Michael Bronec
Jakub D. Kočí
Legendy: Draci
Kategorie: fantasy - antologie - draci
vydání: Straky na vrbě (web) 2010
odkazy: 8x [recenze]
- Komentáře:
-
Sirius | ****1/2 30.09.2010 21:54
Na začátek se musím přiznat, že na tu knihu jsem se ani nijak netěšil. Bylo to způsobeno hlavně tím, že v poslední době „klasické“ fantasy zrovna dvakrát neholduji a navíc draky jsem pokládal za totálně ohrané téma, kde se nedá přijít s ničím originálním, protože draci už jsou hodně… staří a prostě ohraní, ale to už se zase opakuju. A tudíž jsem se na to ani nějak extra netěšil, nicméně informace kolem vzniku a autorů jednotlivých textů jsem sledoval, protože to koneckonců už tak nějak patří k mé práci. Když jsem zjistil, že tam budou mít povídky takové kapacity jako Jiří Pavlovský, Jana Jůzlová, Martin D. Antonín, začal jsem si říkat: „jo, tak třeba do toho i půjdu, protože tyhle autory čtu rád…“ Jenže tam byla fůra dalších spisovatelů, o nichž jsem v životě ani neslyšel a nápad si knihu opatřit jsem zahnal jako obtížný hmyz. Jenže… jenže pak se objevila ta proklatá obálka od Jany Šouflové a já jsem se prostě zamiloval. Ne, do autorky ne (ačkoliv její obálky zbožňuji). Zamiloval jsem se do knihy na první pohled a já věděl, že jí prostě musím mít. Jenže tu byl problém a to sice jak se k ní dostat – přeci jen 450 Kč se dneska neválí na ulici ani vám je nikdo nedá jen tak. Jenže pak jsem se zamyslel, poptal jsem se a bylo rozhodnuto: knihu zrecenzuju i přes fakt, že je to takový špalek, jaký jsem v životě nekritizoval. Draci dorazili vskutku rychle a já se kochal (mimochodem ty ilustrace jsou vážně parádní). A pomalu jsem se začetl. Jasně, mohl jsem to vzít od mých nejoblíbenějších autorů a ty méně známé vzít až nakonec, ale proč bych to měl dělat, říkal jsem si. Texty jsou tam takhle řazeny z nějakého tajemného důvodu, tak proč to porušovat? Proč přeskakovat? Nebudu se tu rozepisovat znova o všech povídkách, přeci jen už jsem tak učinil pod každou zvlášť. Jen řeknu, že jsem opravdu čuměl jako puk. Protože i ti autoři, které jsem před tím neznal, mě všichni fakt překvapili a dokázali udržet kvalitu knihy na vysoké úrovni. A navíc mě vyvedly z omylu, že fantasy s drakem není jen o tom, jak namakanej chlápek příjde do sluje a tam potvoře setne hlavu. Nebo o tom, jak malej kluk najde dračí vejce, udělá hopsa hejsa a stane se z něj lidovej hrdina. Právě tady se dokonale projevilo slovo fantazie. Nespoutaná fantazie!, kterou všichni autoři nechali pracovat na plné obrátky a neustále mě přesvědčovali, že to může vypadat i jinak. Originálně, nespoutaně a nově. Nemůžu tak mluvit o nejlepší povídce – protože to jsou všechny ty, které ode mně dostaly hodnocení mezi 4–5 hvězdičkami. Ani o nejslabších příbězích – ačkoliv povídky od Ríšy a Réčkové patří spíše k průměru a výtvory Kučové, Weigela,Klepetkové, Partikové mě moc nezaujaly, pořád mají nějaká plus k dobru, které je neposílá do stoky knižního podsvětí. Prostě jakmile začnete číst – nedokážete přestat. Je to zrovna jak s tím drakem – neuvěřitelně rychlá a nebezpečná. A návyková, protože jsem jí neustále tahal sebou (kromě krámu samozřejmě) a opatroval jí jako oko v hlavě, což budu dělat i nadále, protože takhle krásný sborník se jen tak nevidí. Po dočtení Antonínova Drakobijce se ve mě pak na plno projevilo to, co prosakovalo během celé knihy: moje vzpomínky na dobu, kdy jsem začínal fantasy číst. A vzpomněl jsem si i na to, co tenhle žánr znamená. Znamená právě tu nespoutanou fantasii a velké dobrodružství. Což je právě tento případ. Já jsem rád, že mi byla prokázána čest tuhle krásnou knížku plnou nespoutané fantasie číst. Protože to pro mě bude čtenářský zážitek ještě na hezky dlouho.
Svarec | ***** 02.10.2010 15:00Antologie nemusím. Čtu maximálně tak povídky od svých oblíbených autorů se známými hrdiny. Když nepočítám Město přízraků a Zrození modrého měsíce, což jsou tématické antologie z Asterionu (a to první vlastně antologie ani není), byli jediné dvě antologie, které jsem si kdy koupil, Memento Mori a Žoldnéři fantasie. První mě zklamala, druhou jsem nedočetl, ne snad že by se mi vysloveně nelíbila, ale po ruce bylo lákavější čtivo. Takže s Draky jsem dosti váhal. Byl jsem zvědavý, ale byla tu nemalá pravděpodobnost, že se mi nebudou líbit, přičemž nejsou nejlevnější. Nicméně po brigádě jsem byl docela bohatý, takže budiž. Šel jsem do nich. A nelituji toho. Texty Jůzlové, Pavlovského, Kuglerové, Lince, Kočího a Antonína mě nadchly, pak je tady obrovská kopa těch nadprůměrných, pár průměrných a jen dvě povídky balancující na hranici průměru a podprůměru (Němec, Rečková), když tedy nepočítám báseň Leonarda Medka. To je, řekl bych, přímo vynikající bilance, když uvážím počet povídek a množství relativně neznámých autorů. Co se mi obzvlášť líbilo, byla různorodost, člověk tu narazí na ty klasické fantasy s nebojácnými hrdiny a draky, ale taky na originální povídky, které se snaží prozkoumat nové vody. Takže za mě určitě oba palce nahoru, takovéto antologie vznikají jednou za uherský rok. Kdybych měl zprůměrovat svá hodnocení povídek, vyjdou mi tak čtyři hvězdy, nicméně tahle kniha jako celek si tu „pětku“ zaslouží, nejen za vymazlenou úpravu.
