kniha » Helikonie I - Jaro
v Top10 4 | chce si přečíst 12 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 116
hodnotilo: 76
78%
Helikonie I - Jaro Více vydání = více obálek.

Brian W. Aldiss

Helikonie I - Jaro

série: Helikonie
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - audiobook

originální název: Helliconia Spring
originál vyšel: 02/1982

vydání: Laser 1992; Laser-books (web) 2015; Laser (Euromedia Group) 2023

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]


Komentáře:
Doubravka  | ****1/2 14.12.2009 11:48

Jsem nadšena. Báječně si užívám. A ještě DVA další díly! Blaho :)

K Aldissovi mám takový ambivalentní vztah, ale asi jej budu muset přehodnotit. Zatím jsem četla asi jen necelou polovinu jeho díla, ale zaujaly mě pouze dva kousky – Nonstop, který jsem svého času pokládala za naprosto geniální, a Skleník, kterému jsem teprve musela přijít na chuť. Snad právě díky posledně zmiňované knize jsem se trošku sblížila s aldissovským stylem, což se mi bohatě vyplatilo při mém návratu k Helikonii. Jaro jsem četla před více než 10 lety a tehdy jsem jako čerstvá dvacítka byla mentálně přece jen někde trošku jinde, než jako „kristuska“. I tak se mi Jaro „docela líbilo“. Teď, když se mi konečně podařilo trilogii zkompletovat, jsem se k četbě vrátila a skutečně se z Aldissova umu raduji.

Helikonie je zvláštní planeta, která dostala do vínku zvláštní dar – dvé sluncí, které obíhá v tak rafinovaných drahách, že ekvivalent našich „ročních období“ – tedy údobí chladu, růstu či horka – trvají celá staletí. Generace obyvatel neznají nic jiného než krutý mráz či spalující vedro a nevěří legendám o existenci opačného. V Jaru zastihujeme lidstvo zpočátku ještě koncem zimy a posléze, s ubívajícím mrazem, na počátku rozkvětu a bujného růstu. Ten se netýká jen vegetace, ale i společnosti jako takové. Díky specifickým klimatickým podmínkám a dramatickým proměnám celé ekologie i lidé nebývale rychle procházejí proměnou od prvobytně pospolné společnosti po jakýsi středověk. Aldiss zapojil do popisovaných reálií veškerou svou fantazii, znalosti a i externí poradce z mnoha oborů, aby se překotný vývoj celého systému dal logicky vysvětlit a dával smysl. Podle mě se mu to povedlo skvěle.

Příběh planety se před námi v Jaru odvíjí prostřednictvím životních událostí několika málo hlavních hrdinů a hrdinek, kteří obývají osadu Oldorando a zprostředkovávají nám ony převratné změny, které přetvářejí celou Helikonii. Kromě lidí planetu obývá i rasa prvotních obyvatel – nenáviděných Fagorů, řada kmenů jakýchsi pololidí – Protognostici, a další více či méně inteligencí nadané životní formy. Ostatní fauna a flóra je skutečně fantastická a jinak tomu ani nemůže být – pokud má jakýkoliv druh přežít v tak extrémních podmínkách, i jeho adaptace a životní cykly musí být extrémní. Spousta z nich pro mě byla nečekaná a proto i nevšední a vítaná.

Helikonie mě zatím oslovila natolik, že se chci pokusit dát později šanci i ostatním Aldissovým knihám – třeba je po těch letech budu vnímat opět trochu jinak, jeho styl skutečně asi vyžaduje jisté vyladění čtenáře. Helikonii rozhodně doporučuji, v případě neobliby i k opakovanému čtení po letech. Neprohloupíte.

Dilvermoon  | ***** 30.01.2013 14:52

Tak tohle ano. Jak jsem mohl být tak slepý ty dlouhé roky míjení se s Helikonií. Už jen samotný nápad s binárním hvězdným systémem, kdy během Malého roku o něco delšího než náš se klima moc nemění, zato v průběhu Velkého roku dochází k razantním změnám klimatu, ovšem tam jde o tak dlouhý časový úsek, že každá fáze trvá dlouhé stovky let. Důsledky pro život na Helikonii jsou celkem zřejmé a lituji své okolí, že asi ještě nějakou dobu bude muset čelit mé fascinaci tímto a žvaněním o možných důsledcích a souvislostech. :-)

Důkladný popis biosféry na planetě v souvislosti právě s tou binárností, ovšem průběžně zabudovaný do velmi čtivého, dobrodružného a zajímavého příběhu. Určitě zatím to nejlepší, co jsem od Aldisse četl. Odkládal jsem to, protože jsem prostě nebyl schopen sehnal „Léto“. Zatímco „Jaro“ se válí všude, „Zima“ se občas objeví, tak „Léto“ prostě nebylo. Ale už mám a jdu do toho.

