LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Vilma Kadlečková

Jantarové oči

série: Mycelium
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

vydání: Argo (web) 2013; Argo (web) 2021

odkazy: 26x [recenze], 1x [trailer], 1x [ukázka]

Komentáře:

idle  | ****1/2 29.07.2013 12:27

Popsat dojem z Jantarových očí je pro mě trochu jako nakreslit hladký oblázek: nemám se čeho chytit. Nenarazila jsem na žádné zřejmé kazy, na druhou stranu mě při čtení nic vyloženě nepřekvapilo. Příběh má od všeho něco: sympatického hlavního hrdinu, zápletku, při které jde o hodně (i když o co všechno, to zatím není úplně jasné), poznávání mimozemské mentality, romantiku i špetku akce, prostor pro hledání paralel k reálnému světu… Přestože není pochyb o tom, kdo tu hraje hlavní roli, na děj se podíváme i z pohledu mnoha dalších postav a všechny jsou v myšlenkách poměrně ukecané, takže máme šanci dobře poznat jejich motivaci i vzájemné vztahy. Svět budoucnosti vlastně není nijak exotický; i když už se lidé toulají vesmírem, jejich běžný život je v podstatě takový, jaký známe teď, a veškeré neobyčejno zprostředkovávají tvorové z Össe, jejich víra a technologie.

Jde o první díl z pěti a podle toho taky vypadá: na začátku se příběh rozkošatí a na konci není zrovna ukončený. Sice jej autorka neutnula uprostřed věty či scény, ale i tak mám spíš dojem, že jsme dostali ne první etapu, ale prostě prvních pětadvacet kapitol z mnoha.

I když moje předchozí řádky vypadaly možná váhavě, dosavadní dojem je velmi dobrý a doufám, že se trend potvrdí i v pokračováních.

Vlask  | ***1/2 30.07.2013 20:04

Politický scifi triler ve stylu nevěř nikomu a už vůbec ne těm milým mimozemšťanům, kteří lidem věnovali nezišťně spoustu fakt namakaných technologií. Svět je opravdu hodně promakaný jak už bylo řečeno a vypravěčský talent se nezapře. Ovšem neškodilo by občas méně vnitřní psychologie postav (nesmělá kéžbybejvalka) a nečekejte žádnou extra akci. Děj si poklidně plyne rozdělen mezi docela dost velký počet postav a když se to konečně trochu více rozjede, tak vás čeká – ano konec. Vzhledem k rozvláčnějšímu stylu psaní to chtělo aspoň jednou tolik stran. Takto to budou nenávidět všichni odpůrci dlouhých ság na pokračování – je to doslova utlé v půlce. Jako úvod od univerza to stačí, ale z hlediska úplnosti to působí jen jako polovina knihy a to není dobře.

Romison  | ****1/2 01.08.2013 12:44

Paradni vec, po delsi dobe me zas neco chytlo :) podle anotace jsem cekal trosku neco jinyho, takze jsem byl nakonec i prijemne prekvapen. Neni to jen o houbickach :) jediny, co me iritovalo jsou ty podivny jmena a prehlasky, kterych se Vilma nevzdala ani po tech letech. Tesim se na zbytek. Konec neni uzavreny, je videt, ze to je jeden pribeh rozdeleny do peti knih.

Elinor  | ***** 01.08.2013 16:41

Dobře, prvotní dojmologie. Z Gömeršaülu jsem měla původně značné obavy, knihu provázel obrovský hype a první recenze ho ještě posílily. Nakonec jsem si načetla ukázky, řekla jsem si, že to risknu, a za 3 hodiny 10 minut (rozdělených na tři čtenářské bloky oddělené cca desetiminutovou pauzou) jsem to sjela. Momentálně jedu první recenzentské čtení ze čtyř, tedy prosím o trpělivost za zmatené formulace.

Takže…

– název je absolutně výstižný, pokud jde o pocity, způsob nadhození děje, rozvržení příběhové šachovnice

– ať si člověk představoval na začátku cokoli, skutečné Jantarové oči ho vývojem děje a tím, o čem vlastně kniha je či není, překvapí

– „moje krevní skupina“, to je, myslím, dostatečně. Navzdory značné černobílosti. Ta sice není tak docela úplně nezpochybnitelná, ale autorka má hranice vytyčené pevně a protahující se stíny jsou spíš výsledkem mého amatérského vrtání se do religionistiky a kulturní antropologie.

