LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Steven Erikson

Prach snů

série: Malazská Kniha padlých
díl v sérii: 9
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy

originální název: Dust of Dreams
originál vyšel: 08/2009

vydání: Talpress (web) 2011; Talpress (web) 2015

Komentáře:

idle  | ***** 22.12.2011 20:27

Co napsat o devátém dílu série? Ten, kdo má prvních osm knih přečtených, už ví, do čeho jde, a nebude ničím výrazně překvapený ani zaskočený. Způsob vyprávění se nemění, i nadále tu máme mnoho linií jak se starými známými postavami, tak se spoustou nových. A z jejich jednotlivých osudů se jako mozaika skládá historie celé země, tentokrát opět se zaměřením na Lederský kontinet. Ani o typický humor nejsme ochuzeni.

Schyluje se k závěru? Ano i ne. Kdyby nevěděla, že nás čeká už jen jeden díl, asi bych na brzké zakončení příběhu raději nesázela, otevřených linií je hodně. Na druhou stranu začínám mít konečně pocit, že už většinu důležitých hráčů možná známe, takže by mohlo stačit je naházet na jednu hromadu a počkat, kdo z té skrumáže vyleze, co?

BorgDog  | ***** 28.02.2012 12:10

Inu, je to tady – první polovina grandiózního finále Malazské knihy padlých. A hned na úvod je třeba říct, že skutečně jen polovina. Ze čtyř hlavních linií je uzavřena jediná, dvě končí „uprostřed“ a jedna přímo v nejlepším – či spíše v nejhorším. Počkat si se čtením až na vydání Chromého boha tak není úplně marný nápad… jenže kdo má takové čekání vydržet? A pokud nevydržíme, co dostaneme?

Prach snů je jednodušší než mnoho dřívějších dílů. To slovo je samozřejmě nutno brát v „malazském“ kontextu, ale většina postav je známá, nových tentokrát není moc. Ani linie se nestřídají tak rychle, začtete se snáze, čemuž napomáhá i překvapivá míra „odhalených informací.“ To je zřejmě nejvýraznější signál blížícího se konce série – ano, plno věcí je stále skryto v závojích tajemství, ale Erikson poprvé sahá „na kořeny,“ ukazuje nám skutečné hybatele i velké hráče, dosud víceméně schované, a prozrazuje jejich mnohdy překvapivé pohnutky. Nepokládám to za zápor. Alespoň u mě byl výsledkem pocit podobný pocitům při dočítání holmesovského příběhu, kde velký detektiv začíná odkrývat indicie a doktor Watson se snaží stíhat. Svět to nijak nedegraduje, naopak, ještě to podtrhuje jeho hloubku a propojenost. A předpokládám, že úplně vše vysvětleno stejně nebude, protože to prostě nepůjde stihnout.

Prach snů je také výrazně depresivnější. Zábava ne, že by chyběla úplně – mnohé kousky malazských vojáků zahánějících nudu, rázná královna Abrastal nebo partička nemrtvých Jaghutů s poněkud zetlelým smyslem pro humor fungují výborně – přesto převažují spíš temnější emoce. Erikson tu útočí hlavně na militarismus a říká jasně: Každá kultura i jedinec, který svojí existenci postaví pouze na válce, nakonec prohraje, buď s nepřítelem nebo – mnohem krutěji – se sebou samým. Nelítostně odkrývá temné stránky lidí a s takřka kingovskou pečlivostí předvádí, jak málo stačí k jejich uvolnění. Nahromaděné ambice, křivá slova, touha po moci nebo jen upřímná víra. Některé části Prachů snů skutečně bolí, protože postrádají i tu malou „špetku naděje“ – namísto políčků jako by autor tentokrát rozdával rány pěstí. Zatímco v dřívějších dílech jsem některé postavy nenáviděl, tady jsem spíše chtěl hlasitě – a marně – křičet: Vzpamatujte se, blázni! Což, předpokládám, bylo přesně cílem. Paradoxně tak možná nejlidštěji působí snaha K´Chain Che´Malle přežít a najít si místo ve světě, který se změnil tak, že mu už nerozumí – s a touto rasou si autor opravdu vyhrál.

Co dodat? Asi hlavně to, že čekání na desátý díl bude vskutku dlouhé. A také, že pokud se Chromý bůh ponese v tónu udaném Prachem snů, skončit to může opravdu jakkoliv.

