kniha » Rohy
v Top10 2 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 4 | má v knihovně 42
hodnotilo: 66
83%
Koupit knihu:
Minotaur
Rohy Více vydání = více obálek.

Joe Hill

Rohy

Kategorie: horor - urban fantasy - podle filmu/zfilmováno

originální název: Horns
originál vyšel: 02/2010

vydání: Beta (web) 2010; Ikar (SK) (web) 2011; Beta (web) 2022

odkazy: 4x [recenze], 1x [film]


Komentáře:
Sirius  | ***** 29.06.2010 10:30

spíš než horor je to thriller s menšími hororovými prvky, ale to nevadí, protože mi to líbilo a plným právem si to zaslouží pět hvězdiček. Je to hlavně kvůli tomu, že Hill neustrnul ve svém literárním vývoji a v porovnání s Rohy je Černá krabice jen vydařeným cvičením z workshopu pro mladé autory. Rohy dokazují, že Hill na to má a že je jedna z největších star mladé autorské generace, a že je rozhodně synem svého otce. I přes fakt, že od začátku víme, kdo je tu hlavní parchant a že nás nečekají nikterak šokující odhalení, se mi to líbilo. A to hlavně z toho důvodu, že postavy jsou tu tak živoucí a propracované, že mě až chvílemi přecházel zrak. Překvapivě mě pak nejvíc zaujal záporák, který se mi zdál nejvíc propracovaný a byl skutečná literární svině, i přes to si myslím, že by příště mohl Hill stvořit ještě lepšího. Každopádně tenhle mě uspokojil hodně a byl pro hlavního hrdinu důstojným protivníkem; sečteno podtrženo: Joe Hill se vrací s novým románem na pomezí thrilleru a hororu v němž neustrnul ve svém vývoji a dál nám dokazuje, že s ním musím na poli literatury počítat

Gaarq  | ***** 30.07.2010 08:17

díky legionářům jsem sáhl po této knize. a jsem zatraceně rád.

z tatíčkem kingem jsem se rozešel někde u „nespavosti“. tak nějak se začínal opakovat a síla jeho příběhů se vytrácela. měl jsem překingováno. o tom, že má píšícího potomka jsem netušil (jsa ignorantem). to jsem se dozvěděl až z komentářů a diskuze tady. a protože ohlasy byly kladné a námět zajímavý, šel jsem do toho a pořídil si „rohy“.

jsem nadšený. tohle je přesně ta úžasná kombinace psychologie, napětí a mystiky, která mě na kingovi starším zaujala a zdá se, že joe hill ji dotáhl k dokonalosti. na rozdíl od otce u svého románu zvládl závěr (king to vždycky, snad krom nezbytných věcí, zahrál nějak do autu). poslední věta (ne, nebudu citovat, přečtěte si to sami) skvěle shrnuje moje dojmy a zkušenosti. příběh mě dokázal docela rozjitřit, je ostrý jako ty rohy, dokáže bodnout na správných místech. mám už něco odžito a ty miniosudy postav románu jsou více než zajímavé, jsou (o)pravdivé, nemilosrdné, lidské (v tom neidealistickém slova významu). opět jedna kniha, přečtená bleskovým (na mě) tempem. jdu si pro „černou krabici“.

SiriusChico  | ***** 06.09.2010 12:34

Joe Hill zase boduje. Jeho první knížka Černá krabice byla lehce nadprůměrná. I přes normální začátečnické neduhy čtenáři celý příběh rychle plyne pod rukama. Ve srovnání s tím zde atmosféra doslova tryská z knihy a hned po první stránce se propadnete do nejhlubších pekel lidskosti. Přečteno za dva dny a to jsem se ještě držel na uzdě.

