011 05:22

Bradburyho Mars není tak úplně ta planeta, na kterou jsem byl zvyklý. Je to kouzelný svět. Je to místo neskutečně vzdálené a proto vhodné k vyprávění fantastických příběhů. Je to marťanský svět na konci zde, jen o krok pozadu za koncem světa jako takového. Kniha je vlastně sbírkou povídek, chronologicky řazených za sebou a datovaných obdobně jako v kronice. Některé příběhy na sebe navazují, jiné jsou od základu solitérní. Napínavé a čtivé.

lamahe  | ****1/2 28.06.2011 11:13

Bradburyho tvorba mi doteraz trestuhodne unikala, pričom len občas som narazil na jeho jednotlivé poviedky uverejňované kade-tade. Túto skutočnosť bolo načase zmeniť a ako prvú knihu od neho som si vybral Marťanskú kroniku. Toto dielko, mnohými označované ako esenciálny príspevok v science fiction, však na moje prekvapenie vôbec nie je science fiction. Na Mars sa tu lieta v smiešnych raketkách a je tam dýchateľná atmosféra (čo bol už v čase písania popretý fakt). Avšak, ako som sa neskôr dočítal, sám Bradbury bez okolkov priznal, že jeho zámerom nebolo napísať vedecky hodnovernú extrapoláciu. Marťanská kronika je v podstate niečím viac – je to mýtus, legenda. Príbehy ľudí, na pozadí ktorých sa zároveň odvíja príbeh celého ľudstva. Jednotlivé kapitoly sú viacmenej samostatné poviedky (niektoré s rozsahom len niekoľkých odsekov), datované v rozmedzí 1999–2026, zachytávajúce príchod ľudí na Mars a jeho následné osídľovanie. Miestami sú to príbehy úsmevné, no prevládajúcou náladou je smútok a melanchólia. Bradbury si touto kronikou ľudského osudu u mňa bezvýhradne potvrdil povesť básnika science fiction.

Phoenix  | **** 24.08.2011 11:57

Marťanská kronika byla první knížka, kterou jsem od Bradburyho četla, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Proto jsem ze začátku byla mírně v šoku z toho, jak lehce autor likviduje jednu posádku za druhou a nebere si k tomu žádné servítky. Kdo autora zná, nemůže ho to překvapit. I když je kniha sbírka povídek, nepůsobí tak. Jednotlivé příběhy na sebe navazují, takže spíš vytvářejí dojem kapitol.

honajz  | **** 05.04.2014 19:16

Pokud bych měl hodnotit knihu komplexně, musel bych dát ohodnocení jen 3 hvězdičky. Ty vsuvky, co často nejsou povídkami, jsou zde jen na doplnění rozsahu knihy, aby to nebyla útlá knížečka, někdy jsou dokonce otravné, jak jsou v podstatě o ničem. Ke knize je navíc nutno přistupovat i z toho úhlu pohledu, že nejde o zamyšlení nad skutečným technologickým dobýváním Marsu, ale že kniha odráží filozofické a humanistické Bradburyho názory, jimž často podřizuje i mnohé diskutabilní povídky. Třeba Usher II. je sice vynikající povídka, ale nemá nic společného s Marsem, a navíc vyvolává spoustu etických otazníků – např. je správné mstít se nepřátelům, kteří nám ublížili, a zabíjet je jak podsvinčata? Pokud však beru knihu jako varování před směřováním lidstva k vlastní zkáze, jako apel na humanitu v nás, pak kniha splňuje svůj účel a několik povídek je skutečně vynikajících a trvale platných. (Btw, Bradburyho musel fascinovat oheň – povšimněte si, v kolika povídkách zde něco hoří, vybuchuje, plameny šlehají, města lehají popelem…)