Erik1131  | ***** 19.09.2012 21:23

Nie je o čom diskutovať. Vysoká kvalita, známe postavy, náznak vyvrcholenia… proste Malaz v tej najlepšej fáze. Konečné bitky nemali chybu! Kiež by tam bolo viac Icariuma. Nu což, zostáva len čakať na Chromého boha.

Strýček Biolit  | ***** 07.12.2012 20:02

Bez keců: kniha je vlastně půlknihou, takže na nějaké nadávání na nedokončení linek nemá čtenář nárok. V textu samotném pak zůstalo (sic v menší míře) „ohařovské“ filozofování. Celkově má kniha pomalejší temto, které ovšem vyváží masakrózní závěr, po němž okamžitě sáhnete po Chromákovi…

PhyrexiaN  | ****1/2 22.12.2012 14:14

Předposlední díl ságy je za mnou. Opět se jedná o parádní čtivo, tentokrát se téměř vše odehrává okolo království Lederas, kde v sedmém díle skončili Lovci kostí a ve kterém se Tehol Beddikt ujal trůnu. Do většiny funkcí dosadil svého multifunkčního sluhu Bugga. Krapet škoda, že náš někde v polovině tahle výstřední dvojka opustí a už o ní není zmínka. Ještě horší ale bylo číst o „hadu“ složeného z dětí, to bylo vyloženě utrpení a nuda, teda alepsoň do doby, než dojde k jistému střetu.

To by bylo ale k výtkám asi tak všechno, linie s K'Chain Che'Malle je naprosto výborná a jejich konečná volba „vyvolených“ velice potěšila. Lovci kostí tradičně výborní, i to jejich stěžování na nudu nebylo tak otravné jako například u Bílých tváří, kteří narozdíl od malažanů žijou pouze bojem a pokud nemají s kým válčit, nakonec hledají nepřítele mezi sebou. Samozřejmě se nejde nezmínit o čtrnáctce nemrtvých jaghutů s opravdu zvláštním smyslem pro humor, těším se na ně v další knize. :)

Ačkoli už jsme si u Eriksona zvykli, že na své hrdiny není zrovna miloučký, v Prachu snů ukázal, že dokáže na pilu přitlačit mnohem víc. Někdy mi připadalo, že je schválně žene do bezvýchodné situace, ze které nevede žádná schůdná cesta.

Prach snů končí asi nejotevřeněji, teď zbývá už jen čekání na poslední díl a marné doufání, že Erikson není až takový pes a propašoval do finále pár zázraků, které hodil pod nohy mým oblíbeným postavám. :) 9/10

ayla  | *** 26.01.2013 11:50

spoilery budú K Malazu ma viaže najskôr akýsi Stockholmský syndróm. Uväznená v azathe, ktorý loví čitateľov začala som postupne obdivovať štruktúru kobercov. A nie a nie prestať. Mohutný svet, ktorý Erikson vytvoril, sa nedá ignorovať. Škoda, že séria, ktorá má potenciál byť mojou najobľúbenejšou má toľko nedostatkov. Deviaty diel mal svoje momenty, pri ktorých som zabudla, že čítam knihu a preniesla sa priamo do deja (záverečná bitka s krátkochvostými bola… ach, bola veru, rovnako pleticharenie božských bytostí a Teholov absurdný kráľovský dvor). No podobne ako Vichr smrti, ktorý som takmer hodila o stenu, Prach nesie pasáže a pasáže o postavách, ktoré ma nezaujímajú a brodím sa nimi k tým, ktoré sú výborné a uspokojivé. Nemám nič proti vyvražďovaniu postáv, nepriečim sa ani chaotickému spôsobu, akým po nás Erikson dej vrhá (čakať konzistenciu od knihy, ktorej jednou z hlavných tém je Chaos?; ale kde), no istá úspornosť by bola na mieste. Ďalším mínusom Prachu sú rozplizlé deprimujúce rozpravy. To, čo bolo magnetické na Dome mrtvých a absolútne zábavné na Dani pro ohaře (kde kruppeovský nadhľad rozprávania urobil z entropickej filozofie čosi omnoho príjemnejšie), v Prachu už len nudí. Čisto subjektívne. Áno, vieme, že vojna je nedobrá, vieme, že svet nie je perfektný a vieme, že najdivnejšie situácie rodia najväčších hrdinov, ale nepotrebujem to čítať na 500 stranách na úkor postupu príbehu.

