LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Isaac Asimov

Ani sami bohové

Kategorie: sci-fi - hard sci-fi

originální název: The Gods Themselves
originál vyšel: 03/1972

vydání: Svoboda 1992; Triton (web) 2005; Triton (web), Argo (web) 2014

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

Rooz  | ****1/2 24.10.2006 16:41

Kniha je rozdělená do tří částí. První a poslední jsou kvalitně řemeslně napsané, čtivé a originální. Ovšem to, co Asimov dokázal v části prostřední, nemá vě světě fantastiky obdoby. Zde Asimov stvořil nový svět a nový život a naprosto uchvátil. Takže ač bych dal normálně čtyři hvězdy, prostřední pasáž by si jich na druhou stranu zasloužila šest…

avatar2  | *** 20.04.2007 17:40

Podle mně jedna z dějově dost slabých knih, ale s mimořádnou prostřední částí, kde Asimov řádně popustil uzdu fantazii a dokázal věrohodně popsat zcela neantropomorfní mimozemskou civilizaci. Před tím klobouk dolů. Jinak mne ovšem děj příliš neuchvátil a chvílemi dokonce nudil, snad pro přílišnou fyzikální ekvilibristiku a nedostatek dramatického děje.

stimílek  | ****1/2 06.06.2009 10:06

Kniha je o 3 věcech:

1. o (téměř) nevyčerpatelném zdoji energie
2. o mimozemském sexu a partnerských vztazích
3. o akademických bojích.

Téma 1 je zajímavé, téma 2 úžasné, téma 3 nudné. Poutavý je i popis života na Měsíci. Celkově velmi zajímavá kniha vybočující z „běžné“ Asimovovy produkce.

ZLOMYSLENA  | ***** 13.02.2012 15:36

Výjimečná kniha sci-fi, jejíž děj není postaven na nejnamachrovanějším borci s nejlepší zbraní a nejdokonalejším výcvikem. Uchvátilo mne výborné vykreslení reálií jiného světa, domýšlení podrobností namísto podsouvání nových prvků, které nemohou existovat a jiného znásilňování fyzikálních a přírodních zákonů. Bez partyzánských bojůvek, válek a válčiček „Já si vemu těch 300 nalevo a ty ten zbytek“. A dokonce zde roboti nechcou převzít vládu nad světem :-)

Phoenix  | ***** 05.08.2013 14:33

Tato kniha mě zaujala už v době, kdy jsem Asimova terpve začínala číst. Anotace mi byla tématem velice blízká, a proto jsem se pustila do čtení. Veškerý text překonal moje očekávání. Nenapadá mě nic, k čemu by se toto dílo alespoň vzdáleně přirovnat, což z něho dělá originální příběh zasazený do nového světa, který je plně fungující, i když pro nás tak odlišný.

LuciusWlk  | **** 26.05.2014 19:02

Pěkný román, rozdělený do tří kapitol, přičemž se každá odehráva někde jinde. Prostřední je úžasně vymyšlený svět a i po těch letech nádherně originální. Celý příběh je kompaktní, logický, vysvětlený, zkrátka tak, jak je u Asimova zvykem. Román, který měl být původně povídkou vznikl na základě neexistujícího chemického prvku, kolem kterého autor vystavěl fungující příběh.

Skabandari  | ***1/2 05.08.2015 10:53

První třetina knihy mě kupodivu vtáhla a to i přes to, že se tam řeší pouze spor dvou vědců. Druhá část s měkýšema a tvrdýšema však byla nudná, přehnaně rozebírá jejich život, který je však (díky jedné povahové vlastnosti, jež každého z nich definuje a potřebě rozmnožování) příliš jednoduchý. Navíc vám poměrně rychle dojde kam to celé směřuje. Třetí část už byla o dost lepší, ale tady mě zklamalo řešení problému, to je logické, ale prostě neproveditelné. V knize je ho dosaženo pomocí přístroje jehož chod není popsán ani rámcově, čímž se elegantně odstraní technická nerealizovatelnost.

ellric  | **** 10.04.2018 23:10

Zajímavé. Začátek úchvatný. Zakončení výborné. Prostřední část nudná. Ale jak vidím zde v příspěvcích, ostatní bavila.

Dilvermoon  | ***** 30.08.2020 17:05

Jedna ze srdcovek mého mládí, teď už nějaké ty mouchy vidím, ale plný počet nechám. Promyšlená záležitost, točící se kolem částicové fyziky a účinků různých změn na vesmír. První dvě části kolem Pumpy v našem a v paravesmíru jsou skvělé, především ta druhá, kde navíc ještě poznáváme parasvět měkkýšů a tvrdýšů, jejich tělesnou formu a styl života včetně parádní pointy. Třetí část na Měsíci už je o něčem trochu jiném, zmizelo to kouzlo kolem geniálního Asimovova nápadu, řeší se tu hodně třeba pohyb po Měsíci nebo život na něm, což už je prostě jen taková klasika navíc. Nicméně celá situace kolem problému s Pumpou se elegantně a asi i logicky vyřeší, i když na samém konci mě jedna docela velká nesrovnalost udeřila do oka, ale jde o součást pointy, takže si to nechám pro sebe.