LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Alastair Reynolds

Transport ledu

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: Pushing Ice
originál vyšel: 11/2005

vydání: Triton (web) 2012; Triton (web) 2012

Komentáře:

BorgDog  | **** 25.11.2012 14:05

Obrovský potenciál využitý jen z části. „Transport ledu“ je mnohem sevřenější, než jiné Reynoldsovy romány. Hlavní děj pokrývá asi 100 let, navíc (alespoň relativisticky) nepříliš vzdálených oproti současnosti, a drží se relativně malé skupiny lidí. V důsledku toho alespoň zkraje slušně odsýpá a hlavně první části lze vytknout málo – je tu „tvrdá“ fyzika, záhadné mimozemské artefakty, exotické jevy, dilemata, zvraty i ucházející charaktery. Bohužel, právě ty se časem projeví jako největší slabina, protože Reynolds je ohýbá, jak potřebuje, aby mu příběh fungoval. Poprvé to začne vadit u jistého problému s palivem, ponechaného očividně nedořešeným jen proto, aby konflikt dvou bývalých přítelkyň mohl pokračovat, a později se tento trend ještě zhorší. Závěr je pak vyloženě slabý – jednak tím, že je příliš otevřený, což se zrovna do této knihy nehodí, ale hlavně je zbrklý. Nevidíme věci, které bychom vidět měli, a ty co vidíme už jako by byly s jinými lidmi, než o kterých jsme celou dobu četli.

Na rovinu – navzdory jisté pointě jsem cítil zklamání a myšlenku, že to Reynolds oproti Odhalenému vesmíru na konci odbyl. Přesto, díky výborné první části, od které se neodtrhnete, i technické kvalitě knihy od překladu (s výjimkou pár překlepů a slova „Dobrodinkyně,“ ze kterého jsem měl chuť ječet), až po provedení tvrdé vazby, „Transport ledu“ 80% dostane.

T'Ana  | **** 26.11.2012 21:55

Zrovna u téhle knihy bych technickou kvalitu moc neopěvovala, ten kdo dělal jazykové korektury, by měl místo zaplaceno dostat nakopat do zadku za to moře překlepů, co tam nechal. Tedy pokud je vůbec někdo dělal. Jinak souhlasím s BorgDogem, sci-fi stránka výborná, charaktery ohnuté podle momentálních potřeb. Nejlepší je první třetina knihy, pak už to jde jen dolů, kdy se nedořešené věci na sebe nabalují, jako by autor měl prvotní nápad a pak pořádně nevěděl, co s ním. Kdyby byla celá kniha jako první třetina, tak dám 100%, ale bohužel.

jirikk  | **** 11.12.2012 09:15

Reynolds, jehož „zmarovskou“ sérii považuji v žánru space opery za absolutní špičku, které se třeba takový Hamilton nedokázal ani přiblížit, v románu Transport ledu zvolil poněkud komornější přístup. Kombinuje klasický hard SF motiv (setkání s neznámým objektem, pravděpodobně spojeným s mimozemskou kulturou) s jakousi vesmírnou robinsonádou. Nosným motivem a hlavní linií příběhu je pak vztah dvou hlavních ženských postav, bývalých přítekyň, které osud postaví proti sobě. A zde je kámen úrazu, autor tuto psychologickou rovinu nedokázal zcela uspokojivě zvládnout, respektive zakončit. Zatímco tři čtvrtiny knihy jsem jeho rozhodnutí vystavět příběh kolem osy Bella – Světlana v duchu tleskal, závěr je z pohledu vazby ústřední dvojice zcela nevyvedený – je prostě špatně napsaný a dojem z jinak velmi kvalitního románu dost sráží. Nevím, zda se na tom podepsal překlad (nebo spíš redakční práce, která je vskutku mizerná), spíš se mi ale zdá, že tady Reynolds narazil na strop svých možností.

Alfi  | ****1/2 15.12.2012 23:53

Uzavretá kniha /hurá/ podobná románu Dřeň v tom, že opisuje dlhé, predlhé časové obdobie na lodi putujúcej vesmírom, nie príliš vierohodnými charaktermi s nepresvedčenou motiváciou konania, zato popisujúcou zaujímavú fyziku a možnosti vedy. Rozhodne v rámci prekladovej hard-sf ide o špičku.