Kolom dokola je teda Prach kniha dobrá, no neuspokojivá. Som zvedavá, čo prinesie veľké finále.

Speedemon  | **** 11.02.2013 20:55

Ze zdejších komentářů můj názor nejvíce vystihuje ayla. Tentokrát bylo v příběhu více hluchých míst než jsem zvyklý. Nebavilo mě číst pasáže s Barghasty a Bolkanďany, které zabírají snad polovinu knihy. Stejná situace jako ve Vichru smrti s Oulany. Nicméně části s Lovci kostí a někdy Hadem byly bohaté na informace a beznaděj. Jako by nestačilo, že se uprchlíci táhnou přes pustou poušť a musejí požírat vlastní mrtvé. Ne, Erikson po nich mrskne ještě sarančata, ať trpí přímo biblicky. Knihu opět pozvedá pompézní závěr. U konečné bitvy jsme měl místy dojem jako bych četl scifi plné obřích vesmírných lodí a trosek padajících na povrch zemský. Za tohle opět klobouk dolů. Doufám, že se ve finále ubere na počtu méně zajímavých postav a závěr bude soustředěn na důležitější hráče, kterých je stále spousta.

Gaarq  | **** 03.12.2013 19:53

jak se příběh z malazu blíží konci, zmatek čtenářův narůstá, protože ty pocity kdo to, doprčic, je? a kde se tady, sakra, vzal? narůstají. taky jsem nějak ztratil ten dojem tahu, ty předehry jsou čím dál delší a postrádají něco zásadně přitažlivého. jinak pořád je to dobré, spousta skvělých scén i postav (pores a laskava) a na závěr máme magnificentní finále, které mě jako skoro jediné dokázalo přikovat ke knize, gesler a bouřňák neměli chybu. to druhé byli barghasti a spolu s jejich příběhy i zvuk hole, lámané autorem na lidstvem. a taky jsem cítil nemalé uspokojení, když kdokoliv šlápl bloudovi na kuří oko. dlužno podotknout, že autor se s otevřeným koncem tohoto dílu vyrovnal slušně. ps. asi mi otupuje věkem mysl, ale vykřesat z ní nějaké nadšení je dnes zatraceně těžké.

Majkl  | ****1/2 15.12.2013 19:03

Niekedy začiatkom septembra som začal s reštartom série… je teda načase, že už píšem komentár ku deviatke, zatiaľčo už rozčítavam desiatku. :)

V prvom rade Prach snov nie je typický uzatvorený diel série, na čo treba brať ohľad. Znamená to napr. to, že dej je sčasti zbieraním a spájaním postáv a predošlých motívov a aj to, že finálna bitka v knihe nie je jedným zo zbiehaní, ale len jedna nešťastná náhoda (niežeby nebolela). K tomuto stretu súhlasím s Gaarqom, aj napriek pomerne silnej pútavosti som sa až tu nedokázal odtrhnúť.

V deviatke môžeme nájsť zopár hlavných línií, ktoré nie sú všetky rovnako zaujímavé (nie je to ale zápor, pretože každému iné zachutí). Asi vo všetkých by som mohol nájsť zopár slabín, to však pripisujem hlavne tomu, že sa jedná o prvú polovicu finále. Emocionálne najsilnejšou je línia s Barghastmi, ktorá sa mi miestami čítala veľmi ťažko, s odporom a so smútkom. Trošku uponáhľane na mňa pôsobila posledná kapitola s K´Chain (hlavne výber nezdolného štítu a smrteľného meča, ich vyrovnanie sa s ich úlohou, zapojenie do akcie), u nej mi tiež chýbalo možno detailnejšie opísanie fungovania tejto rasy. Hadovi zas nemám čo vytknúť, pretože je to silná ukážka utrpenia a previerky vôle, ktorá (myslím) čaká Lovcov kostí. Linka okolo Yedana Derriga a Yan Tovis bola asi najslabšia, za čo môže jednak to, že ma nezaujala už v sedmičke, taktiež to, že objasnenia ešte len čakajú v trilógii o Tiste Andii. Celou knihou sa vinú motívy nešťastnej náhody a taktiež spravodlivosti, preto aj účinok humoru, ktorý sa v knihe nachádza, je zatienený temnou atmosférou.

