kniha » Popel a prach
v Top10 1 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 29
hodnotilo: 32
77%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Minotaur
Popel a prach

Jarosław Grzędowicz

Popel a prach

Kategorie: horor - fantaskní

originální název: Popiół i kurz
originál vyšel: 2006

vydání: Triton (web) 2010

odkazy: 7x [recenze], 1x [ukázka]


Komentáře:
Majkl  | ****1/2 23.10.2010 23:59

Knihy Jarosława Grzędowicza mám veľmi rád. Obsahujú také… podivno, atmosféru a útočia na city svojimi podivnými obrazmi. A inak tomu nie je ani u Popola a prachu. Hrdina príbehu je cvok. Sám o sebe to prehlasuje, však je podľa papierov vyliečený schizofrenik. Vedie obyčajný život univerzitného profesora etnológa, ktorý si môže dovoliť cestovanie po svete a spoznávanie iných kultúr vďaka majetku nazhromaždeného z obolov – okrem iného je náš nemenovaný cvok tiež prievozníkom v Pomedzí, ríši Polosna, trhline medzi svetmi živých a mŕtvych. Prosím Vás, nečakajte však podľa – vydarenej – obálky a predošlého odstavca žiaden splatter ako od Kulhánka či Kopřivu! Definovať a popísať Popel a prach je veľmi ťažké (už len tento fakt by vás mal presvedčiť o prečítaní si tejto knihy), najjednoduchšie bude spomenúť najsilnejšie pocity, aké vo mne vyvolával – smútok a melanchóliu (žiadna emocionálnu labilitu či vyhrotenú depresiu). Svet, ktorý je tvorený popolom a prachom, je natoľko dobre popísaný, aby ste si ho vedeli živo (resp. mŕtvo) predstaviť, na druhej strane je však v príbehu mnoho neistého, nejasného, nedefinovateľného a neurčitého. V iných príbehoch ma nejasnosť štve, v tomto prípade však nebola na obtiaž – bral som to ako základ vytvorenej reality – a dokonca som v záverečnej kapitole, kde dôjde na objasnenia, pociťoval drobnú nespokojnosť. Grzędowicz na mňa zapôsobil nielen pocitovo, ale aj myšlienkovo a obrazne (stretnutie s podivným mníchom na zvonici v Polosne mi vyvolalo obrovské zimomriavky a videl som ho, akoby som tam bol). Aby som to nejako zhrnul – Wright vzal podobnú tému (inej/„snovej“ reality) rozprávkovým pohľadom, Nolan zas v Inception ohromil audiovizuálnym divadlom a Grzędowicz vytvoril skutočne/-é snové neskutočno. Takáto kniha sa neobjaví často, kniha, ktorá ma rozhodila podobne ako pred rokom Pandemonium, kniha o ktorej uvažujem, že sa do nej pustím hneď odznova a ktorá sa náladovo do týchto jesenných (dušičkových) dní hodí dokonale.

Madam Brbla  | ****1/2 13.01.2011 10:39

Jaroslaw Grzedowicz se svou sérií „Pán Ledové zahrady“ má tu pochybnou čest zabírat cenný prostor v jedné z mých polic už delší dobu, ale teprve nedávno vydaný „Popel a prach“ je první knihou tohoto autora, kterou jsem přečetla.

Dovolím si malou odbočku: četba knih patří k mému životu od dětství a tak se stala do značné míry rutinou, je pro mě přirozené trávit chvíle volného času nad rozevřenými stránkami, vstupovat do nevšedních světů. Jde o činnost velmi oblíbenou, přesto jen zřídka v posledních letech prožívám fascinaci, co by mě nutila o právě čtené knížce stále přemýšlet a vracet se k ní s dychtivostí žánrem čerstvě okouzleného zelenáče. Grzedowicz to dokázal: nechal mě převtělit do sympatického bezejmenného hrdiny, jehož myšlenky, postřehy a pocity často rezonovaly s mými. Vzal mě do světa Pomezí, do očistce zaplněného dušemi zemřelých, jakési paralelní pokřivené reality, kam může vstoupit málokterý smrtelník. Zaplavil mě emocemi, především melancholicky depkoidními, nechal mě však pocítit také úzkost až hrůzu a několikrát lehce rozvlnil mé rty v ironickém úsměvu. Slabší dějová linie je vyvážená množstvím obrazů, znepokojivě živých, snově pomalé pasáže jsou občas střídány rychlými akčními scénami, situace se neustále vyvíjí, pro nudu není prostor. Stížnost bych vznesla k několikrát opakovaným slovním obratům a skutečnostem, což lze odpustit – prolog je vlastně samostatnou povídkou. Podstatně větší výtka patří závěru románu, kdy se nejvíce projevila chatrná kostra příběhu. Tolik utrpení, tolik bolesti… a pak tohle?!? Velká škoda a procenta dolů.

Zvláštní komentář si zaslouží také obálka, k níž mám poněkud ambivalentní postoj. Tématicky není od věci, barevně odpovídá pošmourné atmosféře knihy. Nicméně odkazuje kamsi ke zběsile akčním románům a to je hodně zavádějící. Osobně bych volila méně agresivní gesto hrdiny a zvýraznila podivnost světa Pomezí. Ve spojení s povedenou grafickou úpravou to úplně neladí, snad by stačilo nadpis posunout na střed, prázdný levý horní roh by nepřitahoval tolik pozornosti. Nekárám, je to určitě lepší než obálka polská, jen myslím, že se Jan Doležálek měl vydat spíše decentnější cestou „Špinavé práce“ nebo série „Virex“.

Tímto vyzývám Triton, aby sakra hodili pozadím a přivalili na pulty knihkupectví „Pána Ledové zahrady 3“, ať se do tohoto cyklu konečně můžu pustit bez rizika poztrácení souvislostí. A Vy, pane Grzedowiczi, pilně pište, Váš styl – Váš literární jazyk i podivné vize mi převelice sedí. 88%

SiriusChico  | **** 04.03.2011 09:40

Moje první knížka od Grzedowicze mě opravdu okouzlila. Popel a prach je pěkně namíchaný příběh mystiky, tajemna a záhad. Svět Pomezí je velmi okouzlující a autor mě několikrát příjemně překvapil nenásilnou změnou stylu. V první části knihy mi příběh vzdáleně připoměl Jméno růže a ve druhá části zase knihy P. Dicka. Jenom škoda, že u obou stylů nezůstal autor trochu déle. Celkově je celá kniha velmi krátká a připomíná spíše novelu. Nezbývá než doufat, že se autor do toho světa zase někdy vrátí.



WebArchiv - archiv českého webu