kniha » Přechod
v Top10 2 | chce si přečíst 11 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 34
hodnotilo: 42
78%
Přechod Více vydání = více obálek.

Justin Cronin

Přechod

Kniha vyšla i pod názvem:
Priechod
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Přechod
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - sci-fi - horor

originální název: The Passage
originál vyšel: 2009

vydání: Knižní klub (web) 2010; Ikar (SK) (web) 2010; Knižní klub (web) 2017

odkazy: 1x [ukázka], 1x [web], 1x [trailer], 5x [recenze]


Komentáře:
Madam Brbla  | **** 03.01.2011 14:08

Název knihy „Přechod“ je charakteristický: román popisuje konec světa, jak jej známe, a jeho vstup do jiné fáze, změnu lidských bytostí v cosi odlišného, cosi mezi životem a smrtí, a v neposlední řadě i duševní proměnu hlavních hrdinů. Začínáme na území USA kdesi v nedaleké budoucnosti a seznámíme se s děvčátkem, které je pro zápletku naprosto klíčové. Amy je výjimečná holčička (proč, sakra, jednou nemůže být úplně obyčejná?) a navzdory zoufalým snahám své matky má neradostné dětství. Už v této úvodní fázi se projevuje autorův smysl pro detail, potřeba dát čtenáři nahlédnout pod pokličku lidské psychiky (někdy až moc podrobně). Vyplísnila bych překladatelku za časté opakování spojek („který“ a „protože“ takřka v každé větě). Osobně mi nesedělo zdrobňování, vhodné leda do dětských knížek – konkrétně výraz „tatínek“ (v originále „father“) namísto prostého „otec“ či „táta“. Nicméně veškeré stylistické prohřešky a nedokonalosti brzy buď zmizely, nebo jsem je, pohlcena příběhem, přestala vnímat.

Formou e-mailových dopisů se dočteme o expedici v bolívijské džungli, kde je nalezen neznámý virus. V dalších dějových liniích sledujeme putování malé Amy, práci agenta FBI Wolgasta, poznáme jeptišku Lacey i uvězněného vraha Cartera, nakoukneme do tajného výzkumného střediska a tamních praktik. Zkrátka na více frontách a prostřednictvím mnoha, mnoha lidí (vypiplaných charakterů), můžeme vnímat začátek konce, nadcházející apokalypsu. Jak se objevují další a další romány o upírech, reaguji obvykle převrácením očí v sloup, ale Cronin na to jde naštěstí syrově a bez romantizujících prvků. Nenarazíme na pobledlé manekýny a jejich milostné problémy s nadrženými adolescentkami, ani hrůzu nahánějící rumunští aristokraté s rakví místo postele nemají v ději místo. Croninovi viráci jsou bytosti nelidsky silné, rychlé a krvelačné, ovšem prezentováni jsou spíše jako ztracené duše. Pokud vám mohu doporučit, snažte se v první třetině knihy k postavám příliš nepřilnout, Cronin vám totiž po 230 stranách zákeřně podtrhne koberec tím, že přesune děj o stovku let kupředu. Budete si muset zvykat nejen na nové uspořádání světa, ale také na nové hrdiny. Životaschopnost malých komunit lidstva a jejich schopnost čelit děsivým a početným šikům nepřátel tam, kde předtím selhaly milióny lidí lépe technicky vybavených, je diskutabilní, no čte se to dobře. V postkatastrofické budoucnosti nám bude hlavním průvodcem Peter, mladý člen Hlídky, který mi časem začal silně připomínat Tolkienova Froda Pytlíka. Správně, nestrávíme veškerý zbývající čas na opevněném pidiúzemí kdesi v Californii, budeme s Peterem a jeho společenstvem přátel putovat zdevastovanými Spojenými státy, poznávat, hledat a snad i zachraňovat svět.