Dohromady však Prach snov tvorí vynikajúcu knihu, po ktorej by bol hriech, aby som nesiahol po Chromom bohovi. Len tak rozmýšľam, že až toto dočítam, či nebudem mať problémy s nájdením epickej fantasy, ktorá ma dokáže podobne literárne uspokojiť. :) Ešteže nás čaká minimálne informačne nasýtený Esslemont a dve trilógie od Eriksona.

Lucc  | ****1/2 29.04.2014 19:01

Během čtení MKP mne napadají lecjaké postřehy, ale jsem líný si je zaznamenávat, takže nyní nevím, co převratného k Prachu snů napsat. Nese se ve stejném duchu jako předchozí díl. Všechno do sebe pomalu zapadá a některé dlouhodobé questy se dořeší nebo posunou, ale pořád je to hodně otevřené. Nových postav bylo tentokrát méně, nejzásadnější byla asi linie s Žebrovaným hadem, která ale byla zároveň celá tajemná a nebylo snadné pochopit, o co jde. To ale nevadí, tajemství a nedořešenost k MKP patří. Autor to ale možná trochu přehnal v poněkud psycho linii s poutníky do Měsíční pevnosti. Ta mne nudila a moc jsem se nechytal. Konec vše poněkud vysvětlil, ale pořád ne vše a hlavně neospravedlnil zbytečnou neurčitost a roztáhlost této linie. Ona vlastně celá kniha byla jaksi ještě víc rozplizlá, než jsem u Eriksona zvyklý a za tento váhavý tah na branku, kdy jsem místy i neměl motivaci dále číst, strhávám trochu na hodnocení. Konec byl ale patřičně bombastický a zase mi vrátil chuť do čtení.

LuciusWlk  | ***** 02.05.2014 19:10

Malazská sága tímto dílem vstupuje do velkolepého finále, rozděleného do dvou knih. Po Lederu se armáda pobočnice Tavore vydává na další pouť. Pouť do království Kolanse. Lovci kosti ale musí projít přes Pustiny, což vzhledem k sbíhání všech myslitelných sil právě do oblasti Pustin…Válka bohů, bezkonkurenční a oblíbené postavy, hromadné umírání a znovuzrození, obrovské válečné tažení, intrikování a postrkování. To vše jako příprava pro finále. Bitva o svět začala!

Methat  | **** 12.06.2015 12:59

Posledný príbeh z Malazkej knihy Padlých rozdelený do dvoch kníh. Čo dodať? Najslabšia kniha série, pretože sa figúrky len rozostavia, občas niekto zabojuje, no hlavný chod príde až v Chromom bohu. Lovci kostí na čele s Tavore naberú po ceste pár spojencov a budú zatiaľ len putovať. (Chcem viac Parana!)

Kniha je to výborná, ale nie až tak úderná ako napríklad 2., 3. alebo 4. kniha.

Strider  | *** 18.02.2016 14:51

Na Lederskom kontinente sa schyľuje k finálnej konfrontácii série a jednotlivý hráči sa presúvajú (pochopiteľne) na východ, kde sa má rozhodnúť o osude sveta. Kto alebo čo je ich arcinepriateľom ale stále ostáva zahalené rúškom tajomstva (i keď z jedného dialógu vyplýva, že by ním mohla byť „spravodlivosť“, nech už je tým myslené čokoľvek).

Priznanou slabinou knihy je rozdelenie zakončenia ságy na dva zväzky, pričom v Prachu snov sa toho okrem putovania jednotlivcov i armád o mnoho viac neudeje. Pravda, u Barghastov sa odohrajú zaujímavé (a riadne drsné) veci a v závere nie sme ukrátený ani o tradičné epické vyvrcholenie. To tentokrát pôsobí ako by bolo šité horúcou ihlou – bez adekvátnej dejovej výstavby a budiace dojem náhodného stretnutia, len aby bol na konci knihy poriadny showdown. Nechýbajú ani nezáživné a zmätené dejové línie, u ktorých má človek pochybnosti o ich význame a potrebnosti pre dej (had, Třasi, Taxilanov trip).

