kniha » Mráz a hry
v Top10 2 | chce si přečíst 12 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 54
Mráz a hry

Jan Hlávka
Jana Vybíralová

Mráz a hry

série: Algor
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - space opera

vydání: Brokilon (web) 2013

odkazy: 2x [ukázka], 2x [rozhovor], 5x [recenze]


Komentáře:
tomts  | *****

Tak jsem včera večer dočetl první díl cyklu Algor a pokusím se shrnout své pocity z knihy. Děj je rozdělen do tří linií ze tří planet a tak se budu vyjadřovat ke každé dějové lince zvlášť. Je vidět, že současní autoři nalezli v tomto „rozstříhaném ději“ zalíbení (Erikson, Martin ad) a podle ohlasů čtenářů, to bude zřejmě ta správná cesta. Určitě je to náročnější a problémem může být nevyváženost jednotlivých linií, ale k věci.

Jednotlivé planety nám představují několik společenských zřízení a jejich vzájemné srovnání. Zatím se hovoří o čtyřech: Algor, Viridian, Menabaran a Newell. První tři z nich mají samostatné dějové linie.

Algorské císařství je absolutní monarchií v čele s císařem Korwarianem, který se na počátku knihy ožení s viridiánskou princeznou Viktorií. Protože Viridianské království je parlamentní monarchií připomínající Británii vzniká spoustu vzájemných nedorozumění novomanželů. Tahle dějová linie mi přirostla k srdci asi nejvíc, je perfektně propracovaná a plná zvratů a akce. Postupně jsem si našel mezi postavami své oblíbence a mohl přemýšlet nad tím proč-kdo-jak jedná…

Druhou linií je planeta Menabaran, kde funguje republika s volenou hlavou státu- premiérem. Svým zřízením připomíná nám dobře známé domácí luhy a háje. Autoři nás zavádí do doby, kdy odchází starý premiér a na jeho místo dosedá nový. Mužeme sledovat zákulisní boje a špinavé intriky, kterým se nevyhýbá skoro nikdo. Zajímavé je také začlenění „třetí strany“, která tahá za nitky v pozadí, ale navenek neexistující. Chvílemi je vidět bezvýchodnost zřízení, které se tváří demokraticky, ale zároveň odhalující až na dřeň smutnou pravdu, že tudy cesta opravdu nevede. Tahle linie se mi nečetla nejlíp, ale není to chybou autorů, spíš je to napsáno natolik realisticky, že si to čtenář snadno převede na současnou situaci u nás…

Třetí linií jsou události na Viridianu- král Georg se snaží dělat věci správně, ale díky svým pravomocím naráží stále na nějaké překážky. Navíc se mu jako bumerang vrací jeho předchozí chyby způsobené nezodpovědným chováním v minulosti. Musí se naučit žít bez svědomitější sestry a diplomaticky vyvážit vztahy s kšeftaři z Menabaranu i novou vlastí své sestry- Algorem. Tahle linie je zpracována zatím nejméně.

Jde teprve o úvodní knihu cyklu, tudíž je zde logicky pomalejší rozjezd a chvíli mi trvalo, než jsem se začetl a udělal si jasno v postavách. Asi největší problém jsem měl zpočátku s osobní stráží císařovny, kde každý má kromě dvou jmen ještě přezdívku. Ale během těch 500 stran jsem si samozřejmě zvykl.

Dlouho jsem váhal nad hodnocením, pravdou je, že jde o projekt svou úrovní u nás dosud nevídaný. S klidným svědomím lze knihu zařadit do světové SF vrcholné úrovně (název edice je zavádějící- opravdu to není „space opera“). Nakonec dám plný počet z tohoto důvodu- je to kniha mladých českých autorů a zaslouží si to vzít na vědomí. Už se těším na pokračování, které podle náznaků z této knihy slibuje zajímavé aspekty – a kdo ví, třeba z toho bude i ta Space opera…:-D

KeB  | nehodnoceno

Není tajemstvím (a nebo odteď už to není tajemství :D ), že mi Honza Hlávka pomáhal s mými projekty. Jeho pomoc a přínos pro konečný výsledek je neoddiskutovatelný, a proto jsem za trest dostal za úkol kousnout do tohoto kyselého jablka (citace) a Algor si přečíst v dosti pokročilé (čti předfinální) verzi. Říkám si, přečíst si novou knihu od tvůrčího dua Hlávka-Vybíralová v předstihu, to má být jako trest? Pokud ano, tak mě můžete takto trestat častěji. Mým úkolem bylo text pročíst a zaměřit se na logické chyby, plynulost děje, postavy a jejich jména. Čili jsem na sobě měl otestovat, jestli všechno a všechny ustíhám. Nutno dodat, že kniha i ve stavu, v jakém jsem ji četl já, byla až na pár much prakticky hotová a předpokládám, že pokud na ní proběhly nějaké změny, byly jen kosmetického charakteru.

