LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Neil Gaiman

Oceán na konci uličky

Kniha vyšla i pod názvy:
Oceán na konci ulice
Oceán na konci cesty
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: fantasy

originální název: The Ocean at the End of the Lane
originál vyšel: 18/06/2013

vydání: Polaris (web) 2013; Slovart (SK) 2014; Argo (web) 2020

odkazy: 1x [ukázka], 1x [recenze]

Komentáře:

louza  | ****1/2 02.09.2013 10:34

Velmi pěkně odvyprávěný příběh o třech zvláštních ženách, farmě a přilehlých polích, které nejsou tak docela polemi a rybníčku, který není tak docela rybníčekm. Ačkoli jde o dětské hrdiny, příběh je psaný spíše pro dospělé čtenáře. Stěžejní nápad s průchodem do fantaskní říše je podobný, jako ve hvězdném prachu. Autor ovšem explicitně neservíruje fantastiku na talíři. Většina příběhu se odehrává mimo a to co je tam za mořem je ponecháno fantasii čtenáře. Přesto, nebo možná právě proto jde o nadmíru uhrančivý příběh, který jen stvrzuje pověst Gaimanova vypravěčského umu. Pozn. Na základě Gaarqova komentáře dodávám, že vycházím z originálního anglického textu.

Edit 2023 : Po marném pokusu o pročtení původního antičtivého překladu, který věru není v pořádku, jsem se pustil do Janišovy verze a jako jo. V originále to na mě působilo o maličko jinak, víc snově a kouzleněji oproti naturalističtějšímu striknějšímu tahu na branku v české verzi, ale vlastně pořád dobrý. Svoji roli hraje určitě i ilustrační doprovod, který mi přes svou skvělost ke knize taky úplně nesedí. Pokud však česky, tak určitě verzi od Arga. Hodnocení bych na základě ní určitě neměnil.

snop  | ****1/2 07.09.2013 00:43

Gaiman jako vzdy vypravi ten jeden pribeh. Zde nabira formu vzpominek na detstvi, kouzelnych, horrorovych, ale jako vzdy laskavych a bezpecnych. Jako vzdy stavi svet, ktery je spravny, nikdo neni zly, maximalne se boji. A jako vzdy stavi pribeh, ktery je nostalgicky. Fantaskno je vzdy v minulosti, ale vzdy zustava s nami. Kdysi jsme vedeli, ted vime taky, ale jinak – zivot je zivot a fantaskno je vzdy jen extatickou epizodou, pribehem, nakonec ale stejne musime jet dal, kde zadny pribeh neni.

memnon666  | ***** 12.09.2013 07:08

Rozsahem kratší kniha, nicméně velmi kompaktní ucelený příběh, který je podán tak samozřejmě a uvěřitelně že z něj mrazí.

jethro.tull  | ****1/2 23.09.2013 15:30

Ze začátku jsem měl dojem, že čtu oddychový příběh pro děti, ale pak jsem si uvědomil, že bych jako dítě tenhle příběh vnímal jako větší horor, než jsou knihy o upírech, vlkodlacích či řeznících všeho druhu. Potom jsem najednou zjistil, že jsem Gaimanovou bránou vstoupil do jiného světa, kde je jedno, jestli to je příběh pro děti, nebo pro dospělé. Gaiman je skvělý vypravěč a velice věrohodně a uvěřitelně líčí svět viděný očima sedmiletého dítěte. Možná že určité vzpomínky máme společné, jen je zapomínáme, pokud se zrovna neocitneme u rybníčku, který je oceánem, a nehovoříme aspoň s jednou ženou z Hempstockovic farmy. A pak se závoj na chvíli poodhrne (třeba pomocí příběhu Neila Gaimana) a my vnímáme realitu jinak. Nádherně napsaný příběh!

Gaarq  | **** 24.03.2014 08:22

hm, obtížné hodnocení. po té, když jsem zjistil, kdo knihu přeložil a absenci redakce (v tiráži určitě), jsem si pořídil i anglický originál a ten přečetl a primárně hodnotím. po delší době jsem si znovu přečetl i český překlad (který jsem četl už před originálem).

k příběhu. gaiman je můj oblíbený spisovatel, jeho imaginace je ohromující a píše také skvěle. mám radši jeho dospěláckou tvorbu, ta dětská mi sice evokuje bradburyho, ale je dost odtažitá, chladná. stejně tak i oceán na konci cesty, spousta skvělých nápadů, hustá atmosféra, lidské teplo a tak, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tomu něco chybí. jiskra? sterilní je možná to správné slovo; čisté, krásné a sterilní.

k překladu: je to přesně takový ten překlad, kdy máte tušení, že něco není dobře (zvláště, když překladatel v roce 1993 jen o chlup nevyhrál koniáše, ale třeba na sobě od té doby zapracoval) a sem tam objevíte něco konkrétního i bez srovnání s originálem (třeba doslovné překlady frází). když ale srovnáte oba texty, pak zjistíte, že je toho špatně víc – vynechané části vět, nepochopení významu vět a tak. výsledný text je „hladký“, ale není totožný s původním. a tohle není žádný joyce apod., kde by se mohl překladatel vymlouvat na složitý jazyk i text. tož tak.

quinnet  | ****1/2 22.06.2014 12:22

Gaiman zrejme nedokáže sklamať. Opäť nám ponúka mystický príbeh z pohľadu malého chlapca, ktorý zažije vo svojich siedmych rokoch svoje najväčšie dobrodružstvo. Trochu desivé, trochu nostalgické a určite výborné. Ako Slovák nie som citlivý na kvalitu českého prekladu, ale tentoraz som mal takisto pocit, že niečo nie je dobre. čo sa dosť čudujem, pretože v Kedrigernovi prekladateľ odvádzal dobrú prácu.