Zombi  | ****1/2 08.02.2013 16:29

Jak už tady několikrát zaznělo, cca 2/3 knihy jsou většinou super, ale konec je slabší. Problém je hlavně v něpřesvědčivém jednání postav a trochu mě mrzelo i přeskočení začátku zkoumání Januse. Jinak i přes uvedené slabiny jde o výbornou scifi.

Skot II  | **** 24.07.2013 15:55

První setkání s autorem, kterého předcházela velmi dobrá pověst. Obálka a ilustrace na ní , včetně paperbackové úpravy, zvýšila naději na klasickou sci-fi. Bohužel četba je narušena kostrbatým překladem. Děj vychází z klasického nálezu artefaktu a postupného odhalování jeho tajemství, až potud je všechno v pořádku. Hlavmími hrdiny jsou dvě ženy , což by nevadilo, nebýt plochého zobrazení jejich charakterů a poněkud průhledného a nepravděpodobného zobrazení jejich vztahů. Chvályhodná snaha zapojit znalosti asrofyziky autora a snaha po fyzikální uvěřitelnosti světa na Janusu rovněž zbytečně rozmělňuje děj a nepřispívá k zvýšení napětí či čtenářského zážitku. Celou knihu hodnotím jako promarněnou příležitost po dobrém startu upadá do stereotypu , mizí napětí a závěr vyšumí do ztracena, jako by si najednou autor nevěděl rady. Sbírám odvahu k četbě jeho dalších děl, v tomot mě rozhodně neoslnil.

Majkl  | *** 29.07.2013 23:20

Asi vás prekvapím, ale toto nie je Reynolds. Teda, aspoň taký, akého si ho pamätám z Odhaleného vesmíru. Nebolo by problémom, že toto nie je moderná space opera, ale blíži sa skôr Clarkovej Odysee a podobným prvokontaktovým sf. To vôbec nie je na škodu, pretože nájdenie mimozemského artefaktu, prvý kontakt a snaha o pochopenie nepochopiteľného, takú scifi mám rád, aj na takú som mal chuť. Bohužiaľ, nedostal som ju tak úplne. Zatiaľčo prvá tretina je príjemne chladnou technickou niekedy až hard SF, po konflikte medzi Světlanou a Bellou som naďabil na prvý problém. A tým je samotný konflikt a správanie zúčastnených, ktoré sa neraz správajú tak, ako ich autor potrebuje počas aktuálnej situácie. Ďalším problémom je prvý kontakt s mimozemskou rasou, ktorý je tak zjednodušený a skrátený, že som až pocítil sklamanie. Rýchly prechod k veku prosperity ma tiež nenadchol. A keď nastúpili na scénu Pižmoví Psi (ktorí sú však pomerne originálni) a určili vyvrcholenie knihy, chcel som knihu zaklapnúť. Z Transportu ledu mám dojem, že Reynoldsovou parketou nie je prvý kontakt s mimozemskou rasou a postupné spoznávanie, a tak sa im radšej vyhol. To, čo sa zvýšilo, mi k výraznej spokojnosti nestačilo. Odhalený vesmír si musím prečítať znova, ale v ňom všetko fungovalo, ako malo. Nechápte ma zle, kniha to nebola zlá, lenže na Reynoldsa je to slabší a čo je horšie, z niektorých hľadísk nepresvedčivý výkon. Byť to iný autor, dám 70%. Alastair, no, no, no!

SONP  | ****1/2 08.12.2013 10:16

Zhruba do první poloviny knihy jsem se prakticky nemohl odtrhnout. Šlo o prakticky dokonalou hard scifi se všemi nezbytnými rekvizitami: těžařská loď, různé zvláštní existence v její posádce a vzpoury v ní, mimozemský artefakt ve vesmíru atd. Také když dojde ke zlomu a do hry vstoupí mimozemšťané se svými pro lidi nepochopitelnými motivy a vzorci chování, je kniha velmi čtivá. Jak se však děj blíží ke konci, začíná být jednání lidských i nelidských postav trochu nečitelné a příběh se stává trochu nestravitelným. I tak jde o jednu z nejlepších scifi, co jsem v poslední době četl.

