kniha » Eifelheim
v Top10 1 | chce si přečíst 8 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 26
hodnotilo: 25
76%
Eifelheim

Michael F. Flynn

Eifelheim

Kategorie: sci-fi

originální název: Eifelheim ˙
originál vyšel: 10/2006

vydání: Triton (web) 2011

odkazy: 5x [recenze]


Komentáře:
Majkl  | ****1/2 02.10.2011 19:08

Prvé stretnutie ľudstva s emzákmi je jedným z najčastejších motívov v scifi. Michael Flynn sa však so svojím Eifelheimom dostatočne líši od svojich predchodcov – emzácka raketa sa na Zem zrútila v roku 1348, do dedinky v Čiernom lese, do Eifelheimu. O niekoľko storočí neskôr zistí cliológ (matematický historik) a fyzička, že Eifelheim bol v polovici štrnásteho storočia opustený a už nikdy opäť osídlený.

Zasadeniu deja do stredoveku sa podriaďuje takmer všetko. Prvoradým nie je originalita emzákov (a čitateľova fascinácia), ale historické pozadie a príbeh samotný, resp. obe zložky – mimozemská a historická – sú v rovnováhe. Nedá sa povedať, že motív mimozemšťanov je vedľajší či zbytočný, práve naopak, všetko krásne organicky funguje. Príbeh sa dá zhrnúť na rok aj niečo života stredovekej dedinky s mimozemšťanmi – so všetkým, čo taká stredoveká dedina riešiť môže. Spolu s náhodným dopadom mimozemských stroskotancov Krenkov. Po prvých nesmelých stretnutiach sa nadviaže komunikácia, neskôr dôjde k odtajneniu „démonov“ a spolužitia s občanmi Eifelheimu v zime.

Veľmi zaujímavá je interakcia Krenkov s ľuďmi – nezabúdajte, že hlavným hrdinom románu je stredoveký človek, ktorý je vzdelaný vo filozofii a náboženstve, avšak existenciu ďalšej inteligentnej rasy vo vesmíre prijíma a chápe len ťažko. Dietrich v románe reprezentuje vieru v Boha, zatiaľ čo rasa Krenkov zastupuje hlas pokročilej vedy. Vzniká tak vec v stredoveku nevídaná a kacírska – dialóg vedy a viery.

Ich vzájomné spoznávanie a spolužitie je až okúzľujúce. Keďže Krenkovia s ťažkosťami chápu abstraktné slová, odlišnú kultúru či Boha samotného, neraz dochádza k úsmevným nedorozumeniam. Postupne sa však medzi obyvateľmi Eifelheimu a rasou pripomínajúcou lúčne koníky stierajú rozdiely a vzniká krehké puto, na ktoré čaká drsná previerka pevnosti.

Popri príbehovej línii z minulosti je tu aj počtom strán omnoho chudobnejšia súčasnosť, ktorú považujem za jediné slabé miesto románu. Zatiaľ čo v kapitolách zo stredoveku sa vtedajšiemu ľudstvu objasňujú neznáme vedomosti okľukou a skreslene, v línii zo súčasnosti tu máme preklad v jazyku modernej vedy, ak náhodou nemáte titul z fyziky, je ľahké sa stratiť. Chýbalo mi tiež väčšie prekreslenie postáv Toma a Sharon, ich väčší zásah do príbehu, či jeho dohru. Podobný problém som mal s Nežádoucím efektom (The Prestige), kde by som tiež súčasnú líniu vyškrtol. To je však malá chyba na kráse inak výborného románu, ktorý zaujme mixom sf a histórie, a po nenápadnom a pomalšom rozjazde ma na počudovanie v závere rozcitlivel. Vrelo odporúčam ;)

PMarek  | ***** 14.12.2011 08:46

Pro mě nejlepší letošní kniha. Přečetl jsem jedním dechem. Trochu jsem se bál náboženských otázek, které až na výjimky ve sci-fi nemusím, ale tady je právě tenhle aspekt úžasný. Technická civilizace se u některých jedinců uchyluje k víře jako poslední naději… Středověké reálie taky skvělé, i něco z naší historie tam probleskne, dějová linie ze současnosti příběh ještě povýší, nádhera. Zatím všechno od Flynna mě nadchlo.

