LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Františka Vrbenská
Jakub D. Kočí

Vítr v piniích

Kategorie: fantasy

vydání: Straky na vrbě (web) 2009

odkazy: 1x [ukázka], 1x [info], 9x [recenze]

Komentáře:

Gaarq  | *** 29.10.2009 19:35

nerad bych skončil jako trautenberk, řvaje „to kyselo je moc kyselý! ten bramborák je moc bramborovej“, ale první dojem z větru v piniích je překombinovanost – jazyková i dějová… a trošku ukecanost. prudké střídání poetického jazyka v poryvech vulgární mluvy, sáhodlouhé popisy, které vypadají jen jako pro popis samý. u příběhu samého váhám, něco na něm je, ale nedokázal mě úplně přitáhnout. některým částem dodatků (např. výslovnost) by svědčila lepší redakce.

abych jen nehaněl. velkým kladem je provedení knihy. to je bomba. geniální tematická obálka, geniální tematické ilustrace, sazba atp. straky se vytáhly.

četl jsem vítr v piniích dvakrát, před vydáním (ale cu pozdě) a teď znovu. srovnám-li je s jediným podobným (byť vzdáleně) příběhem – vládci času -, pak ti mi přijdou lepší svou dějovou sevřeností, uměřeností projevu a koneckonců i příběhem samým. tož tak.

Svarec  | ***** 12.11.2009 21:28

Troufám si říci, že na tuhle knihu jen tak nezapomenu a pro mě se zatím určitě jedná o českou knihu roku 2009. Františce Vrbenské a Jakubovi D. Kočímu se podařilo vytvořit zcela výjimečnou knihu, která bohužel zůstala mnohými lidmi nepochopena… Až se nechce uvěřit, že je o něčem tak obyčejném jako putování. Ale nenechte se zmást, jde tu sice o putování, leč trochu „jinak“ pojaté. Hlavní prvkem knihy není putování samotné, ale spíš to, jaký má cesta vliv na poutníky a jak se hrdinové během cesty vyvíjí. Je radost sledovat jejich všední i nevšední problémy a jak se s nimi vypořádají. A do toho ještě ten nádherný jazyk… rozhodně nesouhlasím s Gaarqem, že popisy jsou zbytečné. Pomáhají dotvářet výjimečnou atmosféru této zcela výjimečné knihy, která mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho…

Jakub Ehrenberger  | **** 14.11.2009 00:16

Cesta je mnohdy důležitější než cíl. Tak by se nejspíš v jednoduchosti dal shrnout děj i morální apel fantasy románu české autorské dvojice Jakuba D. Kočího a Františky Vrbenské. Přivádějí nás v něm do Waynanu, země zničené několikaletými boji se sousedním a nyní porobeným vévodstvím Čomjü. Nenávist mezi oběma zeměmi ještě stále kvete, mnich Ituan si však přesto u waynanského císaře vyprosí svolení ke svaté pouti, cestě skrz Waynan i Čomjü k posvátnému klášteru na ostrově Asun Ghol. Podle zvyku se s k němu může přidat každý, jenž je k pouti psychicky i fyzicky způsobilý, a tak pod Ituanovým vedením ze sídelního města císařství odchází hlouček nejrůznějších osob. Jejich pohnutky k cestě jsou často rozdílně jako barvy duhy. Vždyť i sami hrdinové se od sebe liší nejen věkem a pohlavím, ale dokonce i svým společenským postavením, po čas pouti se však chudí i bohatí, staří i mladí, silní i slabí musejí podřídit životu ve skupině. Mnohdy to samozřejmě není jednoduché, ale to platí i o cestě samotné. V době nejistého míru totiž ani svatý poutník nemá zajištěn pohodlný nocleh a bezpečný průchod ke svému cíli. Vítr v piniích je silně inspirován východními filosofiemi a jeho tvůrci jej protkali trefnými příslovími a moudrostí, kterou na jediné přečtení nelze celou obsáhnout. Jednotlivé postavy dostávají střídavě dostatek prostoru a je těžké mezi nimi hledat jediného tahouna děje. Navíc je Vrbenská s Kočím koncipovali tak, že žádný z poutníků není archetypem klasického hrdiny, s nímž se čtenář může sžít. Některé tíží břímě minulosti, zbývající jsou zase nesympatičtí svými vlastnostmi nebo chováním. V příjemném tempu osvěžujícího vánku plyne román k závěrečnému rozuzlení, jež však není jeho dominantní částí. Právě popis cesty, postupné odkrývání jednotlivých tajemství a skrytých přání, to je spona držící román pohromadě pevněji než cokoliv jiného.

Sirius  | **** 05.01.2010 21:04

Vítr v piniích mě pohladil po čtenářské duši. Postavy jsou skvěle propracované, akce (sice jí tam není hodně) je dobře popsaná, stejně jako svět, v němž se příběh odehrává. Po jazykové stránce pak tato kniha patří k tomu nejlepšímu, co mé čtenářské oko spatřilo za svou čtenářskou kariéru. Prostě je vidět, že si na tom Františka s Jakubem dali záležet a nic neponechali náhodě. Uvidíme, zda se časem dočkáme pokračování

SiriusChico  | ***** 02.04.2010 19:00

Tak nemám slov… takhle vypiplanou knížečku jsem hodně dlouho nečetl. Každá věta je jako báseň a příběh poutníků na svatou horu Asun Ghol, je příběhem o samotě člověka, kterou nepřekoná ani blízkost jiných lidí (tahle knížka vás prostě nutí takhle přemýšlet). Většinou se u konce knížky už těším na další, ale u tohoto díla jsem po dlouhé době zažil melancholický smutek, že příběh už skončil. Jenom škoda, že temnota a deprese před závěrem trochu zvolnila, vzhledem k tomu jak je vlastní závěr laděn je to pochopitelné, ale ten temný propad příběhu by byl o hodně lepší (čti depresivnější). I když i teď tato kniha vzbuzuje ve čtenáři mírnou beznaděj. A druhá chybka je ztracené slovo mezi stranami 84 a 85. No nic musím jít zase něco vyhodit něco z mých Top10.

Julianne  | **** 29.05.2010 20:31

Nádherně vylíčené prostředí, výrazné charaktery jednotlivých postav, zajímavý příběh a čtivost… Jen závěr se mi zdál výrazně odlišný od celkového ladění knihy, poněkud uspěchaný a navzdory snaze o hluboké sdělení spíše prázdný. Být trochu odlišný, dala bych knize i 100 %.

Majkl  | *** 08.06.2013 08:50

Kniha zaostala za očakávaniami, ktoré navodilo dobré PR a krásna obálka. Myšlienka „cesta je cieľ“ nie je kameňom úrazu knihy, ale keď v knihe vystupuje veľa postáv, spomedzi ktorých si vyberiete maximálne jednu-dve sympatické (Maodan a generál Darengol), Vítr v piniích na to doplatí. Pretože čo zostane? Sledovať putovanie hašterivej a nesúrodej skupinky? Vŕtať sa v dejinách, v ktorých je mnoho mocných a tajomných osobností, ktoré sa dotýkajú aj putujúcich, ale emócie sa vďaka absencii sympatií nedostavia? A koniec, ktorý ani iný byť nemohol, pretože ľudské vášne vždy zvíťazia (Na druhej strane však ten zvrat, ktorý sa netýka ľudí, mi tak silne nesedí…), ale opäť, ani jedna slza, ani jedno dojatie, nič? Hm, možno som práve v necitlivom období, ale čakal som ďaleko viac. Edgar Allan Poe a hláška jeho Havrana.