LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

John Ajvide Lindqvist

Ať vejde ten pravý

Kniha vyšla i pod názvem:
Nech vojde ten pravý - Upírsky príbeh
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: horor - fantasy - podle filmu/zfilmováno - upíři

originální název: Låt den rätte komma in
jiný (obecně známý) název: Let the Right One in
originál vyšel: 2004

vydání: Marenčin (web) 2010; Argo (web) 2010

odkazy: 2x [film], 7x [recenze]

Komentáře:

Renča  | ***** 28.07.2010 13:18

Skvěle zpracované téma věčného života v dětském těle, dětské šikany i pedofilství. Příběh dvou osamělých duší, mezi nimiž se vytváří zvláštní přátelství, které by mohlo přerůst v lásku, kdyby… Jenže to kdyby nikdy nenastane. Je v tom vlastně obrovská beznaděj a čtenář po přečtení téhle knihy rozhodně nemá potřebu stát se upírem ;) Jen mi vadily ty vedlejší dějové linie.

Majkl  | ****1/2 13.12.2010 09:25

Na svete sú tri druhy detí – šikanované, šikanujúce a tí, ktorí sa len prizerajú a nič nepovedia. Ať vejde ten pravý je príbehom Oskara, ktorého trápia jeho spolužiaci, vďaka čomu v ňom vybudujú fascináciu násilím a túžbu všetky bitky ukončiť. Definitívne. Osamelý chlapec si zatiaľ musí vystačiť s bodaním do stromov a násilnými fantáziami. Odrazu sa v jeho živote objaví Eli… dievča rovnako osamelé, ktoré chodí do mrazu v tenkom svetríku a zásadne v noci. Jedna zranená duša stretne druhú a život je o trochu ľahší. Lindqvistova kniha narába s klasickou postavou upíra, ale rozhodne to nie je ďalšia zbierka klišé a zbytočná strata času. Práve naopak!

Zlo neexistuje, existuje len zlo v nás. Je to pravda odveká a platí aj v tomto románe. Kniha je plná plastických postáv, ktoré nie sú vyrovnané – máme tu rozvedené rodiny, otca ožrana, matku, ktorá stráca kontakt so svojím synom. Do Oskara sa vžije každý, kto sa obával hlasného cŕŕŕn oznamujúceho začiatok prestávky. Je tu učiteľ, ktorý pôsobí na prvý pohľad férovo a sympaticky, avšak až neskôr si uvedomíme, že niekedy by mohol pomôcť aj proti vôli dieťaťa. Prirátajme si partičku alkoholikov, ktorí trochu splývajú, avšak spomedzi nich vystupuje človek, ktorý má šancu zmeniť svoju súčasnosť a žiť spokojným životom s milujúcou ženou po boku, ak by sa konečne rozhýbal. Pedofil, ktorý síce podrezáva hrdlá a túži po zneužívaní detí, avšak aj v tomto netvorovi je cítiť túžbu milovať a byť milovaný. A netreba zabúdať na našich mladistvých delikventov holdujúcich tráve či policajta, ktorý má chuť dať svojmu nádejnému nevlastnému synovi viac než jednu výchovnú.

Upírska problematika má mnoho priestoru, ale najviac vyniká obraz sídliska, ktoré je obývané rozvrátenými rodinami, nesplnenými snami a túžbami. Jediné, za čo tejto knihe zrážam 10% je občasná zdĺhavosť, priveľa vedľajších postáv a tiež trochu náhly koniec. Línií je ale tak akurát a všetky dosiahnu uspokojivé ukončenie, prvotná zdĺhavosť sa zmení v zbesilé obracanie stránok a pritom sa toho po akčnej stránke veľa nedeje… dej v psychickej rovine je vybičovaný na maximum.

S Renčou súhlasím, ak ste po Nočnom klube dostali chuť byť upírom, po tejto to bude presne naopak. Táto kniha je ideálna pre všetky puberťáčky (alebo omladnuté mamičky-romantičky), ktoré poznajú Twilight spredu-zozadu a túžia po stodeväťročnom upírovi, ktorý sa ligoce a je stále panic. Bude to pre nich vytriezvenie. Sám som zvedavý ako tento príbeh vo filmovej podobe zapôsobí na kamarátku, ktorá má pár plagátov Robka Patizóna na stene. Ať vejde ten pravý sa na upírov pozerá z iného uhla pohľadu, s dávkou romantiky a predsa tak inak. Rozhodne odporúčam prečítať.

GeRony  | **** 19.04.2011 14:40

Roman ani nie tak o upiroch ako o netvoroch v ludoch. O nesplnenych snoch, ku ktorym vzdy chybal iba krok a clovek je bud pohodlny, alebo neschopny ho spravit. O nevsimavosti rodicov, ucitelov… Vo svojej podstate komorny pribeh o sikanovanom chlapcovi, jeho upirskej priatelke, ktora aj napriek svojmu veku je malym dievcatom(?) a ostatnych postavickach, ktore velmi pripominaju aj tie nase z velkych sidlisk… Velmi dobra kniha, tesim sa na film. Jedina vytka z mojej strany – niektore postavy sa mi plietli a nebol som schopny ich od seba rozoznat :) Ale nebolo to az take potrebne.

