Vladimír Sorokin
Den opričníka
Kniha vyšla i pod názvem:
Opričníkov deň
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Kategorie: sci-fi - antiutopie
originální název: День опричника ▫ Děň opričnika
originál vyšel: 2006
vydání: Kalligram (web) 2008; Pistorius & Olšanská (web) 2009; Pistorius & Olšanská (web) 2015; Pistorius & Olšanská (web) 2022
odkazy: 3x [recenze], 1x [info], 3x [ukázka]
Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne
car, jenž jako hlavní principy monarchie deklaroval: sebeurčení, ortodoxii a
úctu k tradicím. Země je obehnána velkou zdí a odříznuta od zbytku
světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu, a
jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která
do něj exportuje veškeré zboží, od boeingů po toaletní papír. Na Sibiři
žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem…
Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry na současnou situaci
v Rusku, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana
Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román popisuje
obyčejný pracovní den jednoho z gardistů-opričníků, Andreje Komjagy, a
čtenáři nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti.
Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský
despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským
nacionalismem. Před Ljubjakou, do níž poslušní občané stále
přinášejí svá udání, se na místě, kde stávala socha zakladatele NKVD
Felixe Dzeržinského, vypíná nyní pomník velitele opričniků Maljuty
Skuratova. Jsou povoleny lehké drogy, např. kokain, aby se ruští občané
cítili lépe. Na Rudém náměstí byly spáleny cestovní pasy a ze země
vypovězeni zahraniční diplomaté. Potrubí odvádí z Ruska všemi směry
naftu a plyn, ale občas, když se carovi zlíbí utáhnou kohoutek, nemá
západní Evropa a Japonsko čím topit. Noví opričníci se v Moskvě roku
2027 tu projíždějí v červených mercedesech, vyrobených v Číně a
vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly
stejně jako v době Ivana Hrozného připomínají každému, kdo se protiví
Gosudarovi, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy.
Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího
politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství,
která se mu zdá být částí ruské metafyziky.
Kniha ihned po svém vydání v roce 2006 vyvolala řadu diskusí a rychle
dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána
v jedenácti evropských zemích.