Štýl knihy je riadne rozháraný. V jednej chvíli balansuje na hrane frašky a paródie (všetko na Teholovom dvore), inokedy je zas pochmúrne tragický (Barghasti) alebo „eriksonovsky“ militaristický. Skoro neustále je popritom ale zádumčivo filozofický, i keď znesiteľnejším spôsobom ako v Dani pro ohaře.

Prehľadnosti a tempu knihy neprospieva ani množstvo zapojených postáv, ale to je v prípade Eriksona už v podstate trademark. Negatívne vnímam aj to, že veľa z nich sa chová v rozpore s obrazom, aký som si o nich v minulých knihách vytvoril (napr. Pores, Banaschar, Blistig). Nechýba ani tradičné vŕšenie nových motívov, hoci s blížiacim sa záverom série by som čakal skôr opak.

Podčiarknuté, sčítané – Priemerný príspevok do série nesúci so sebou všetky klady a zápory svojich predchodcov, ktorý trpí predovšetkým na celkovú neuzavrenosť a prekomplikova­nosť. 6+/10

KainIX  | *** 13.03.2016 20:51

„Prach snů je první polovina dvousvazkového románu, který zakončí až Chromý bůh.“ To uvádí Eriskon už v poznámce v úvodu knihy a už v tom je jistý problém. K dočtení MKP, tedy jeho posledních dvou knih jsem se odhodlával přes dva roky. Jako bych tušil, že to nepůjde snadno. Prvních asi dvě stě stran jsem se moc nechytal, ale to jsem netušil, že ještě dalších 400 se nebude nic moc dít! Opravdu, Barghastové se útápějí ve své znuděnosti a, jak již bylo řečeno ostatními, nemaje protivníka, vybíjejí si nervy na sobě. Bolkanďaně, Zánikové, Chundrylové, Akrynajové, ti všichni se připravují na jakýsi střet v Pustinách. Je cítit to napětí, jako klid před bouří. Malažané opouštějí Leder, kde se snažili pomoci se zlepšením stavu vosjka, a společně s vojenským doprovodem pod vedením Bryse Beddikta se vydávají přes Pustiny za cílem, který zná jen pobočnice Tavore. Do toho se objevují vymírající K'Chain Che'Malle, tajemní a dosud nevidění K'Chain Nah'ruk, starší i mladší bohové, T'lan Imassové, Forkrull Assail, no prostě ten závěr chtějí vidět všichni :)

Toto je první kniha MKP, u které jsem si řekl, že ji nebudu chtít znovu číst. Můj pocit, že Erikson má prostě potřebu nacpat do příběhu spoustu postav, které nemají žádnou důležitou úlohu a nebo ji možná mají, ale neodhalí ji, který jsem měl už u Daně pro ohaře, se tady prohloubil. Přestávám doufat, že se dozvíme všechny pohnutky všech zúčastněných. K tomu přibývá pocit beznaděje a zoufalství z nadcházejícího střetu, přibývá filozofování.

Sečteno podtrženo, pro mně je toto zatím nejslabší díl a pevně doufám, že si Chromým bohem Eriskon napraví reputaci. Závěrečná bitva, tudíž cca posledních 50 stran celkový pocit ze čtení moc nezachránila, na to byla příliš krátká, a zásahy v ní, které vypadají jako klasické případy „Deus Ex Machina“ také nepomohly. Snad aspoň ty budou později objasněny. Myslím, že kdyby byl obsah trochu proškrtán, řekněme tak na 500–600 stran, knize by to jen prospělo a děj by se tak netáhl.

Chromý bože, tak už se ukaž! A´t už to máme za sebou.

skepsi  | ***** 16.01.2020 08:41

Nádhera! Po relativně slabším Vichru smrti a tragické Dani pro ohaře je Erikson opět na vrcholu. Dokáže krásně vybalancovat poměr filosofování, akce, zvratů, odhalených/skrytých informací a je to pecka :). Měl bych snad jen jednu drobnou výtku, a to k uspěchanému závěru na posledních padesáti stranách – fakticky tyto považuji gradací děje za to nejlepší co jsem v životě četl… ale kdyby to mistr protáhl hlouběji do zbytku knihy, posunulo by jí to mnohem výš :)