MirabelkaP  | ****1/2 18.09.2011 10:26

Tak vzhledem k tomu jak hezky to tady popsal Majkl k tomu dodám jen málo. Naprosto skvěle vykreslené sociální prostředí, ve kterém se děj odehrává, propracované postavy a skvělý děj. Jedinou výtkou je množství postav, některé byly malinko zbytečné a rozmělňovaly děj, ale jinak mohu jedině doporučit všem milovníkům upírské tématiky, kteří v tom množství vycházejích knih nemůžou najít nic moc čitelného ;)

MartinJ  | ***** 28.09.2011 16:38

Také souhlas s Majklem, velmi výstižný popis. Vlastní děj o upírech je velmi napínavý, jako správná detektivka. Posledních 100 stran jsem přečetl jedním dechem. Sociální prostředí popsáno dokonale, tolik podivných existencí na tak malém prostoru. A přece každý je člověkem, má své tužby, své cíle, své radosti, své strachy. Včetně hlavního hrdiny, resp. obou hlavních hrdinů.

Speedemon  | **** 17.12.2011 21:12

Rozebráno to tu bylo již dost. Za sebe taky dodávám, že postav bylo zbytečně mnoho a alkoholická skupinka značně splývala. Skvěle propracovaná atmosféra drsného a špinavého předměstí a úchylka mnohých postav knihu rozjela a druhá polovina knihy se četla téměř sama. Jsem rád, že autor vzal v podstatě klasický vzor upíra a zasadil ho do pro mě neokoukaného prostředí. Doufám, že vyjdou i další jeho knihy.

idle  | **** 04.07.2013 12:11

Mrazivý příběh, ve kterém hladové nadpřirozeno funguje jenom jako katalyzátor. Jinak vypráví o lidech a jejich potřebách, o různých typech outsiderů, kteří když se potkají, můžou si navzájem něco dát – a nebo taky ne. Asi jsem čekala, že to skončí trochu jinak, ale proč ne. Dobré.

BorgDog  | ****1/2 22.12.2013 17:24

Komentáře výše říkají víceméně vše. Dodal bych snad jen, že pojetí upírské „nemoci“ jako částečně autonomního, „cize“ uvažujícího organismu, působí dost originálně i děsivě. A ještě přidám zmínku o obou filmových adaptacích. Ta švédská se poměrně přesně drží většiny děje knihy včetně poněkud hluchého konce, za který ubírám i knize půl hvězdy, vyniká atmosférou a přesným vystižením postav. V americké verzi sice exceluje Chloe Moritz (ano, ta roztomilá holčička z Kick-Ass nebo poslední Carrie), která Eli dokáže vtisknout správnou porci nevinnosti, smutku i nelidskosti, ovšem jinak jsou herecké výkony slabé, film přehnaně korektní a prakticky bez atmosféry. Je to asi nejzbytečnější remake podobného typu, jaký jsem viděl. Knihu nicméně doporučuji všem, kteří už věří, že kvalitní upírský román je mrtvý, probodnutý kůlem desítek vaginálních fantasy. Lindquist vás přesvědčí, že to není pravda a já mám už na seznamu k přečtení i „jeho“ zombie.

Madam Brbla  | ****1/2 23.12.2017 15:29

1981, Stockholm… ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský sociální ráj je totiž v Lindqvistově podání chladnou, potemnělou líhní zkrachovalých existencí, neschopných čelit bezútěšné realitě ve střízlivém stavu. Proto snad všichni dospělí chlastají, teenageři fetují a děti utíkají k násilným fantaziím, případně rovnou k jejich uvádění do praxe. Deprese jako kráva, přímo jako stádo krav, ale lze v ní najít zářivé střípky… ne zrovna naděje, spíše „jen“ různé podoby lidských citů.
Na tomto románu jsem si zase jednou ověřila, jak se s věkem měním. Dvacet let zpátky by mě nudila první polovina knihy, plná psychologického a sociologického pitvání všemožných nepovedených vzorků společnosti. A bez dechu bych hltala hororovou druhou půlku – čvachtající krví a páchnoucí po spálenině. V současné době to bylo naopak, zpočátku jsem četla s obrovským zájmem i nasazením, v závěru jsem tempo zvolnila. Příšery a plýtvání tělesnými tekutinami už mě (bohužel?) tolik neberou, ne v této téměř splatterpunkové podobě.
Jsem spokojená i s kritizovaným „hluchým“ koncem, osobně si k tomuto příběhu neumím představit lepší, jakkoliv zanechal pár otázek. Zdejších 85% dokonale ladí s mými dojmy.

Pista  | **** 22.01.2018 11:44

Mimo to, že se knížka dobře čte, se z ní člověk dozví i některá zajímavá fakta. Například, že Dostojevskij napsal Mrtvé duše. :-)
Ten konec knihy: autor možná pomýšlel na možnost nějakého pokračování a tak si nechal pootevřená zadní vrátka…? I když jsem schopen bez problémů přijmout i tento.
Jinak (kniha) za mne dobrý. Lepší, než jsem doufal.