– přemýšlím, kdy jsem četla podobně silnou a intenzivní knihu s tak silnou metainterpretační nadstavbou. Není to optimistické čtení, není to příliš povzbudivé čtení a při vhodné konstelaci vedlejších faktorů to má nepříjemně vyplavovací potenciál. Jantarové oči mají potenciál zafungovat jako auto-trëighrü, pokud se trefí do určité nálady a pokud při prvních příznacích člověk automaticky nezabouchne dveře (v tomto případě desky knihy). Což hodnotím paradoxně jako velké pozitivum.

Sirius  | ***** 02.08.2013 17:52

Sci-fi moc nečtu a houby taky moc nemusím. Ale ku*va, Jantarové oči mi fakt sedly. Vilma Kadlečková napsala vážně skvělou knihu a jestli je tohle jen rozjezd, tak už se opravdu nemůžu dočkat toho, co přijde v dalších dílech Mycelia

Gaarq  | **** 03.03.2014 21:09

hned na začátku se přiznám, že po přečtení např. lunaparku luna a jiných argenitových věcí jsem k myceliu přistupoval s jistou opatrností. není tajemstvím, že mi vilmin styl psaní často moc nesedí, ale zase na druhou stranu nápady mívá přiměřeně šílené, takže proč to nezkusit. a neolitoval jsem. jako kovaný hnidopich mám kopec výhrad a poznámek, ale přiznávám, že zvlášť závěr jantarových očí dokázal vyloudit ten správný pocit „chci další díl“.

na místní poměry je mycelium silně nadprůměrné – rozsahem fabulace, její zpracování a samozřejmě námět. těžko bychom hledali mezi domácí produkcí cokoliv srovnatelného. nicméně i tak si člověk sem tam povzdechne, když narazí na něco, co by tam prostě být vůbec nemuselo a co ať chceme nebo ne, ukazuje na absenci světově srovnatelné kvality (byť samozřejmě omezené vkusem tohoto nehodného čtenáře). pokud si můžu dovolit kritické poznámky, pak jdou na vrub přílišné kontextuální aktuálnosti – össeané, ač rasa nelidská uctívající akkütlixe, mluví o peklu, mají mše a křižují se. v daleké budoucnosti jsou aktuální pop-kulturní jevy dneška (např. saruman), na marsovské základně mají telefony atp. k tomu bych přičetl větší míru náctiletosti stylu, než by mi bylo milé, některé poněkud neuvěřitelné scény a postavy (rozhovor lukase s pinkertýnou v čajovně). také je vidět, jak obtížné si je představit, že by telepatie a podobné jevy byly reálné, autoři často padnou do pasti nerealističnosti svých představ; žel i tady např. tzv. „protonace“ a fomalhiwanské čtení myšlenek má své slabé stránky. btw, analogií geologie je areologie, ne martologie ;)

přesto přese všechno, nezbývá mi tedy, než se rychle (relativně ;) vrhnout na led pod kůží a doufat, že čtenáři argu dají vydělat na celou pentalogii.

edit po 4 letech a druhém „čtení“ (poslechu): asi nejvíce mi stále vadí vilmin „archeofuturizmus“ – až moc velká mentální zkratka mezi 26. a 20. stoletím, jehož propriety na čtenáře vyskakují až příliš často (ukládání telefonu do vidlice!). i u jiných lidí jsem se už potkal s tím, že technologické extrapolace a pravý futurizmus jim ve SF ne přímo vadí, ale kazí jim čtení, mají rádi fantastiku netechnologickou. mě zase trošku irituje opak ;) další věc, ke které jsem stále méně smířlivý, a to po čtení i dalších dílů, je babrání se v emocích. záměrně neříkám psychologie postav, protože tak jak se technonadšenci předhánějí v různých detailech hardvérových, vilma docela polopaticky pitvá pocity svých postav, i když to nic nového nepřináší, krom rozvolnění a rozpitosti textu. mě jako čtenáři stačí naznačit, nepotřebuju naprosté vztahové a situační samozřejmosti vyložit slovo od slova, i když chápu, že jsou i čtenáři, kteří po tomhle baží. popravdě jsem rád za audioknihu, protože muset to číst, asi bych to kvůli té ukecanosti vzdal. vážně, stárnu.

