LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Markus Heitz

Stíny nad Ulldartem

série: Ulldart: Doba temnoty
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Schatten über Ulldart
originál vyšel: 2002

vydání: Fantom Print (web) 2009

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]

Komentáře:

Svarec  | **** 15.12.2009 17:18

K téhle knize jsem přistupoval se značnou nedůvěrou. Nevadí mi sice různá klišé, ale když se spojí „proroctví“ a „doba temnoty“ dohromady, to už začnu nejistět i já. Trochu mi připadá, jakoby autor v žádném případě nechtěl kopírovat Tolkiena, ale nemohl najít pevný základ pro svůj příběh, takže…jenom maličko…to přece nikdo neoznačí za plagiátorství :-) V minulosti král Sinured ovládnul celý Ulldart za pomoci Spáleného boha Tzulana a nastolil dobu temna. Naštěstí byl ale nakonec Sinured zabit a Tzulan poražen. Nyní je ale Ulldart znovu ohrožen, protože Tzulan by si moc přál znovu kontinent ovládnout… Kde už jsme to jen četli…? Tady ale veškerá podobnost s Pánem prstenů končí, Stíny nad Ulldartem jsou jinak zcela odlišná kniha. Nesledujeme zde putování za cílem zničit Zlo s velkým „z“, nýbrž doprovázíme následníka trůnu Lodrika do odlehlé provincie Granburg, kam je pod falešnou identitou dosazen do úřadu guvernéra, jednak aby se z rozmazleného buřta změnil v sebevědomého a silného muže, jednak aby byl v bezpečí před možnými atentátníky. To ale rozhodně neznamená, že v Granburgu je v bezpečí. Bývalý guvernér a jeho stoupenci se ho pochopitelně snaží ze všech sil odstranit. Toliko k ději. Začátek je hodně divný. Autor nebuduje zápletku, což je OK. Spousta autorů ze začátku kašle na zápletku a věnuje se popisu postav a světa. Tady jsem ale i po 70 stranách, tedy cca 1/4 knihy, měl pocit, že postavy a svět skoro vůbec neznám a to jsem při čtení dával dobrý pozor. Jakoby se sám autor teprve s reáliemi svého světa seznamoval a zkoušel, jak daleko může zajít. Nicméně když vydržíte slabší začátek, tak vás kniha pohltí a nepustí, natolik je čtivá. Jen mi přišlo, že Lodrikova změna je trochu moc náhlá, prostě: Zhýčkaný fracek, střih! Schopný mládenec. Celkově se jedná spíše o prolog k věcem příštím. Hlavní hrdinové stále vůbec netuší, jakou mají ještě sehrát roli. A konec je plně otevřený, přinejmenším se nejedná o uzavřenou knihu. Trpaslíky jsem nečetl, takže srovnáním nemůžu sloužit…

Majkl  | *** 28.12.2009 13:17

Tak, ďakujem DreamChaserovi, že nemusím opisovať dej a ja sa vrhnem na veci, ktoré sa mi na tejto knihe páčili aj nepáčili. V prvom rade je to hlavný hrdina – tak nesympatickú postavu som už dlho nevidel. Tlstý, rozmaznaný blbec, ktorý je následníkom trónu mi dosť liezol na nervy, našťastie podarené nešťastia plné vtipu, ktoré ma len stále utvrdzovali v tom, aký je to idiot, mi nedovolili knihu odložiť (zo začiatku som mal ale pocit, že tejto knihe viac prináleží tag humorná). V priebehu knihy príde, ako určite došlo každému, k premene na mladého muža (čo vám poviem – má pätnásť, pubertu v podobe rýchleho telesného vývinu má za sebou, patrilo by sa, aby náš milý adolescent nabral aj trochu rozumu a pri tej príležitosti zhodil bachor – ako ste si všimli, som poznačený učením sa na skúšku z Vývinovej psychológie :)), ktorý si však moje sympatie aj tak nezískal (vzhľadom k možnému vývinu podľa vzývania istého boha si myslím, že to bol zámer autora). Práve naopak, Stojko s Valjakovom (nepripadajú vám mená trochu rusky?) sú úplne iné postavy. Ich časté hranie šachu a rozhovory pri rozhodovaní za Lodrica spôsobili, že mi boli oveľa sympatickejší než samotný princ. Asi najväčší mínus tejto knihy je, že druhá dejová línia s korzárom Torbenom Rudgassom sa asi 2–3krát vystrieda s Lodricovou a potom sa pirát objaví, až v poslednej tretine knihy. Veľká škoda, táto línia je dosť pútavá a myšlienka fantasy na mori mi nebola proti srsti. Pre zmenu zase vyzdvihujem úryvky z histórie sveta pred každou kapitolou, ktoré spočiatku pôsobia len ako doplnok, ale neskôr majú dôležitú úlohu pri pochopení nejednoznačnosti proroctva. Do strany dvesto som mal pocit, že to bude oddychová fantasy o Lodricovej premene na zodpovedného muža – napadol ma názov Čítanie bez prekvapenia -, zvyšok knihy bol ale zamotanejší, čím si myslím, že v budúcnosti sa môžme dočkať príbehu, ktorý je síce v kulisách tradičnej fantasy, ale môže byť prekvapivý, pútavý a kvalitný, tak ako aj Trpaslíci. Na nich však úvodná kniha nemá ani len náhodou. Uvidíme, čo prinesú ďalšie knihy.

ppolda  | **** 29.05.2010 16:03

Na začátek souhlasím s Majklovým názorem, že začátek spadá pod tag „Humorná“. Kniha je poměrně čtivá. Vytknout bych chtěl nesourodost jmen, hlavního hrdinu a naprostou absenci nějaké hlavní zápletky. Kniha končí velmi otevřená, což mě, jakožto fandovi epic konců vadí. V knize se nevyřeší žádná z hlavních otázek. Ony výňatky z dějin, co se Majklovi tak líbí, mi přijdou divné. Podle mě neřeknou nic doplňujícího, jen se dozvíte něco o původní Době temnoty. Ze současnosti se vždy dozvíte jen to, co už víte. Nicméně je to začátek a už kvůli poměrně skvělé ččtivosti bez nějakých vyloženě nudných pasáží dávám ****

yaq  | ** 05.06.2011 20:17

Tak nevím, jestli si z nás místy autor nedělal legraci. Místy naivní, místy jak červená knihovna z počátku 20. století – ty byly také naivní. Sem tam trochu lepší místa. Když jsem četl prví díl trpaslíků, také jsem měl pochybnosti, posléze jsem si jakž, takž zvykl, ale tady to opravdu nejde. A ten jazyk, nebo za to může slabý překlad? A to má být vynášený nejlepší německý autor fantasy.