Speedemon  | **** 11.09.2010 13:55

Příběh mě opravdu navnadil a do knihy jsem se ponořil hned od začátku. V podstatě jde o vyšetřování vraždy a hlavní hrdina má zrovna náhodou rohy a lidé mu říkají vše co mají na srdci. A tady je na autorovi, zda kniha dopadne výborně či špatně. Joe Hill se toho ujal pevnýma rukama a my sledujeme všechny ty bezbožné padouchy a chudáka Igga, který už neví, jak dál. Kniha je místy dost depresivní, bez problému přejde do napínavých částí a po tatíkovi Hill zdědil i perfektní popis scén, v nichž jsou hlavní hrdinové ještě děti. To všechno je koktejl, který jsem bez problému přečetl za dva dny.

Majkl  | ***** 18.08.2011 20:11

Diabolsky vynikajúce. King svojmu synovi dal do výbavy mnoho talentu, ale zároveň aj individuality. Kingov syn Joe Hill sa totiž potatil len sčasti – je tu viacero podobností s majstrom hororu (niektorí možno dodajú slovo „niekdajší“), ale syn sa od otca podstatne líši. Najviditeľnejšia je odlišná metóda – zatiaľ čo King by vás uspával vykresľovaním charakterov a vytváraním atmosféry, aby vás po niekoľkých desiatkach (stovkách) strán poriadne udrel po papuli, Joe Hill skáče rovno doprostred deja a zaujme tak od prvej stránky. Ak máte dlhší voľný večer pred sebou, pokojne ju sfúknete na jedenkrát. Iggy Perish má poriadnu opicu, ale žiaľ diabolské rohy, ktoré má na hlave, nie sú alkoholovým výtvorom. S rohmi prichádza nielen moc, ale aj trpká pravda úprimnosti a odhalenie, kto zavraždil Iggovu priateľku. A udalosti sa dajú do pohybu. Ako som už napísal, Joe Hill vhupne do príbehu „in medias res“, na vykresľovanie charakterov mu poslúži minulosť, ktorá nie je pre príbeh druhoradá – autor opíše charaktery postáv, ich motiváciu a postupne zapĺňa všetky biele miesta na mape príbehu. Všetko samozrejme pútavo, len s drobnou stratou napínavosti (pre tých, ktorých prvý vstup do minulosti zarazí a sú zvedaví na to, ako sa dej v prítomnosti vyvinie, odkážem len toľko, aby flashbacky nepreskakovali – nielenže sú dôležitou súčasťou, ale je ich pomerne dosť (asi fifty fifty)). S flashbackmi sa spája jedna drobná nepríjemnosť. Vstupy do minulosti občas pôsobia rušivo, nie vždy sa mu totiž darí vybalansovať napínavosť. Dej úspešne napreduje napínavou cestou, až sa dostane ku finálnemu stretu, po ktorom nasledujú asi štyri kapitolky, ktoré ukončujú príbeh Rohov – koniec je to trochu zvláštny, ale uspokojivý. Obálku českého vydania obhájim – je na nej Iggy, opis pomerne sedí (krátke vlasy, prerazený nos) a mne sa jednoducho páči. Na rozdiel od jednoduchej obálky vydania slovenského, táto ma na prvý pohľad upútala (a aj názov, anotácia, prvá stránka románu). Ako ste si už určite všimli, som z Rohov nadšený, nemyslím, že nadšenie opadne v priebehu niekoľkých dní či týždňov, preto som vidlami vyšupol Aldissov Nonstop z TOP10ky a uvoľnil tak miesto výbornému kúsku od silného talentu.

Romison  | *** 29.09.2011 18:24

Tak kniha neni napsana vubec spatne, je videt, ze se Joe silne potatil. Bohuzel pro me i ve forme tech popisu. Kniha mi nevim proc pripominala nefantaskni veci od taty jako Geraldova hra nebo Dolores Claibornova, ktere ac vyborne napsane, tak me proste stvaly a silne nebavili. Tady je to podobny. Cte se to dobre, je to napinavy, ale forma a pribeh mi nesedly. Nemam proste rad tyhle malomestsky dramata, kdy za celej zivot nepoznaj cloveka, co maj blizko sebe. No nic, Joea vyhledavat nebudu

greatsun  | ***1/2 18.12.2011 00:40

Knížka se mi četla dobře. Akorát si nemůžu pomoci a zůstává ve mě pocit určité nerovnováhy. Jsou tu scény a pasáže, které jsem vyloženě hltal a naopak pasáže, které mě velmi silně nudily. Co můžu pochválit je velmi dobrý závěr, který celkovou rozhoupanou laťku náležitě pozvedá na vyšší úroveň. Za mě krásných 75%.