hivar  | ***** 10.04.2014 19:47

Prvý diel serie Mycelium z plánovaných 5. Zo začiatku som sa dostával ťažko do deja (prvé kapitoly zoznamujú čitateľa s hlavnými postavami). Až asi tak od tretiny sa záčina dej kryštalizovať. Taktiež sa treba dostať do dosť krkolomných Ossenských názvov. Tieto drobné nepríjemnosti určite stoja za nasledujúce strany, ktoré sa hemžia skvelými postavami v originálnom svete. Svete, kde si postupne Osseani upevňujú vplyv pomocou svojho náboženstva a halucinogenných húb. Svet Mycelia je pre mňa výborné osvieženie v sci-fi žánri a teším sa na ďalšie diely.

Laxik  | ***1/2 21.05.2014 18:01

První díl chystané pentalogie na mě zapůsobil trochu polovičatě. Není pochyb, že autorka zvládla stvořit komplexní svět, zajímavé a živoucí postavy i zapletenou zápletku, u které jen jejím rozpletením zjistíme, jestli byla i povedená. Bohužel Vilma Kadlečková selhává jako vypravěčka. Řekl bych, že některé postavy by byly mnohem zajímavější zahalené tajemstvím, které ale vyprávění z jejich perspěktivy neumožňuje. To samé se týká i děje a někdy až zbytečně doslovných urážek čtenářovy inteligence. Samotný jazyk je pak sice po teoretické stránce zmáknutý, ale postrádá podle mého lehkost vyprávění. Jako by ze sebe tyhle zajímavé obraty, fráze, termíny a cizí slova, ale i formulace vět celkově, Kadlečková s velkým úsilím tlačila.

Dílko vskutku míří výše, než je pro českou fantastiku obvyklé. Komunita v čele s Pevností by ji ráda pozvedla ještě o něco nad oblaka a jak vidno z místních hodnocení a komentářů, samotní čtenáři jim přitakávají. Já jsem trochu skeptičtější. Ano, má to potenciál, ale k dokonalosti to má daleko. Pokud to ale strhne i další spisovatele ke kvalitní tvorbě, není, nač si stěžovat.

hanpari  | ***** 05.07.2014 14:47

Některé zdejší komentáře nechápu, nevím, na co si hrají. Tak vynikající počin tady hned tak nebude. Jantarové oči jsou plně srovnatelné, nebo spíš i překonají veškerou nudnou anglosaskou žvanírnu, co tady povinně vychází. Kdyby vyšly za vhodné konstelace anglicky, bude z nich světový bestseller. Je mi líto autorky, že krom toho, že se jí nedostane světového uznání, musí ještě snášet zdejší komentáře. Přeju jí ať je nečte a samozřejmě hodně štěstí :) Opravdu děkuji za skvělou knihu.

anaj  | ***** 08.09.2014 11:54

Nejvyšší hodnocení jsem jsem dala svým srdečním záležitostem, které jsem většinou četla už dávno v mládí, možná trochu z nostalgie. V současnosti jsem už kritičtější, 100% dávám jen velmi výjimečně a Jantarové oči je ( a mě) dostaly. Autorka by obstála v konkurenci s velkou částí světových autorů, chybí jen překlad do AJ a dobrý marketing.

SONP  | ***** 26.10.2014 11:15

K Myceliu jsem zprvu přistupoval velmi opatrně, ale nakonec nebylo možno odolat. Když jsem si prvně přečetl recenze a anotaci, měl jsem trochu obavu, že se poveze na v vlně, kterou zrovna moc nevyhledávám (lidská společnost technologiemi rozvinutá do té míry, že jí současný člověk prakticky nerozumí, nebo popis života eMZáků, kteří jsou od nás tolik odlišní, že homo sapiens občas neví o co jde). Ale jak jsem se mýlil. I když jde o popis světa ve vzdálené budoucnosti, postavy, jejich jednání a motivy mi byly velmi blízké a k mimozemšťanům zvolila autorka takřka startrekový přístup (jde o humanoidy blízké lidem s mírnými psychickými a fyzickými odlišnostmi). K tomu všemu mě káply do noty kulisy mimozemských sakrálních staveb a postupů, které mi vizuálně nejvíc připomínaly dílo H.R. Gigera. I přes občasnou nejasnost děje (která ale asi byla úmyslná) jsem byl fascinován a jistě si přečtu i další díly!

