kniha » Utrpení neviňátek
chce mít v knihovně 1
hodnotilo: 3
60%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Fantasya.cz
Utrpení neviňátek

John Saul

Utrpení neviňátek

Kategorie: horor

originální název: Suffer the Children
originál vyšel: 1977

vydání: Domino (web) 2011

odkazy: 1x [info]


Komentáře:
Madam Brbla  | **

KOMENTÁŘ BUDE OBSAHOVAT SPOILERY, PROTOŽE JEDINĚ TAK MOHU DEMONSTROVAT DEBILITU KNIHY, POTAŽMO JEJÍHO AUTORA.
Tohle je mé pravděpodobně první i poslední setkání s Johnem Saulem. Poměrně brzy mi začalo být jasné, že tento spisovatel neumí pracovat s psychikou postav jako Stephen King, nedokáže mě fascinovat podivnem jako Clive Barker, nemá neotřelé nápady jako Joe Hill a dokonce není ani tak průměrný řemeslník jako Dean Koontz.
Příběhu o dávném zločinu a rodinné kletbě nelze upřít jistou dávku atmosféry, popis prostředí je dostatečný a zdánlivá klišé zápletky autor rozdrtil s nelítostnou brutalitou. V čem naopak naprosto selhal, to jsou postavy a jejich nevěrohodné chování, výpadky v logice. Teď přijdou slibované spoilery.
Prolog ukáže 100 let starý zločin a pak se přesuneme časem do 60.tých let minulého století. Seznámíme se s rodinou Congerových, manželi Jackem a Rose, jejich třináctiletou dcerou Elizabeth a desetiletou Sarah. Mladší děvčátko už rok nemluví, uzavřelo se do svého světa poté, co bylo v lese brutálně zbito svým otcem. Celou knihu mě dráždilo, proč chlap, co poslal své dítě do nemocnice a způsobil mu vážnou duševní poruchu, stále žije pod jednou střechou se svou rodinou. Jak je možné, že nebyl trestán nebo poslán do léčebny, když všichni obyvatelé městečka o jeho nepochopitelném zločinu věděli?! Jak by po něčem takovém mohl nadále zůstávat v blízkosti své oběti, přičemž manželka mu vyčítá impotenci a alkoholismus (a sama s ním nasává), nikoliv zraněnou a postiženou holčičku?! Nikoho ani nenapadne možnost, že by se bezdůvodný výbuch násilí mohl opakovat… Dobrá, třeba se to před půl stoletím nebralo tak vážně.
Na Congerovic obřím pozemku se začnou ztrácet děti a narazila jsem na další iritující prvek: houbaři u nás projevují větší zanícení pro sběr lesních plodin, než co dle povrchního popisu předváděli pátrači v Saulově knížce. Sezvání dobrovolníků probíhá v poklidu jak na čaj o páté, žádní psovodi se psy, nehledá se zdaleka všude. Existuje legenda o jeskyni skryté na mořském pobřeží, ale Jack Conger, hlavní podezřelý, existenci jeskyně zpochybní, proto se pátrání do těch míst nepřenese… COŽE?! Další podivnost: je nalezena část těla jednoho z pohřešovaných dětí a do domu Congerových přijíždí šerif, co zatím netuší, proč byli on a lékař přivoláni. Congerovi sedí, nemluví, chlastají a šerif jim bez otázek půl hodiny dolévá brandy, než sleze z patra hospodyně, aby mu oznámila, že vedle v kuchyni leží dětská ruka. Jedno dítě je tedy určitě mrtvé, o dalších dvou se nic neví; poslední chlapec, čerstvě pohřešovaný, se měl dle informací svědka vydat na pobřeží, ale pátrání z jakéhosi mně utajeného důvodu probíhá v lese. Co mě dorazilo úplně: právě začalo sněžit, nastal první den zimy, tak se hledání (stále bez psů) po pár hodinách odkládá NA JARO!
Obvykle se ke knížkám chovám ohleduplně, ovšem tahle po šerifově prohlášení zažila letecký den. Nakonec jsem se donutila dočíst těch pár stránek do konce a překousnout několik dalších nesmyslů.
Snažím se zohlednit, že Saul román napsal před 35-ti lety, ale četla jsem i starší knihy, kde se postavy chovaly věrohodně, logicky, přiměřeně situaci. Tady jsou všichni nepochopitelně vlažní, když mají být hysteričtí a krve by se v nich nedořezal, třeba když přijde dcera domů špinavá od bláta. Oběti únosu se nepokoušejí všemi dostupnými silami uniknout, podvolují se tyranovi prakticky bez odporu, rodiče se místo urputného hledání smíří se ztrátou potomků (vždyť už jejich reakce při zmizení dětí nebyly příliš emotivní)… V tomhle románu zkrátka nic nefunguje, jak by mělo. Co dodat? Zvláštní zmínku zasluhují nesmírně nudné, zdlouhavé, šroubované, banální až otravné dialogy a já si musím horko těžko připomínat, proč dávám dvě hvězdičky: ucházející atmosféra, nekompromisní bourání klišé (s tímhle spisovatelským „umem“ snad ani nešla upoutat pozornost jinak než šokováním). 40% s utrženýma ušima a sbohem, Mr. Saul.

trudoš  | **1/2

Ač horor založený na zajímavé zápletce, zabitý je zcela počtem stran. Nápad, že zlo může mít tvář natolik nevinnou, že by mu nikdo ani vlásek nezkřivil, zatímco jiní doplácejí na zásahy „spravedlivého hněvu“, to vše by vystačilo na povídku, ne na třísetstránkový román. Všechna vata, která se k vyprávění nabalila, je totiž v důsledku spíš nudná než strašidelná a nijak to nepromění ani solidní atmosféra děsu. Neštěstím ve zmiňované vatě jsou pak nepovedené zvraty, dialogy a charaktery. Hlavně proto, že jsou předem nalajnované, a tak je autorský záměr brutálního zločinu a rodinné kletby z děje cítit na sto honů. Nevyčítám nutnost vyhroceného konfliktu, ale jeho amatérské zpracování.
Ovšem jako náhrada za Stopy hrůzy z roku raz dva to funguje víc než slušně. Pro mě však nadále tím nejlepším, co John Saul napsal, zůstane série The Blackstone Chronicles. A nebudu vám nic nalhávat, to taky není žádný literární skvost. Ale bylo to krátké, morbidní a tajemné, což mi v osmnácti bohatě stačilo.



WebArchiv - archiv českého webu