Madam Brbla  | ***1/2 20.12.2011 12:30

Vážně nerada jsem tady zase za kazišuka, protože na „Eifelheimu“ je vidět autorovo ohromné nadšení a dřina. Jako čtenář jsem to obojí pocítila: nadšené očekávání mnou cloumalo zejména před prvním otevřením knihy, pak už nastala převážně ta dřina. Byla jsem varována předem – můj polovička mi knihu vrátil po nějakém týdnu a necelých 100 stranách, označil ji za příliš náročné čtení. Já jsem se odmítla vzdát, rvala jsem se s tím textem, nutila mozek k činnosti a po cca 6 týdnech mordování jsem byla odměněna úlevou, když jsem mohla „Eifelheim“ zavřít a zasunout do knihovničky. Navzdory zajímavému tématu a péči, jakou autor věnoval detailům, čtení pro mě tentokrát bylo úmornou záležitostí. Mohla bych to svádět na nešťastné životní období, ale jak potom vysvětlit, že jsem za těch šest týdnů bez problémů přečetla další čtyři a třičtvrtě knihy?

Zmítají mnou protichůdné emoce: na jednu stranu spisovatele chválím za práci, kterou si dal s vykreslením všedního života ve středověké vesnici, na druhou stranu mě všechny ty náboženské zvyklosti až nudily. Spousta informací nemá pro děj význam a pouze ukazují znalost historických událostí. Na jednu stranu mě těší, že se Flynn neuchýlil k žádné dobrodružné akci, na druhou stranu se toho v knize vlastně vzhledem k okolnostem moc neděje. Vše je podřízeno poznávání návštěvníků z jiného světa, vzájemnému pochopení/nepocho­pení a hlavně teologickým rozhovorům. Zklamalo mě, že přes svou fyzickou odlišnost se krenkové od lidí výrazněji nelišili mentálně, uvítala bych více té hmyzí úlové hierarchie. Dalším mínusem jsou samotné postavy, s výjimkou kněze Dietricha jsou všichni nahozeni povrchně. Prostě jen spousta jmen a jejich povolání/spole­čenského postavení, k nikomu jsem si nemohla utvořit bližší vztah a to hodně otupilo pocity, jaké mnou měly v závěru mávat. Samotný epilog je dle mého názoru fádně ušmudlaný a dával prostor pro něco víc. Linie ze současnosti vůbec působila celkem nezáživně.

Ještě si dovolím vyjádřit nespokojenost s obálkou, ta zkrátka nemá šmrnc a v knihkupectví zrak potenciálního kupce nepřitáhne (a když, tak mainstreamového čtenáře lačnícího po další „Šifře mistra Leonarda“). Párkrát mi neseděl překlad – přinejmenším jednou jsem byla ve svých úvahách v přímém rozporu s Ditriechovým přemítáním (proč by stavba strojů a zacházení s nimi měla popírat přítomnost vůle?). Jindy zase naštvaná Sarah zjevně tříská s nádobím, ovšem v češtině ho „procítěně pokládá“. Osobně mi taktéž nevyhovovalo množství německých výrazů.

Tyhle drobné mušky každopádně nemají vliv na konečné hodnocení, na tom se podepsala hlavně nadměrná suchost textu – skoro jako bych četla učebnici. Hodně mi to připomnělo dobu, kdy jsme na střední škole jeli do Prahy či do Říma: zanícený starý profesor dějin výtvarné kultury nás honil od jednoho muzea k druhému, od jedné galerie k jiné, z jednoho kostela do dalšího… až všechny návštěvy slavných míst splynuly v jeden ubíjející, uspávací maratón nepřetržitých informací o kdejaké šmouze na zdi.