Madam Brbla  | **** 19.01.2015 10:56

Od Vilmy Kadlečkové jsem dříve četla akorát „Pána krůpějí“, či jak se to jmenovalo, a nepamatuji si z něj ani ho… nezapůsobil na mě dostatečně, aby mi něčím utkvěl v paměti a strhnul k autorce více mojí pozornosti. To napravily až pochvalné komentáře u „Jantarových očí“ a já se mohu připojit s vlastním chvalozpěvem.
V první řadě mě zaujal hlavní hrdina Lucas Hildebrandt – inteligentní, cynický, tvrdohlavý, vyrovnaný, s drastickou historií, prostě sympaťák, se kterým se čtenář snadno propojí. Většina vedlejších postav také není zanedbaných, jakkoliv (zatím) nehrají tak významnou roli.
Druhým kladem je pečlivě propracovaný svět budoucnosti, hlavně kultura a mytologie nejdominantnější mimozemské rasy Össeanů. To vše umožnilo hned od počátku rozjet zajímavou psychologickou a politickou hru. Akčních pasáží je v knize málo, to jí však neubírá na dynamice.
Navzdory pozvolnějšímu tempu vyprávění se mi četlo snadno, jen občas se několik stránek lehce vleklo, a tak jsem přemýšlela sáhnout po devíti hvězdičkách… ale Pinkertýnka! Tahle přecitlivělá, ubrečená hysterka mě tak nehorázně kadila, že se nad frustraci z její osoby nejsem schopná povznést. 84% a jdu shánět další díly „Mycelia“.

ladynka  | *** 29.01.2015 08:52

Z prvního dílu nyní rozečtené série mám rozporuplné pocity. Kladně hodnotím propracovanost světa a originální prvky (byť s obdobnými biotechnologiemi přišla např. Porucha reality), horší je to s postupným odkrýváním informací a odhalování principů, jak to vlastně v tomto světě funguje. Spousta cizích termínů, které jsou vysvětleny někde ke konci, takže čtenář se podobá odhadci nebo tušiteli, neboť často ani nezná principy, jak nebo co funguje. Dění plyne pomalu, vlastně se za celou knihu zas až tak moc nestane. Díky předchozímu čtení jsem si ujasnila, že mi spíš vadí přístup Mycelium v jeho úvahách než přímočařejší jednání v Algoru, byť je to obdobně hra o moc a politikaření. Ovšem v Mycelium prostoupené mytologií Össe, což zahrnuje spoustu myšlenek, méně už popisů chovaní a vysvětlovaní. Postavy – světlou strankou románu je určitě hlavní hrdina, kterého s jeho humorem a jízlivostí nelze nemít rád. Jeho domácí zvířátko Pinky, ten roztřesený uzlíček nervů, je pro mě za poslední dobu jedna z nejotravnějších postav, o níž jsem četla. Přestože mi postupné odhalování v Myceliu nepřijde zas až tak úžasné a na jednu důležitou věc tu připadá několik desítek stran zaobírání se touhle věcí, což mi přijde nepodstatné a zbytečné, pořád je to zajímavý a ucelený svět, který se vyplatí dál sledovat. Už jen díky kritickému myšlení Lucase, s nímž komentuje tento svět náboženského fanatismu, indoktrinace a malicherného politikaření.