Co se týče děje, vše významné už práskl Tomts. A já nemám moc co dodat, krom toho, že jsem byl nadšený. Kniha se mi líbila, a to hodně. Dokonce jsem se ani neztrácel ve jménech, což je jev nevídaný, protože patřím k těm, co jsou schopní nevědět jméno hrdiny filmu při závěrečných titulcích. Takže Honza dostal moje dobrozdání a já vám s klidným srdcem mohu tuhle knihu doporučit, protože je vážně dobrá. A pevně věřím tomu, že si v ní každý najde to své.

Mně osobně se nejvíc líbila Algorská větev, protože pro military jsem měl vždycky slabost. :)A dost by mě zajímalo, kam zamíří Iverson se svým „nákladem“. Já bych to nabral rovnou na ALgor. Hned se jim vzdal a vše na sebe práskl a nic nevynechal nebo nezatajil. Jen hodně velcí pitomci by si nechali takovýhle poklad uniknout.

Nyní, když je kniha venku, už vím, v čem spočíval ten trest. Zatímco vy si vychutnáte skvělou novou knihu, já se jen podívám za starými kamarády a budu dál čekat na pokračování…

Za sebe plná palba 100%

idle  | nehodnoceno

Autorská dvojice Jan Hlávka a Jana Vybíralová nám už před několika lety představila společné dílo, dvojici fantasy příběhů Dračice. Ta ale byla psaná čistě pro pobavení a i když svůj cíl splnila, bylo to na ní poznat. Tentokrát se pustili do sci-fi, a to mnohem ambiciózněji. Vybudovali rozsáhlý svět, zalidnili jej větším množstvím postav a dali jim příběhy, které se nestihnou odvyprávět během pěti set stránek.

Kniha vlastně nemá výrazné ústřední téma (tím se liší od jiné nedávno nastartované domácí série, Mycelia) a děj by se dal rozdělit do dvou hlavních linií, které se spolu potkají jen lehce, skrz politickou tahanici a přetlačovanou. V každé z nich se proplétají pohledy a zájmy různých osob, od těch vysoko politicky angažovaných přes lidi s neobvyklými vlastnostmi po obyčejné občany. Většinou mají o co bojovat a v porovnání s Dračicí zde rozhodně ubylo humoru ve prospěch serióznějších témat; i tak se ale autoři občas nezapřou, když probleskne hláška nebo zábavný moment.

Množí se dotazy, jestli jde o space operu, jak slibuje na obálce uvedený název edice. Řekla bych, že záleží na tom, co si pod oním pojmem představíte. Pokud vám k radosti stačí hluboký vesmír a lidstvo rozprchlé na vzdálené planety, pak to Mráz a hry splňuje, ale lítání v kosmických lodích si (snad kromě úvodní scény prologu) moc neužijete.

Konec je tak akorát uzavřený, aby nenaštval, a tak akorát otevřený, aby nalákal na další díl.

Číselně hodnotit nebudu, na to nemám dostatečný odstup; musí vám stačit informace, že na pokračování se těším.

joshuatree  | ****1/2

Dočítané, páčilo, v rámci cz-sk sci-fi špička za ktorú sa autor vážne nemusí hanbiť. Rovnako ako tomtsovi sa mi Menabaranská línia čítala dosť ťažko, hlavne spočiatku, neskôr to už bolo lepšie.