Madam Brbla  | **** 21.05.2012 09:47

Láska, zrada, vina, víra, dobro a zlo – to jsou vcelku tradiční ingredience mnoha příběhů. Joe Hill se ovšem nebojí kontroverze, s klidem čtenáři naservíruje absurdní premisu o chlápkovi, který po probuzení nalezne na své lebce objekty, jaké sluší spíše přežvýkavcům. A to ještě není vše: jeho nové rohy mají velmi zajímavý a znepokojivý vliv na okolí. Takhle nezvyklé téma mě okamžitě přikovalo ke knížce; fascinovaně jsem přihlížela, co všechno osud nadělí těžce zkoušenému hlavnímu hrdinovi, jaké změny ho postihnou, kam až budou sahat jeho čerstvě nabyté schopnosti. Příliš mi nevadilo, jak brzy autor inzeroval skutečného pachatele zločinu, kolem kterého se události točí, ani že takřka od začátku bylo jasné, kudy se zhruba děj bude ubírat a jak skončí. Zamrzí akorát zdlouhavost v polovině románu, kdy už je čtenář natěšený na finální rozstřel a zatím musí číst už potřetí totéž – z pohledu další postavy. Tohle opadnutí tempa (nikoliv do nudy, šlo o stále čtivé zpomalení) sice poslalo „Rohy“ o stupínek níž, přesto mohu četbu knihy doporučit každému ctiteli mysteriózních příběhů. Druhý román J. Hilla je natřískaný emocemi i myšlenkami, nelze mu upřít hloubku a odvahu. Jsem zvědavá, čím mě Kingův nadaný syn překvapí příště. 84% A jen tak mimochodem, „Beta“ si za ty nevkusné přebaly zaslouží nakopat do tamburíny:-/. Mohli by se přinejmenším u tohoto titulu inspirovat u slovenských kolegů vydavatelů.

louza  | ***1/2 06.08.2013 12:44

Mírné zklamání. Joe Hill je jeden z nejtalentova­nějších spisovatelů mladší generace a jeho Lock & Key patří po právu ke špičce moderní fantastiky. Na Rozích je hodně znát, že vznikaly paralelně s Hillovým majstštkyem. Co ovšem skvěle funguje v komiksu, nemusí až tak dobře fungovat na stránkách psané knihy. Rohy, byť dobře napsané, jsou místy nevyvážené. Zkratkovité na místech kde by měly být popisnější a naopak. Příběh je dobře navržený, ale autor odkrývá karty až moc brzo a pak zdlouhavě vysvětluje jak skládal postupku a spěje k od začátku jasnému konci. Drobná bonusová pointa na konci potěší, knize však bohužel chybí silnější koncepční vyústění.

avatar2  | **** 28.11.2013 21:02

Výborný rozjezd, kdy autor na nic nečeká a rovnou se vrhne do zápletky románu. Rozehráno je na jedničku, pak ale tempo lehce opadne, vracíme se do minulosti a to už sledujeme jen takový dobrý fantaskní thriller. Ale autor má talent a klidně si dám i jeho další tvorbu.

Strýček Biolit  | ****1/2 18.01.2014 01:39

Milý Ježíšku…vím, že jdu trochu s křížkem po funuse…jé…můžu před tebou říkat křížek? Nemáš z toho nějaké trauma? Ale…asi nemáš, když na něm všude a neustále visíš…no nic…kde jsem to…jo…Milý Ježíšku…kdyby jsi se někdy rozhodoval, zdali mi pod stromeček máš přinést svatozář, nebo rohy, přines mi – prosím tě! – rohy! Je s nimi o dost větší sranda než s tou pozlacenou kružnicí…

