tohle je uz novy hosting
kniha » Příběhy se záhadou
má v knihovně 1
hodnotilo:
0%
Příběhy se záhadou
Sestavil/i:

Drahomíra Vlašínová

Příběhy se záhadou

Kategorie: sci-fi - horor - antologie - fantaskní - detektivní

originál vyšel: 1983

vydání: Kruh 1983


Informace / Anotace ke knize: Příběhy se záhadou

Antologie mysteriózních povídek starých klasiků. Zatímco zařazení Čapka, Weisse či Havlíčka překvapením nebude, u jmen jako Šrámek či Olbracht se asi kdekdo zarazí.

z doslovu:

Jestliže jsme názvem Příběhy se záhadou vzbudili u čtenáře představu, že soubor osmnácti povídek autorů spjatých s východočeským regiónem obsahuje četbu detektivního charakteru, nezbývá nám než se dodatečně omluvit a současně leccos dodat na vysvětlenou. Zvykli jsme si podvědomě spojovat tajemství a záhadu s tímto rozšířeným žánrem, aniž si uvědomujeme, že vyřešením detektivní zápletky, které tento typ literatury v závěru musí nutně přinést, příběh přestává být tajemným. „Čím je záhada napínavější, tím hrozněji zklame řešení; neboť je koneckonců tak jednoduché, že se čtenář dožere, shledávaje, že na to mohl přijít sám; i cítí se jaksi ošizen, uražen a rozčarován,“ píše Karel Čapek ve svém zamyšlení nad detektivkami v knize Marsyas čili na okraj literatury.
Povídky, které jsme zařadili do tohoto výboru, patří ve své většině naopak k tomu typu próz, v němž tajemství zůstává zachováno. Autor v nich neusiluje o jeho rozumové vyložení. Směřuje spíš k analýze záhadné situace, nad níž zůstává normální lidský rozum v údivu stát. Čím méně je záhada rozumově pochopitelná, tím více působí na složky citové.

Těmito několika citáty jsme snad dostatečně charakterizovali typ povídek soustředěných v našem výboru i zřetel, podle něhož byly vybírány. Vyplývá z nich dostatečně i žánrový okruh, v němž se toto pojetí nejvíce uplatňuje: je to próza, v níž převažuje psychologické ladění.
Záhada je prezentována ne jako vnější dekorativní prvek, ale vychází z vnitřní psychologické, nezřídka i filozofické podstaty příběhu. Tajemství se většinou váže právě k psychice postav, které myšlením a jednáním se zdají svému okolí záhadné, nebo takové skutečně jsou. Do výboru jsme však zařadili i typ prózy, v němž záhada vyvěrá z nálady, z atmosféry, z momentálního nepochopitelného impulsu. Ať jsou to však příběhy, v nichž převládá ladění psychologické, nebo fantastické, někdy i magické, zůstává jim jedno společné: jejich děj není plně dopovězen, nad jednáním hrdinů se vznáší otázka po příčině, po motivaci. .....

 



WebArchiv - archiv českého webu