Ať nekončím tak negativně: „Eifelheim“ je působivý román, rozhodně mi z paměti hned tak nezmizí. Svým mísením historických faktů, dobových zvyklostí a snahou o neokázalost (neakčnost) má punc věrohodnosti – takhle se to celé klidně mohlo stát. Ale já bych tu trochu dobrodružného přehánění na úkor nekonečných filozofických a náboženských rozhovorů přece jen uvítala.

Je mi líto, tato kniha mi docela nesedla, přesto jsem ráda, že jsem měla příležitost si ji přečíst – pro její neobvyklost, sugestivnost některých scén a poctivou péči, s jakou byla sepsána. 69%

honajz  | ** 23.04.2012 11:30

Oceňuji autorovu podrobnou a detailní rešerní práci o 13. století a poměrech v té době v Německu. Jen mi přijde, že mu to nakonec stouplo do hlavy a přes hlavu přerostlo, takže pro les neviděl třísky. Protože příběh zůstal stále stejný jako v povídce, což u 400stránkové knížky je na pováženou, a je jen doplněn mnoha pedantskými drobnostmi, detaily, ale příběhově a charakterově to prostě celé strádá. Když je dvacet stran věnováno vybavení domu, chrličů, zrcadel, podlah, oken, použitého dřeva, klekátka a z čeho je vyrobeno… je to prostě nudné a suchopárné, jako bych si četl encyklopedii středověku, a ne román. Nakonec i to poselství knihy mi přišlo tak nějak jednoduché – ve vší té hitparádě nejnovějších fyzikálních a kosmologických teorií (a autor se snažil nic nevynechat), prostě ono řekněme humanistické vyznění nejen zaniká, ale působí dokonce nakonec i trochu směšně. Což určitě neměl být autorův cíl.

Dilvermoon  | ****1/2 03.09.2013 15:35

Podstatou knihy je život v Eifelheimu v polovině 14. století, druhá dějová linka je v současnosti, kdy vědci odhalují neexistenci středověké vesnice (právě Eifelheimu) na místě, kde by něco být mělo, ale není. Vzhledem k tomu, že hlavní postavou je vesnický kněz ze 14. století, tak se nelze vyhnout některým teologickým debatám, ale nemyslím, že by šlo o něco přehnaného. To spíš na několika místech probíhají diskuse, kde jsem se ztrácel z důvodu ne zcela detailních znalostí tehdejších dějin (třeba politická debata při hostině na hradě) nebo prostě jen tak (diskuse mezi pastorem Dietrichem a Williamem Ockhamem). Toto je asi vše, co bych knize vyčetl, tedy kromě faktu, že redakce si příliš nemákla a překlepů je poměrně dost.

Jinak ale nemám námitek. Kniha je čtivá a vzhledem k tomu, že do středověku vstoupí i mimozemský faktor, má něco do sebe i kontrast mezi chápáním světa tehdejších lidí a moderní kosmologií (překvapivě pastor Dietrich na jisté úrovni snese i zmínky o dilataci času). Je tam i překonání xenofobie, navíc pod tlakem (a vlastně i zásluhou) všudypřítomné víry.

Autor musel pořádně nastudovat středověké představy o světě a vesmíru, to mu nelze upřít, stejně jako historii a hrůzy moru, který je jedním z hlavních hybatelů děje, podobně jako třeba v Knize posledního soudu. Je to opět (a ještě více) naturalistické.
Trochu mě ale zarazilo, že kněz Joachim mluví ve středověku o „konci středověku“. Inu, chybička se vloudí.

KeB  | ****1/2 02.03.2015 19:28

Nazval bych to jménem růže pro scifisty. Místy je to těžké na čtení, ale ne tolik jako Ecco. Ta součaná linka je pro nefyzika prostě nepochopitelná a do teď ten pohon moc nechápu, navíc na mne působila až rušivě. Historická část je mnohem zábavnější. Celkové vyznění je trochu šustivé a docela mne zklamalo, já celou dobu čekal, že bude autor, řekněme, dystopičtější. Vzato kolem a kolem, je až s podivem, jak mne takhle k uzoufání neakční kniha bavila :)



WebArchiv - archiv českého webu