Podobná sranda je i s Rohy s velkým R…neuvěřitelné svěží knížka, která se s ničím nemazlí. Autor jde rovnou na věc a svého hrdinu nijak nešetří…naopak mu nakládá s každou stranou víc a víc…naštěstí není autor sviňák a dá hrdinovi něco, čím se může – bude-li chtít – ze srabu vysekat. Ony rohy… Jablko nepadlo daleko od dubu – kniha je naditá osudy vedlejších postav jak krocan nádivkou. To, co mě baví na Kingovi nejvíce, mi tedy synáček vrchovatě naservíroval; k tomu přidal nádhernou zrzku a ještě – jen tak, jako by mimochodem – poměrně drsný (avšak tím více lidský) příběh akčnějšího ražení. Velká spokojenost, kniha mi sedla.

PB  | **** 29.04.2014 22:27

Čekal jsem horor, ale horor to teda není. Je to spíš fantasy příběh s populárně-náboženskými motivy. Ig je typický slušňák. Má dokonce i přítelkyni. Bohužel, ta je zavražděna a jako hlavní podezřelý je Ig sice pro nedostatek důkazů propuštěn, ale všichni se stejně myslí, že to udělal. Přesně po roce od této události si po prochlastané noci (není od té doby první) nahmatá na čele rohy a zjistí, že lidé mají neodolatelnou chuť mu říkat o svých nejskrytějších potřebách. A co čert nechtěl, za chvíli odhalí skutečného pachatele – ale co teď, přece nepůjdete říct policii, že jste díky rohům odhalili vraha. Navíc by se Vám policista nejspíš místo pomoci chlubil, jak se doma navléká do ženských šatů. Na to se musí jinak – ale než zjistíte jak, tak si pročtete skoro všechno podstatné ze života hlavních hrdinů. Tohle retrospektivní vyprávění vypadá trochu neobvykle, ale funguje docela dobře, protože se podrobnosti o postavách dozvídáte až ve chvíli, kdy už víte, kro je vrah. Je to taková obrácená detektivka. Obrácená detektivka, ve které hraje ďábel kladnou roli.

epco55  | **** 13.10.2014 11:01

Joe píše ako tato zamlada. Odhalenie hlavného zloduch a vinníka hneď na začiatku, striedanie pohladu rozprávača, tempo všetko prispieva k tomu že sa kniha výborne číta a bavý až do konca.

Alfi  | nehodnoceno 30.12.2014 23:54

Musím varovať čitateľov pred slovenským prekladom. Pôsobí neuveriteľne archaicky, ako keby som čítal Dobrodružstvá Toma Sawyera a chyba bude zrejme u prekladateľa, keďže skateboard prekladá ako „doska s kolieskami“, komiks X-Men sú „Úžasný ľudia X“ a prekladateľ netuší, že Phoenix z X-Menov je žena, alebo že Eminem a Marshall Matters nie sú dve rôzne osoby. Tých chýb je tam ale omnoho, omnoho viac. Kniha samotná mi prišla ako dielo Stephena Kinga z jeho mladších čias. Nie najlepšia, ale obstojná kingovka. Až na to, že nie kniha ale jej autor je dielom majstra Kinga.