Madam Brbla  | nehodnoceno 16.11.2019 07:36

A jéje, na „Marťanské kronice“ si věčně hladový pan Čas náramně smlsnul, nacpal si i na takto útlém dílku teřich k prasknutí. Nemůžu knížku brát ani jako sci-fi klasiku, vědecká není vůbec, jde spíše o alegorii na lidskou povahu (především na její nelichotivé stránky), rozpínavost, nepoučitelnost. Pokud odhlédneme od současných technologií a znalostí vesmíru, které jsou samozřejmě podstatně dál než před sedmdesáti lety, zůstanou nám různá (ve své naivitě až parodická) podobenství, mnoho černobílého moralizování a úvah o Bohu či víře.
Vystupující postavy se obvykle chovají absurdně, astronauti jsou převážně spolkem nabubřelých existencí, neschopných adekvátně reagovat na situaci, nasávajících iracionálních primitivů a do toho sem tam filozofuje oikofobní náboženský fanatik. Všechno působí zoufale nevěrohodně, nad amatérismus průzkumníků Marsu (určitě posbíraných na Úřadu práce den před odletem) se nedokážu psychicky povznést. Kdyby jednotlivé povídky alespoň daly dohromady konzistentní celek, ovšem ani to ne: Marťané se až na pár detailů vlastně neliší od lidí (žárlivci, snílci, byrokrati, nevrlé ženy v domácnosti atd.), avšak v poslední povídce se o nich zaníceně žvaní jako o nesmírně osvícených bytostech, dokonalých, hodných následování. Asi jsem něco nepochopila.
Věřím, že číst „Marťanskou kroniku“ po revoluci, kdy jsem fantastiku teprve objevovala, byla bych nadšená a nostalgie by teď vykonala své. Bez berličky sentimentu mohu jen s lítostí konstatovat: tentokrát se nepřipojím k pětihvězdičkující většině a z úcty k panu Bradburymu raději nebudu hodnotit. Současný autor by za podobný výtvor dostal maximálně dva červené trpaslíky.
Audioknihou mě provázel milý hlas pana Vlastimila Brodského, bohužel atakovaný disharmonickými pazvuky na koncích kapitol. Nejspíš v nahrávacím studiu běhal po klavíru zfetovaný hroch s potřebou vyjádřit nenávist vůči posluchačům.
EDIT: Ay, caramba, přečetla jsem si seznam povídek se stručným nástinem děje a je to jasné – audioverze, kterou jsem poslouchala, není zdaleka kompletní. Tím se hodně vysvětluje…

Methat  | ****1/2 21.06.2020 23:18

Súbor príbehov z Marsu od majstra Bradburyho. Aj keď to sú samostatné poviedky, v celosti vytvárajú jeden príbeh o jednej červenej planéte. Stále aktuálna kniha, aj keď toto dielo napísal autor pred 70 rokmi. V našej realite má Musk v pláne poslať do roka 2050 na Mars milión ľudí, takže časovo s príbehmi by to celkom sedelo.

Marťanská kronika má v sebe veľa emócii a každý čitateľ sci-fi si v nej nájde ten svoj obľúbený príbeh. Mne sadlo prvých 100 strán, v polovičke som sa trochu nudil a posledných 100 strán bolo opäť výborných. A jednostranové poviedky mi prišli zbytočné. Takže do absolútneho hodnotenia chýbalo zopár strán. 90%

Strýček Biolit  | **** 27.03.2021 12:55

Jednotlivé povídky si netroufnu hodnotit, neboť kratší („spojovací“) práce by bez kontextu nedopadly asi úplně nejlépe. Navíc se nejedná ani tak o povídkovou sbírku, jako spíše o román s velice volně provázanými kapitolami. Kniha je ve svém jádru sci-fi, proto je na ní její stáří sakra znát – například „tisíce kubíků dřeva“, které si pozemšťani dovezou na Mars, aby tam postavili svá města, to je, z pohledu dneška, no… Jenže pak si člověk uvědomí, že knize je přes sedmdesát (a práce v ní jsou vesměs ještě starší), tudíž je zde na podobné věci nemalý nárok. Navíc Bradbury (naštěstí – jak se ukázalo do budoucna) Marťanskou kroniku nevystavěl na technických vymoženostech, ale na lidskosti, touze, nostalgii, melancholii. To z knihy dělá klasiku, klasiku nadčasovou, řekl bych, protože pokud si odmyslíte technologickou stránku věci, kniha bude poměrně aktuální i dnes. O stylu snad ani nemá cenu psát – Bradbury se řadí k mistrům vypravěčům a i po desítkách let se kniha čte velice lehce, stránky mizí pod rukama. Nejnovější vydání (2017) je pečlivě vypiplané – takže radost číst. Hodnocení osciluje někde mezi 70 – 80 %, vzhledem ke stáří se kloním k vyšší hranici.

jasonix  | ***** 01.05.2021 08:16

Kdybych si na pustý ostrov směl vzít jednu jedinou knihu, byl by to Bradburyho Kaleidoskop. Ale jen proto, že je větší než Kronika a vystačil by mi tím pádem déle. Pokud bych musel šetřit místem, tak by to Kronika vyhrála. Nemá smysl recyklovat tu všechny superlativy, nebo oponovat kritice, co se na ní snesla, ale hned vím, že úplně se tomu nevyhnu. Pro mě je to SF bible i hermeneutická výzva, kterou mohu číst celou od začátku jako zhuštěné budoucí dějiny lidstva, stejně jako odzadu či zprostředka po jednotlivých „povídkách“… poetiku Rayova stylu a dekadentní ušlechtilost všeho toho starého harampádí si tak i tak neskutečně užívám. Tím, jak ledabyle a hravě zachází s technikou a současně se zaměřuje na člověka, mezilidské vztahy a otázky morálky, zařazuje text do vitrínky s nápisem „Nadčasovost“. A pro mě tam zůstane.