Clarice  | ***** 14.01.2017 12:26

Ono už tu bylo všechno řečeno. Také jsem si všimla jisté hloubavosti, ne moc akce. Popisů spíš dojmů, ne dialogů. Ale nevadí mi to, to je hlavní. Knihu jsem nečetla, ale slyšela, čímž odpadly fraktury jazyka ve snaze správně si odříkat všechna ta zapeklitá jména/pojmy :). Říkala jsem si, ať mi to přečte někdo jiný. Navíc audiokniha je načtená bezvadně, proč to nepochválit. Já vůbec v poslední době audioknihy můžu o něco víc, než klasické. Dá se jimi vyplnit čas, v němž se nedá klasicky číst – cesty do práce, pracovní doba, cesta z práce. Courání po městě, čekání u doktorů… A šetří to oko.

Mycelium má jen jednu drobnou vadu – Vilma Kadlečková vyzobala všechny dobré nápady. A co teď mají dělat ostatní psavci, aby se necítili jako kopíráci :)? Možná to chce jen klid a nohy v teple :).

Skabandari  | **** 23.04.2017 17:57

Mohlo to být trošku zhuštěné, některé části jsou zbytečně zdlouhavé, či by v knize vůbec nemusely být. Celá kultura týkající se Össe je zajímavá, obzvlášť potom jejich náboženství a jelikož je Lukas nesnáší a všemožně proti nim brojí, budeme se velkou část děje setkávat s jimi ovlivněným prostředím. Hlavní postava Lucas mi taky sedí především díky tomu, jak se k vnějšímu světu chová, jako by ho nic netrápilo či mu znesnadňovalo život, taky pak zpracování jeho minulosti je poutavé. Naproti tomu Pinkertýna, která je jeho pravým opakem co se smělosti týče, mě spíš štvala a její části příběhu nijak nezaujaly. Lehce mi nevyhovuje rok ve kterém se to odehrává, mám pocit že na tu dobu je lidstvo málo vyspělé a to ke všemu získalo vesmírné technologie, kdyby stáhla nějakých 350–400 let sedlo by mi to víc. I tak asi jedna z nejlepších knih napsaných ženou co se mi dostala do rukou.

skepsi  | ***** 03.04.2021 20:50

„To nejlepší co v žánru za posledních 20 let u nás vzniklo“, tvrdil mi kamarád. Samozřejmě jsem mu nevěril, protože má skepse vůči české scéně nezná mezí…

WOOOW!!!!!!!!!!!!

Kadlečková exceluje do takové míry, že je srovnatelná s velmistrem jako je Erikson! Je to surové čtení, kdy autorka sahá k samotnemu jádru psaní, až na dřeň. Mistryně vás neobtěžuje popisem nepodstaného a pro děj zbytečného (vata je pro tuto knihu velká neznámá), vždy řeší jen jádro věci a zbytek nechává na čtenářově imaginaci! Spojitost s Eriksonem (a paní Kadlečková by si rozhodně zasloužila kvalitní překlad do angličtiny) je naprosto neuvěřitelně nádherná – neustále se dozvídáte NĚCO… co, když se autorka uráčí, vám „možná“ bude vysvětleno někdy v další knize a neustále vás to nutí k maximalnímu soustředění a snaze něco nezapomenout :D… prostě špička!!!

Filozofování, lidská hloupost, pochyby hlavních protagonistů, zpochybnění černobílosti!!!!!

MYCELIUM je mistrovské dílo… a to se odvažuji tvrdit v rozečtené třetině dvojky!!!!

11/10

Methat  | *** 24.03.2023 11:25

Not great, not terrible. Prvý diel je len úvodom veľkej série. Príbeh sa v ňom moc vpred neposunie, no autorka skvele predstavila originálny svet a rasu Osse, ich rituály, použitie húb, fanatické uctievanie boha Re Akkutlixa a fungovanie lodí. Páčilo sa mi používanie psionických schopností, rovnako ako telepatické schopnosti Aš-šáda, ktorý sa mihol len krátko v závere. Je toho hrozne moc, čo ma na tom svete zaujíma, preto si dám aj druhý diel.

Vadilo mi, že tam je veľa úplne nepotrebných častí, ktoré by som najradšej preskočil. Niektoré linky ma veľmi bavili, pri iných som zíval nudou. Niektoré slová som mal problém prečítať a nie to ešte vysloviť. Postavy a ich vnútorné myšlienky mi prišli všetky takmer rovnaké – mužské boli rovnaké ako ženské a aj sa tak správali.