Dilvermoon  | ***1/2 23.05.2014 11:13

Na sérii Odhalený vesmír tento román samozřejmě nemá. Srovnávání by ani nebylo fér. Už jen z důvodu mnohem menšího časového záběru a přece jen nám bližší techniky, tedy alespoň v první části, která je velmi dobrá. Poté je to však již problematičtější. Třeba motivace jednání některých postav, vztah obou hlavních hrdinek, který mně osobně opravdu lezl na nervy a pak i samotný děj v podivném místě, kde se všichni ocitnou. S přibývajícími stranami má spokojenost poněkud uvadala, některé nakousnuté věci nebyly dořečeny (což není vždy nutné, ale zvědavý bych byl) a nakonec přišel zbytečně zdlouhavý závěr, kde se sice hodně děje, ale cítil jsem z toho dost vaty. Kvůli velmi dobré první části a i pár zajímavým nápadům v druhé bych nakonec ty 4* možná i dal, ovšem mizerná redakční práce mi to nedovolí.

ladynka  | **** 08.02.2015 20:55

Námětově lehce připomínající Rámovu sérii či knihy Stanislawa Lema. Od Clarkových knih, které mě otravují nabubřelou velkolepou popisností bez další přidané hodnoty a Lemowy fascinují fantazií a pokorou vůčí velkému neznámu, stojí Transport někde na pomezí. Se zápletkou pracuje střízlivěji, nebojí se ji ale překlenout přes velké období, které aktivně zapojuje do vyústění děje. Kladem je realistický popis prostředí, hrdinů (v uvozovkách) a zejména jejich motivace, byť na některých místech plní jejich (ne)jednání funkci klasického maguffinu.

Madam Brbla  | **** 12.07.2015 22:36

Po dvou relativně tlustých fantasy knihách jsem měla chuť na pravověrné scifko a „Transport ledu“ se ukázal být skoro dokonalou volbou. Nabízí lidská dramata i mimozemská tajemství, nastíní čtenáři nedalekou budoucnost a ve společnosti těžařského týmu jej pošle na nesmírně dlouhou cestu, představí fascinující technologie, zároveň však má punc vědeckofantas­tických děl „starých“ mistrů.
Hlavní hrdinku příběhu, kapitánku Bellu Lindovou, čeká spousta těžkých rozhodnutí, která prověří nejen její schopnosti, ale především sílu přátelství, loajalitu a soudržnost posádky, odhalí temné stránky člověka, samozřejmě však i ty lepší, vznešenější. Psychika dvojice ústředních „silných“ žen mi v určitých ohledech připadala pochybná až přitažená za vlasy, nicméně k vytvoření sympatií či antipatií autorova snaha stačila.
Hard sci-fi složka románu na mě působila přiměřeně věrohodně, aniž by mou nepříliš technicky smýšlející maličkost obtěžovala nesrozumitelnými popisy a teoriemi.
První polovinu knihy, putování do neznáma a s tím související „drobné“ lidské spory bych označila za čtivější, ve druhé půlce se s postupným odhalováním kouzlo mírně vytrácelo – chvílemi docházelo ke kolísání zájmu. Zápletka byla zkrátka později na můj vkus příliš postavena na důvěře v informace od cizinců a málo na vlastním výzkumu a poznávání. Něco chtělo hlouběji rozvést, jinde spíše ubrat, přesto pro mě Reynoldsův vesmír neztratil na atraktivitě a přinejmenším 75% si „Transport ledu“ imho zaslouží.
Pochválit bohužel nemůžu redakci, jak už bylo v předchozích komentářích zmíněno: uniklo množství překlepů, chybějících čárek, zmatku v uvozovkách, špatného dělení slov na koncích řádků, záměny jmen (kdy se věta stala nesmyslnou), dokonce i pár hrubek se našlo.

biafra  | ****1/2 12.09.2016 16:23

Na rozdíl od ostatních se mi první třetina knihy moc nelíbila: klasické sci-fi klišé o lodi, která se setká s Objektem. Začalo se mi to právě velmi líbit, až zhruba po první třetině, kdy román trochu začal připomínat Reedovu „Dřeň“. S blížícím se koncem se mi to líbilo stále víc. Jistě, Reynolds některé věci nedomyslel, některé opomněl a jiné si usnadnil. Přesto se tady skoro všichni shodujeme, že se jedná o úžasnou knihu. Mě na Reynoldsovi fascinuje jeho schopnost vytvářet kontrast mezi mikrokosmem a makrokosmem. Nevím, jestli někdo jiný z dnešních autorů je schopen pravidelně v povídkách i románech vytvářet zápletky, které zahrnují miliardy světelných let a miliardy let trvání vesmíru a – a současně jednání konkrétních lidí v detailně promyšlených prostředích. Současně se tím pochopitelně i ukazuje i marnost našeho lidského pinožení a naše (myslím rodová) bezvýznamnost vůči univerzu, které nepředstavitelně přesahuje. Reynolds na to naráží v posledním odstavci téhle knihy, ovšem jeho odpověď je spíš jak z reklamy na hajzlpapír. A je to také jediná věc, která mi zkazila četbu.