gan112  | ****1/2 01.03.2015 16:53

Dlho som čakal kým som si knižku vytiahol z knižnice a myslím že sa tak stalo v pravý čas. Zasiahla ma od začiatku a nenudila (priznávam sa pod vplyvom rohov že len miestami). Názorovo je veľmi otvorená, až vše objímajúca. Autor píše s ľahkosťou, vyberá si zaujímavé prostredie a pracuje fantasticky s napätím a dialógmi, a to aj vtedy keď sa netýkajú odhaľovania pravdy o vražde Merril. Príbeh sa rozvíja pomerne rovnorodým tempom, kde situácia nadväzuje na tú nasledujúcu a prirovnania v deji sú veľmi dobré, až metafyzické. Retrospektívy alebo flashbecky, ktorých je dej plný, sa začínajú objavovať v druhej kapitole. Máme možnosť nahliadnuť tak do detstva hrdinov poznamenaného zmätkami dospievania, objavovania seba a okolia, iných ľudí s ktorými sa často nechcú stotožniť. Pritom trošku barličkou alebo skôr poznávacím znamením autora je prirovnávanie výrazov alebo postojov postáv ku scénkam zo známych filmov, kníh či komixov. Príbeh kolíše neustále od dobra ku zlu a asi v polovici knihy som začal mať pocit že táto knižka určite nebude mať šťastný koniec. Lenže šťastný tu nieje najmä začiatok, kedže vieme že hlavný hrdina je od smrti svojej lásky Merril tragická postava. Veľmi som dúfal že fantasy prvky v tomto románe nebudú podliehať nejakým úplným výmyslom autora ktorý ich bude používať bez ohľadu na logiku podľa potreby, ako sa tak často stáva (aj u Kinga), a zbytočne tak narobí čitateľovi bordel. Moje priania boli nielen vyslyšané, schopnosti Igga a ich blokácia dokonca zapadali logikov do príbehu. Hoci nieje na filozofickú tému Boh vs. Diabol, ľahké napísať niečo nové, v tomto prípade sa podarilo aspoň niečo originálne. Páčilo sa mi ako postavy balancovali na hranách svojho svedomia, dobra a zla. Postavy niesu ploché, no súčasne podliehajú spisovatelovím zámerom. Táto ich dvojakosť robí pre mňa knižku zaujímavou a veľmi ma potešil fakt že sme sa mali možnosť pozrieť na hlavného hrdinu a jeho priateľku aj z pohľadu hlavného záporáka, a to ešte pred rozlúsknutím niektorých orieškov. Deju to dodá nielen retrospektívu pre lepšie pochopenie rozpoloženia postáv a ich situácie, ale hlavne tú podstatnú štipku naviac ktorú všetci chceme vedieť. A tou je pravda ako sa stala vražda Merril a čo ku nej viedlo. Postavám sa niekedy dostaneme celkom pod kožu až v závere knižky. Je to spôsobené famóznou schémou príbehu a flashbackov ktoré putujú stále hlbšie do pohnútok postáv a pritom stále menej do ich minulosti. Dotvárajú pre mňa príbeh ako kruh, kolobeh do ktorého sme boli hodený v jeho strede. Preto mám aj chuť prečítať si ju ihneď znova a objavovať v nej niečo nové, lebo viem že by som toho objavil neúrekom. Priznám sa že som neočakával taký sentimentálny koniec okolo rozchodu Merrin a Igga, ale skôr niečo v medziach ľudskej nerozhodnosti. Vyústenie tohoto jedného príbehu (nedá sa povedať že šlo o dejovú linku), bolo pre mňa predčasným koncom. Hoc ďalej knižka pokračuje zaujímavo, nedá sa povedať že by v nej ostal tak silný náboj a koniec pre mňa ide dostratena. Absolútny koniec, akčné scény a všetko okolo vyvrcholenia mi prišli pateticky pritiahnuté za vlasy. Koniec nestratil svoju morálnu, filozofickú polemiku a atmosféru, ale žiaľ bohu zdalo sa mi akoby už vyplývala už len zo zmätku zo všetkých tých predošlých slov a udalostí. Koniec bol na úrovni, ale pre mňa výrazne slabší ako zvyšok knihy. Áno spisovatel v ňom docielil aby všetky súkolia príbehu do seba zapadli, ale súčasne sa nevyhol klišé prvkom populárnej post-modernej literatúry „na jedno použitie“. A to je čertovská škoda. P.S. – ten slovenský preklad je fobos a deimos.