Tua  | nehodnoceno 15.03.2013 23:45

Zpočátku mi poněkud vadila roztříštěná forma vyprávění, připomínající tu dějovou pasáž, kdy se domorodci sejdou u ohně a na střídačku si vzájemně vyprávějí Velký příběh. Druhá věc jsou novotvary, které sice působí autenticky, ale při vytváření obrazů mají leckdy na svědomí rozsáhlá bílá místa, která se pak zpětně těžko dokreslují. První díl Helikonie mě sice neuchvátil takovým způsobem jako například první Duna, ale celkový dojem je nakonec spíš pozitivní. Moc se mi líbil svět fessupů z „podzemních rozměrů“ a exotické způsoby a mytologie fagorů (humanoidní rasy, která spolu s „lidmi“ Helikonii obývá). Ovšem musím podotknout, že jiná Aldissova kniha, totiž Nonstop, kterou jsem četl dřív, působí mnohem uceleněji, byť třeba neoplývá takovým množstvím bizarní fauny a flóry a neklade si za cíl mapovat vývoj civilizace napříč staletími. K objektivnějšímu hodnocení by bylo potřeba přečíst zbývající dva díly.

lamahe  | *** 26.08.2013 13:38

Priznám sa, že na základe vrelých ohlasov som čakal kvalitnejšiu knihu. Aj keď centrálna myšlienka binárneho hviezdneho systému s planétou so “strunovým” systémom obehu je mimoriadne atraktívna a úvodná časť (Yuli) je vďaka podzemnému mestu s jeho náboženským kultom super, v druhej (podstatne dlhšej) časti o Embruddoku sa autorovi nepodarilo udržať úroveň a miestami bola vyslovene nudná. Keby ju skrátil na polovicu, jej kvalita by stúpla dvojnásobne. Pritom, napriek dĺžke mi niektoré veci mi prišli nedotiahnuté a nevyužité (napr. prepojenie s prvou časťou o Yulim). Zaujímavých nápadov tam je viac (napr. radžabaraly, Wutrove červy, gossiovia+fes­supovia, stanica Avernus), ale nie sú až tak uletené ako v Skleníku a text zďaleka nie tak kompaktný ako v Nonstop. Aj keď v závere to znova chytí lepšie tempo, od Aldissa som už proste čítal lepšie veci. Zrejme dám šancu ďalším dielom, ale skôr kvôli zvedavosti, aké potvory na čitateľa ešte vyskočia, ako kvôli skutočnému záujmu o hrdinov resp. ich svet.

Gaarq  | *** 29.06.2019 12:15

z nerozvážnosti počínajícího nostalgika jsem si dal po drahné době helikonii – jaro. stále obdivuji nápad s dvojhvězdou a vším, co s tím souvisí. je velmi zábavný. pak jsem se ale přistihnul, že mě víc baví čtení portálu „fyzika helikonie“ než samotné knihy, kterou jsem se prokousal, ale bez nadšení. inu, v roce 1992 jsem měl patrně větší trpělivost s průměrnými spisovateli, ale nápaditými autory SF. aldissův sloh (a je to asi také ovlivněno neohrabaným překladem) je těžkopádný, nudný a hlavně z něj strašně trčí, že byl naroubován na fikční svět, který je sám o dvě třídy zajímavější. jeho hrdinové jsou plošší a vypočitatelní, těch pár dějových zvratů to nedokáže zachránit, zvláště když sám fikční svět umožňuje autorovi sem tam pošťuchovat příběh směrem, kterým potřebuje.

je mi to líto, ale mých optimistických 100 % se smrsklo na 60 % a žel také ve zmenšenou odvahu pustit se dál. ó, ty klatý věku, který umenšuješ požitky našeho mládí.



WebArchiv - archiv českého webu