Methat  | **** 05.05.2017 20:15

Najviac sa mi páčila druhá časť (prvá bola nudná a tretia zase moc sci-fi), pretože v nej bolo najviac objavovania. Podobne ako v Clarkovej Ráme – nečakajte teda akciu, je to skôr hard sci-fi a niekedy až moc pretechnizované. Pravdu povediac, myslel som si, že knihu rýchlejšie prelúskam, čakal som od nej viac. Možno to bolo spôsobené tým, že sa tam toho moc nedialo a dej plynul pomaly. A možno aj prekladom s množstvom chýb. Ako niekto môže vypustiť do sveta takto sprasenú a odfláknutú knihu? To môžem rovno ich aj ja začať prekladať. A vraj vznikla aj zberateľská pevná väzba. S takýmto prekladom by som o nej ani neuvažoval.

Z postáv som fandil Belle, len škoda, že v druhej časti nedostala priestor a Světlanu som nenávidel. Pustite dve ženské do velenia a máte na krku prúser.

PB  | *** 10.03.2020 01:14

Obvykle ctu pomalu, ale tuhle knihu jsem cetl extra dlouho a mezitim si ji precetlo par dalsich lidi (bez jejich ujisteni, ze je dobra, bych ji odlozil). Autor ma urcite fantazii i fyzikalni znalosti, ale bohuzel se rozhodl venovat vetsinu textu sporu hlavnich hrdinek nebo podruznostem typu „kdo dostame vic penez“ nebo „kdo ohodnoti detske kresby“. Prvni tretina me vubec nebavila, zbytek byl zabavnejsi, ovsem s vyjimkou konce, ten byl odflakly, nerealisticky a obsahoval i to, co autor predvadi i na jinych mistech – preskakovani akcnich pasazi, vetsinou na ukor melodramatickych rozhovoru. Navic celou knihu provazeji nevyresene veci a prirozene, ale nepolozene otazky.

hpb  | brak 18.09.2021 16:51

Vůbec nechápu pozitivní i jen lehce kritické komentáře. Oproti skvělé sérii Odhalený vesmír tahle kniha připomíná politiku, kde kecy jsou víc než fakta. Úplně nejvíc mě dostávala snaha autora snad úplně každého, ke komu se nachomýtl doktor, podrobit výplachu žil, lázni v sirovodíku a následnému zmražení. Prvnímu z pacientů v lodní ošetřovně není schopen provést zákrok, který by mu mohl zachránit život a který je možné provést jen ve specializované nemocnici na Zemi – dobře. Druhá situace s nabídkou mražení do záhrobí nastane, když po pěkně připitomnělé havárii v průběhu odklízecích prací srazí chlápka ve skafandru něco tak, že zahučí do tvrdnoucí pěny, kterou zrovna vylepšovali nádrž paliva po havárii. Všichni se mu snaží strašně moc pomoct, ale i když jsou to zkušení rutinéři nepřijdou vůbec na nic, aby zabránili uvaření kamaráda ve skafandru, když nefunguje chlazení. Taky jsou strašně překvapení, že materiál – pěna, se kterou běžně pracují, tuhne a majzlíkem to nejde. Bohužel nic jiného nemají, i když jsou na své lodi :-( Ale zpět k problému s uvařením ve skafandru – jasně bez pomoci je to fakt problém. Skafandr je navíc fakt tuhý a nemůžou mu ani píchnout sedativa, aby ho nebolela noha a zbytečně se ještě víc nezahříval. Ale najednou naběhne doktor a navrhuje asi jedinou medicínu, kterou zná, tj. výplach, sirovodík a zmražení in situ :-)) Tah na branku je fajn a mražené mrtvoly jsou jistě cool. Nelogičnost téhle scény zavánějící totálním vypravěčským amatérismem ale byla poslední kapkou, abych se připojil k názoru, že tohle není dílo Alastaira Reynoldse.