seelya  | **** 07.10.2015 21:41

začnem kacírskou myšlienkou – čierna krabica mi proste sedela viac (a nie je to len tým, že mám radšej metal, než jazz), rohy mali na môj vkus priveľa filozofických odbočiek a celková atmosféra bola skôr depresívne ťaživá ako nervózne ťaživá… prístup in medias res mi vyhovuje, už som si na neho u hilla zvykla, ale občas som mala pocit, že retrospektívne scény by chceli trocha zredukovať, alebo aspoň presunúť… a posledná výtka, hlavný hrdina bol miestami neskutočný hlupák – áno, bol to ten typ chlapca, ktorý je milý, dôverčivý, snaží sa v druhých vnímať len v tom najlepšom svetle – ale človek má občas chuť obúchať mu pre tieto morálne kvality hlavu o stenu, keďže idú ruka v ruke s poriadnou zadubenosťou… s rohami to už našťastie bolo o čomsi inom, aj keď ich potenciál ani zďaleka nevyužil tak, ako by mohol – ale to už je povaha… kladom je hlavne originalita spracovania,vy­kreslenie postáv, oceňujem, ako sa z nich s pribúdajúcimi stranami stáva čoraz väčšie morálne bahno, a ich postupne sa odkrývajúca motivácia … v konečnom dôsledku síce motív tragickej lásky nie je moja šálka kávu, ale tento bol spracovaný nadpriemerne

Methat  | **** 09.05.2016 20:28

Výborný psychologický thriller so zvláštnym koncom. Celú knihu ma zaujímalo, ako tento príbeh skončí a je veľká škoda, že autor trochu nepritvrdil – dal do príbehu viac z takého Barkera alebo Simmonsa. Kniha mala taký veľký potenciál, prvá kapitola čitateľa rovno hodila do vody a dokázala udržať napätie, v druhej ju stratila, pretože vrátila príbeh do minulosti. Rohy sa čítali jedným dychom, o Iggovi a ako bola zavraždená Merrin ste sa jednoducho chceli za každú cenu dozvedieť viac. Autor veľmi dobre dávkoval informácie – v častiach sa prelína prítomnosť s minulosťou, takže sa dozviete o Iggovom detstve (a tu mi to pripomínalo jeho otca a knihu To), ako spoznal svoju lásku a ďalších ľudí a pozrieme sa aj pod pokličku Leeho a odhalíme temné tajomstvá ostatných charakterov. Už od začiatku vieme, kto zabil Merrin, v knihe ide skôr o to, čo sa v ľuďoch skrýva pod falošnými úsmevmi.

Najväčší problém je v tom, že sa mi viac páčil obal slovenského vydania, no chcel som čítať v češtine a český obal sa mi vôbec nepáčil. Okrem toho som v českom vydaní našiel viacej preklepov, dokonca nadpis celej jednej kapitoly bol zlý – namiesto tretej kapitoly sú v knihe dve štvrté kapitoly. Každopádne, kniha nie je na plný počet, na konci mi niečo k spokojnosti chýbalo. Inak sa čítala veľmi dobre a aj menej napínavé pasáže boli zaujímavé. Ku koncu príbeh skĺzaval skôr k fantasy až cestovaniu časom, z čoho som bol zmätený. Lepších 8.

trudoš  | ***** 16.05.2019 07:12

Autor mě za to bude pravděpodobně nenávidět, ale podobnost se svým otcem nezapře. Nejde ani tak o obsah, jako o styl. Protože v některých momentech jsem měl pocit, že čtu Stephena Kinga v jeho nejlepší formě.
Jak pochopíte z anotace, zápletka je jednoduchá, což je kolikrát na hororech to nejkouzelnější. Rohy však nejsou prvoplánový slasher. Tohle je vymazlená psychologická sonda do nitra ztrápeného člověka. Ovšem scény, ve kterých se hrdinovi svěřují kolemjdoucí se svými nejtemnějšími touhami, dokážou spolehlivě vyvolat nejedno mrazení v zádech. Protože kdo z nás v sobě nemá trochu té sobecké temnoty, kterou se neustále snaží držet na uzdě? A to je jenom zlomek toho, co Joe Hill v knize předvádí.
Je to příběh o neschopnosti vyrovnat se se ztrátou milované osoby. O touze po odplatě a zradě od osob nejbližších. A jakoby mě autor už nerozsekal dost, zakončí to láskou. Láskou s velkým L. Ano, ve finále je to romance, ale podaná s takovým vypravěčským citem, že by i zvíře Kotleta slzu uronil.



WebArchiv - archiv českého webu