KainIX  | ***** 19.09.2015 20:27

Normálně příběhy z dětství nečtu. Mám problém se ztotožnit s jejich hlavními představiteli. Nikdy se mi nelíbilo např. Kingovo „To“. Nečtu ani Gaimanovy knihy. Kdysi jsem četl Nikdykde a o něco později i jeho komiksovou sérii Sandman, ale ani jedno mne kdovíjak neoslovilo. Proč jsem se tedy rozhodl přečíst Oceán na konci uličky? Težko říct. Na knihu jsem četl několik recenzí a všechny velmi pochvalné. Měl jsem pocit, že by se mi kniha mohla líbit. A líbila? Ano a jak!

Gaiman nám vypráví příběh muže, který se vrací na venkov, do míst, kde ve svém dětství bydlel se svou rodinou. Sedí na lavičce u rybníka a vzpomíná na to, co tam jako sedmiletý prožil. Zpočátku jsou jeho vzpomínky krásné, plné slunce a venkovských vůní, pak se ale objeví i vzpomínky temné a děsivé.

Celý příběh je napsán moc krásně, věty plynou hladce jako loďka po klidných vodách oceánu. Je to kniha o dětství a protože každý člověk si události pamatuje jinak, než ostatní, je to i kniha o tom, co si pamatujeme a jak se naše vzpomínky mohou časem měnit. Po přečtení se tak můžeme jen domnívat, co a jak se vlastvě v tom příběhu odehrálo skutečně a co si dětská mysl vyložila jinak, po svém.

Je to nádherná kniha, kterou mohu s klidným srdcem doporučit každému. Že bych nakonec dal Gaimanovi ještě druhou šanci a zkusil od něj i něco jiného? Uvidíme.

Ještě doplním, že rovněž hodnotím originál, ne český překlad.

trudoš  | ****1/2 06.12.2018 06:40

Neil Gaiman je v první řadě fabulátor, mistr imaginace různých forem. I Oceán na konci uličky rozehrává zeširoka, pomalu se dostává k jádru věci, a pak vše znenadání utíná. Jeho doménou je vystihnutí snového vnímání světa. Především má ale záviděhodný cit pro přepírání vzpomínek a dojmů, které v nás vyvolávají často ty nejvšednější zážitky. Dokáže slovy vyjádřit to, co běžně pociťujeme, když myslíme na minulost, nebo si představujeme budoucnost. Přivádí do našeho šedivého světa magii, která působí natolik všedně, že musí být zákonitě reálná.
Příběh vypráví o děsivých událostech, které prožijí jeden obyčejný chlapec a jedna neobyčejná dívka. Nejblíže má přitom novela ke strašidelným povídkám Raye Bradburyho, protože podobně jako on i Gaiman umí nádherně spřádat návraty do dětství. Za mě spokojenost naprostá, jen mi chyběla závěrečná pointa, díky které by všechno zaklaplo na své místo. Ten krátký rozsah k tomu prakticky vybízí, a když už ne více stran, čtenář by si zasloužil alespoň toto.

idle  | **** 30.06.2019 13:52

Víceméně pohádka vyprávěná jako vzpomínky dospělého muže na zážitky z dětství. Jako malý kluk zažil a téměř zapomněl setkání s věcmi, které podle dospělých v našem světě neexistují, ale děti jsou ochotné vidět a přijmout ledacos. Nejen celý oceán v zahradním rybníčku.

Příběh byl vcelku krátký, svižný a přes téměř klasickou pohádkovost ani ne moc předvídatelný, i když základní karty jsou rozdané jasně. Potěšilo.

Adhara  | *** 30.01.2020 16:58

Čítala som od Gaimana Amerických bohov a tí ma vôbec neoslovili. Spontánne som sa rozhodla dať mu šancu ešte s touto knižkou, pretože bola krátka a anotácia aj ukážka ma zaujali. Ako to vystihnúť? Je to lepšie ako Americkí bohovia, ale podobne surealistické. Autor nedáva dôraz na príbeh, ale na atmosféru. Podarilo sa mu skombinovať pocity pohodlia v dome prívetivých farmárok s nadprirodzeným dianím v živote malého chlapca. Odpovede však nedostaneme nijaké a vlastne celý príbeh je len na úrovni sna, z ktorého sa preberiete a napriek silným emóciám nemá pre život nijaký význam. Okrem tohto mi ešte vadila priveľká vyspelosť hlavného hrdinu. Po väčšinu príbehu mal sedem rokov, ale na prváčika v škole prejavoval pozoruhodnú odvahu, rozvahu, psychickú odolnosť a sčítanosť. Prejavy, ktoré mal, by som neraz čakala najskôr u dvakrát takého starého hrdinu.