kniha » Velká kniha příběhů pro XXI. století
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 13
hodnotilo: 15
69%
Koupit knihu:
Fantasya.cz
Velká kniha příběhů pro XXI. století
Sestavil/i:

Neil Gaiman
Al Sarrantonio

Velká kniha příběhů pro XXI. století

Kategorie: antologie

originální název: Stories: All-New Tales
originál vyšel: 2010

vydání: Plus (Albatros Media) (web) 2012

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | **** 02.06.2012 17:16

jako každý sborník, trpí i tento nevyrovnaností, na rozdíl od ostatních značnou. co je pozitivní, je v ní minimum průměrných povídek (i když i ty se najdou), naopak ty výborné jsou… prostě výborné. hlavně jsem pár velezajímavých nových autorů a o těch známých viděl dobré kousky (až na forda a moorcocka).

jediné, co je příšerné, to je formát knihy. velký, těžký, neskladný špalek s písmenky jak pro školáky. wtf? ale ilustrace na přebalu, ty se mi líbí a dost.

Madam Brbla  | ***1/2 14.01.2015 10:41

27 povídek s rozmanitou tématikou, rozmanitým rozsahem i rozmanitou kvalitou. První polovinou sbírky jsem se prokousávala relativně ztěžka, poměr mezi dobrými povídkami (+70%) a těmi, které nestálo za to číst (50%-), byl vyrovnaný. Dominoval Blockův thriller „Chyť a pusť“ a neobvyklou atmosférou utkvěla v paměti Gaimanova „Pravda je jeskyně v černých horách“. Ve druhé polovině úroveň povídek přece jen stoupla, jedinou jsem označila podprůměrem, spousta z nich mě dokázala zaujmout a klopýtla až se závěrem (například „Kult nosu“, „Nechť započne minulost“ nebo jinak výborný „Zpravodaj ze Země“). Blockovi zakonkuroval Jeffrey Deaver se svým „Terapeutem“ a Gaimana předstihl „Na ďáblově schodišti“ Joe Hill. Nakonec tedy „Velká kniha příběhů pro XXI. století“ nebyla zklamáním a odnesla jsem si z ní několik nevšedních zážitků, těch zdejších 69–70% si zaslouží. Sluší se zřejmě dodat, že jsem antologii pořídila poměrně lacino a za plnou cenu bych možná nebyla tak shovívavá – vzhledem ke čtvrtině povídek, které mě více či méně iritovaly.

jasonix  | ***1/2 18.04.2023 08:01

Antologie doslova mastodontí – a to rozměry i záběrem žánrů a témat. Opravdu těžko najít jakýkoliv jednotící prvek, snad kromě náhodné chuťové naladěnosti obou editorů. Výsledkem je jakási pizza „ventisette stagioni“ (přičemž číslovka ventisette znamená 27 :) ), kde každá sedmadvacetina představuje jinou chuť, jiné ingredience a zcela jinou kvalitu. Některé člověk slupne jako carpaccio nebo prosciutto, ale občas kroutí hlavou nad tím, zda pizzař sklerotik nezapomněl dodat sugo, jestli tam ten šprýmař místo rajčat a lososa nešoupnul jen gumové atrapy nebo v ní, drsňák jeden, naopak nenechal nedopalek či dokonce kousek prstu. Ano, fantastično je jednou z přísad většiny kousků téhle megapizzy, ať už je z ranku fantasy, legendy či gotiky, někdy ho ale nahrazuje jen určitá bizarnost nebo morbidnost (Chyť a pusť, Země ztracených, Zkamenělé postavy). Žánr sci-fi je zastoupen naprosto marginálně – Leif ve větru a Zpravodaj ze Země. Osobně mi nejvíc chutnaly tři povídky, které tady na Legii spíš propadly :-) a kde fantastický motiv buď není, nebo je upozadněn jinými tématy. V nich jsem ale ocenil jazyk, psychologii či svéráznou poetiku: Poražený, Váhy a míry a Bellerophon. Moc mi šmakoval anekdotický Život múzy, baladická Pravda je jeskyně v černých horách, strhující Terapeut, alegorické Zkamenělé postavy a Na ďáblově schodišti, psychologická studie Krev a když už jsme u toho, tak i psychodrama Padají hvězdy. Občas nadějný námět devalvuje slabší (resp. žádná) pointa – Země ztracených, Samantin deník, Nedobře, Na Manhattanu se blýská na časy. A je tu i pár totálních nedodělků – Nůž, Juvenal Nyx, Puntíky a měsíční svit nebo Guru Mallon. Shrnuto – žánrově tolerantní literární gurmán si tu najde kousky, nad kterými zamlaská, většina ostatních jej neurazí … a něco málo zbyde i pro psa :-)

louza  | **** 13.07.2023 09:03

Velmi dynamická kolekce. Při pohledu na extrémní šíři hodnotícího spektra, které jsem použil to bude možná znít divně. Ale tohle je dobrá sbírka. Přestože některé povídky výrazně nesedly, nebo zaujaly svou originálně vycízlovanou špatností, tak zaujaly. Nemusíte s nimi souhlasit, nemusí se vám líbit, ale emoce vzbudí. Byť třeba negativní. Šedý plebs průměru, kdy čtete povídku a za pět minut už nevíte o čem byla tady nečekejte. Kniha, která rozhodně dostojí svému jménu.



WebArchiv - archiv českého webu