Dočkáme se dobrodružství i akce, stále však bude mít navrch aspekt lidské psychiky, duševní a duchovní stránka. Nadpřirozené prvky příběhu mi na čele nadělaly nespokojené vrásky: vnitřní hlasy, nevěrohodné náhody, nelogičnosti, samoúčelnosti… božský pařátek, co s hrdiny postrkuje jako s loutkami – na úkor reality. Americky kýčovitý konec/nekonec mě taky zrovna neuspokojil a poslední kopanec přichází ve formě neuzavřenosti románu. Bude to údajně trilogie, jejíž druhý díl se teprve píše. Dá se to číst i samostatně, zůstane však dost nevyřešeného. 75%

Renča  | ***** 08.01.2011 14:08

Příběh se dá rozdělit do 3 částí: předtím, kolonie, cesta. První část se mi docela táhla, protože neustále přeskakovala mezi různými hrdiny, a když už jste si je nakonec oblíbili, tak vám byli ukradeni, protože se posunete o cca 100 let dál. Další dvě části, to už je postkatastrofický svět a dobrodružství.

Možná si po přečtení knihy nebudete pamatovat jednotlivosti, ale spíše pocit, který ve vás zanechá. Pocit smutku a zároveň naděje. Protože i v krutém světě, kde musíte z milosti zabíjet své milované a kde to mnozí sami vzdávají, se najde pár lidí, kterým nestačí prožít život v zabarikádovaném obydlí, ale chtějí zachraňovat jiné. A vlastně tak i celý svět.

Příběh lze označit za postkatastrofické sci-fi s prvky fantasy, jinak si neumím vysvětlit Laceyiny vize budoucnosti, hlas, který k ní promlouvá a ukazuje jí cestu, či Amyino „mluvení“ se zvířaty a se záhrobím. To jsou věci, které autor zatím nevysvětluje, a pokud odpovědí na konci bude či má být „Bůh“, tak si to u mne dost pokazí.

Navzdory výtkám, že kniha má hodně otevřený konec, si myslím, že se autorovi povedlo příběh ukončit. Dokonce bych si ho dokázala představit i bez pokračování, protože z náznaků si jej lze domyslet.

honajz  | ** 16.10.2013 22:17

Strašně zdlouhavé popisy a opisy, které mne jako čtenáře ubíjejí, protože z nich ani nečiší nějaká atmosféra, u některých mám pocit, že jen vyplňují počet stran, aby měl autor větší honorář. Styl jazyka není špatný, ale veledílo to rozhodně také není. A příběh mi nakonec přijde natolik tuctový, jako by byl opsán z několika povídek, které jsem četl dávno před touto knihou.

Adhara  | ** 23.03.2017 10:31

Začalo to mierne ťažkopádne, no celkom slušne. Autorov štýl bol síce neurčitý, akýsi mix Kinga s tuctom ďalších trilerových autorov, ale čitateľný. Príbeh sa pekne rozvíjal. Lenže potom kniha začala závratným tempom strácať úroveň a už ju nezískala. Postupne sa pokazilo všetko: logika, kompozícia, motivická stránka postáv, výrazné charakteristiky postáv… zato nastúpil patetizmus a pseudomorálka. Pri cielení na emócie sa autorovi spočiatku darilo, ale čím ďalej, tým viac triafal vedľa. Komixové a biologicky krajne neuveriteľné postavy nezraniteľných vampírov mi ani najmenej hrôzu nenaháňali, hrdinkám so slepačím mozočkom a nevýrazným hrdinom som nemala ani najmenšiu chuť držať palce. Neprehľadné akčné scény ma riadne unudili. Knihu som napokon čítala už len kvôli koncu, lebo som si hovorila, že nie je možné načať toľko tém a neuzavrieť ich, to si proste žiadny autor nemôže dovoliť. Hm, dovolil si… Vrátil sa k jednému nedoriešenému problému z úvodu, napriek tomu som toľko nezodpovedaných otázok po dočítaní už dávno nemala.



WebArchiv - archiv českého webu