LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Po Terroru další mystifikace z pera mistra Simmonse. Tentokrát méně strhující, z mrazivého severu se přesouváme do špinavého Londýna, zůstáváme však ve druhé polovině devatenáctého století. Tato kniha se točí kolem Drooda, postavy z Dickensova nedokončeného románu Tajemství Edwina Drooda (najdete zde na Legii). Vypravěčem je Wilkie Collins, Dickensův dobrý přítel. Podobně jako v Terroru tedy i zde prožíváme příběhy reálných lidí, jejichž osudy Simmons pečlivě sleduje a tam, kde nejsou dochované prameny, mistrně fabuluje. Tuto knihu si užijete především pokud máte rádi literární historii a starou Anglii. U mně platí obojí. Půlhvězdička dolů je za nevyhnutelné srovnání s Terrorem, kde Simmons asi dosáhl svého vrcholu. Na druhou stranu - tohle někomu může sednout i víc, kniha podle mně zjevné chyby nemá, je to věc vkusu.

Vynikající kniha takřka srovnatelná s výborným Terrorem. Simmons je zde samozřejmě mnohem svázanější historickými reáliemi a je trochu s podivem, že dějově je kniha tak trošku o ničem. Nicméně i absence silné hlavní linie dílo v Simmonsově tradičním podání nijak nedegraduje. Autorova dobová fabulace spolu s vykreslením jednotlivých postav, jejich okolí a společenských vrstev v nichž žijí, je tak fascinující, že vlastně ani nevadí Droodova okrajová úloha v celém díle. Simmons mistrně tká příběh z vláken historického románu, životopisu, detektivky a horroru. Přičemž poslední element i přes relativní nepočetnost v ději snadno napne čtenářovy nervy k prasknutí. Kniha plyne pomalým tempem, ale v detailnosti prokleslení viktoriánské éry jí v soudobé literatuře může konkurovat snad pouze Z Pekla Alana Moora. Ovšem oproti těžkotonážnímu Moorovu komixu Simmons exceluje v podání, které se stylově téměř blíží k mainstreamu, díky čemuž je kniha úžasně čtivá. Snad neprozradím příliš, když napíšu, že kniha nemá konkrétní konec. Respektive jich má několik. Autor předestírá několik variant a je jen na čtenáři, aby si z dostupných informací vybral o čem to vlastně celé bylo. Stejné je to i s proklamovaným koncem posledního Dickensova románu. Dílo vyžaduje přemýšlivého čtenáře a očekávání nějakého laciného skandálního odhalení není na místě. Očekávání nevšedního čtenářského zážitku je však zaručeno.

Drood není příběhem o Droodovi. Drood je příběhem o Wilkiem Collinsovi, Charlesu Dickensovi, jejich dílech, jejich vzájemném vztahu, jejich postojích a době, ve které žili.

Vypravěčem je Wilkie Collins úspěšný spisovatel „senzačních románů,“ kterého prakticky neustále sužuje revmatická dna, se kterou se vypořádává pomocí neuvěřitelného množství opia. Jeho prostřednictvím poznáváme jeho samého i Dickense. Samotný Wilikie je skvěle vykreslená postava, která mi ale nepřirostla k srdci a celou dobu jsem si od ní držel určitý odstup. Těžko si oblíbit postavu která je sebestředná, žárlivá, sobecká, lakomá a slabošská. To ale není z mé stránky výtka, bavilo mě postupně poznávat Wilkieho a jeho pohnutky.

Ani Dickense jsem si neoblíbil. Celou dobu jsem na něj nahlížíme očima Wilkieho, tedy člověka, který se snaží vymanit z jeho stínu, obdivuje ho a pohrdá jím, miluje a nenávidí, je jím posedlý. Můžeme pak Wilkiemu věřit? No, mně z toho vyšel Dickens jako člověk s obrovskou vnitřní sílou, schopností nepodlehnout fyzickým ani duševním útrapám, ale zároveň neberoucí ohledy na lidi kolem sebe.

Samotný příběh je dosti rozvláčný (opět to nemyslím jako výtku, já jsem si tuto rozvláčnost užíval) a je jaksi na druhé koleji. Působí na mě dojmem, že ho Simmons pouze využil, jako prostředek, aby mohl psát právě o Collinsovi a Dickensovi, aby se mohl vyjádřit k jejich dílu, aby mohl psát o spoustě věcí, které ho zajímají. A udělal to skvěle, tak skvěle, že jsem na jeho hru bezvýhradně a rád přistoupil.

Je tu jen jedna věc, kvůli které nedávám 100%. Pozor budu hodně spoileroidní, je to spíš pro ty, co už četli…. Nemůžu si pomoct, ale postava inspektora Fieldse byla příliš vševědoucí. Navíc proč by Fields uzavíral a dodržoval dohodu s Wilkiem, když mu to prakticky nic nepřinášelo? Vysvětlovat to jeho posedlostí Droodem, se mi zdá přitažený za vlasy. Leda by Simmons udělal logický lapsus záměrně, aby vzdal hold „senzačním románům“

Další geniální kníha od geniálního autora a zase po přečtení přemýšlím co vyhodit z mých Top10. Rozhodně to není kniha do vlaku, ale pokud tomu ten čas věnujete, tak stejně jako u Terroru, se propadnete do dychajícího reálného světa, kde Dickens není rozhodně takový jak ho známe z hodin češtiny.