Greg Bear
Hudba krve
Kategorie: sci-fi - hard sci-fi
originální název: Blood Music
originál vyšel: 1985
vydání: Laser-books (web) 2004
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
BorgDog | **** 19.12.2010 05:10
Chcete se dostat do hlavních zpráv? Pohrajte si uprostřed města s atomovkou. Chcete změnit svět? Pohrajte si v laboratoři s mikroskopem a bílými krvinkami. Vergil Ulam, arogantní a geniální vědec udělal to druhé a lidstvo se rázem veze… někam. Kam, to nikdo netuší a neumí si ani představit.
Pokud jste někdy sledovali animovaný naučný seriál „Byl jednou jeden život,“ budete mít velice dobrý základ pro pochopení, o čem „Hudba krve“ hlavně je: Nezodpovědný vědec vytvoří druh inteligentních bílých krvinek schopných komunikace i spolupráce, a následně je aplikuje sám na sebe. Bílé krvinky zvané noocity v jeho těle vytvoří organizovanou společnost, začnou zkoumat svůj „domov,“ až dojdou do fáze, kdy se rozšíří jako virus – a především se rozhodnou změnit lidské tělo podle svých potřeb. Nedělá snad člověk se svojí planetou totéž? Navíc zásahy v mikroskopickém měřítku se šíří „vzhůru“ a mohou vést až k následkům v obrovském a vpravdě nepředstavitelném rozsahu, rozestavěný most most nakonec překlene propast od biologie až ke kvantové mechanice a samotné podstatě reality.
„Hudba krve“ je HARD science fiction v plném významu toho slova, a vyžaduje odpovídající přístup. Kniha prakticky nemá hlavního hrdinu, jen skupinu důležitých postav, které se objevují a mizí dle potřeby. Hrdinou je samotná situace, dění a jeho následky popisované vědecky neosobním, až dokumentaristickým stylem (hlavně je to vidět ve skvělé pasáži průzkumu noocity přetvořené krajiny), ačkoliv místy problesknou i emoce a dokonce humor – scéna Vergilova vyhazovu je opravdu výborná. Také je třeba zdůraznit, že „Hudba krve“ není katastrofickým thrillerem. Nelze ji srovnávat třeba s Crichtonovou „Kořistí,“ protože tu nejde o záchranu světa, ale o jeho ZMĚNU. Lidé se samozřejmě snaží proti ní zoufale a marně bojovat, avšak Bear nepojímá noocity jako zásadně negativní element. Nakonec mají své „hostitele“ možná ještě ve větší úctě než oni samotní a svět, který vytvoří možná bude mnohem lepší než náš. Anebo taky ne, ale to ukáže teprve čas.
Problém samozřejmě je, že k odpovídajícímu vychutnání knihy je záhodno mít i odpovídající vzdělání, především ve fyzice a biologii. Jinak vám prostě plno jemných náznaků a vazeb unikne stejně jako mě, protože Bear rozhodně nepíše učebnici – ovšem pokud s tím nemáte potíž, klidně si k hodnocení můžete přidat zbylých 20%.