Romison  | ****1/2

Tak knizka bavila a narozdil od mistnich prizdisracu se nebojim hodnotit :) Nakonec jsem si vzal priklad s tomtse a jednu desetinku nakonec pridal. Na cesky pomery kosaty dej, i kdyz propracovanosti mycelia se to neblizi. Zpocatku se mi zdala divna premisa zakladni linky unesene princezny, ale prekousl jsem to a pak uz to bylo lepsi a davalo to i smysl, i kdyz si porad myslim, ze tak jak fungovaly na Viridianu, tak by v tom vesmiru dlouho neprezily, ale budiz, je to fikce :)

pull  | *****

Autorům se podařilo splnit, co Jana Vybíralová ve zdejší diskuzi označila za ideální cíl. Napsali knihu která baví, chytne a nepustí. Jednotlivé dějové linky na mě dýchaly každá vlastní atmosférou a zapadaly do kompaktního celku. Děj je dobře vygradovaný, bez hluchých míst (snad jedna pasáž, ale taky mohla být přípravou písečku do budoucna) a dávkování informací navozuje pocit, že pod vším, co se čtenář dozvídá, bude ještě několik vrstev. Svižné dialogy a sledování děje z pohledu několika postav přispívají ke čtivosti knihy. Některé postavy jsou stereotypní, ale není to vada na kráse (spíš mě o to víc bavily).

Není tajemstvím, že jeden z autorů má ve velké oblibě jednoho Kanaďana (a i spoluautorka ho má v TOP 10, kontroloval jsem to), který během psaní desetidílné série o cca 8 000 stránkách prokázal velikou míru disciplíny. Nikdy nenechal své čtenáře čekat dlouho… ;)

PS: Žádný hvězdičky jsem nepřihazoval, hodnocení plyne z mojí čtenářské spokojenosti.

Vlask  | *****

Space opera nad úrovní i většiny u nás vydané západní produkce. Zajímavé+sympatické postavy, skvělá čitelnost, napínavý děj a i ta politika se dá přežít. Na rozdíl od zahraničních dílek (např. sága 7 sluncí) se nehraje na protahovanou a trapně patetické romantické scény sloužící jako vycpávka tu naštěstí nenajdete. Jediná škoda je absence nějakých těch záhadných emzáků s hypertechnikou, nicméně autoři si s přehledem vystačili i s lidskými zloduchy. (PS: testovací čtenáři odvedli mizernou práci – za jména Natalie+Nikola bych vraždil. Až do konce knihy jsem si nebyl jistý, která je která – neustále se to pletlo).

MartinJ  | *****

Nebudu opakovat chvalozpěvy ostatních, i za mě to je maximální hodnocení. Takováto kniha by měla být přeložena do angličtiny, udělala by díru do světa. Tak snad jen dvě malé poznámky.

  1. Již zmíněná jména: Natálie – Nikola, David Patterson – Donald Preston, Trap – Tank, je Varga Čumák nebo Hračička?, to opravdu bylo trochu matoucí, ale to je jen detail.
  2. Vzpomínám si, že když jsem četl první díl Honor Harringtonové, tak se mi moc nelíbila taková až černobílost světa. Zjednodušeně řečeno, království Mantichora bylo prostě skrz na skrz správné a lidová republika Haven skrz na skrz špatná. Tady se mi to zdálo přece jen vyváženější. Algor sice představuje morálku a čest a Menerbaran je vzorem demokratické prohnilosti, ale nikdy to není stoprocentní. Tělesné tresty ba i mučení (graciánský řád) nedělají z Algoru zrovna místo, kde by člověk chtěl žít. Císař je dokonalý voják a velitel, ale určitě ne ideální manžel. Na Menabaranu je prohnilá vláda a čestný polda. Na Viridianu je čestný, ale trochu méně schopný král a úplatní poslanci. Trochu mi sice neseděly určité momenty, kdy lidé na Algoru, kteří by měli být profesionály ve svém oboru, udělali nějakou až moc okatou chybu (např. Patrick Hill a jeho průnik až k císařovně), ale to je jen relativní detail.

Jak jsem ale psal na začátku, kniha s nesmírně čtivým příběhem si zaslouží nejvyšší hodnocení.

Burbuja  | ***1/2

Po všech těch nadšených komentářích jsem měl trochu strach z toho, co mi tahle kniha přinese. Musím se totiž přiznat, že mě mírně polekalo srovnávání s Eriksonem, tuhletu modlu zdejších stránek totiž moc nemusím. Dopadlo to ale dobře, spíš než vliv Eriksona tady vidím vliv Davida Webera a jeho Honorversa. Děj se zatím pomalu rozvíjí, ještě přesně netuším, co vlastně můžu čekat, ale nespokojen rozhodně nejsem.

knedle  | *****

Jeden rychlej z konce minulého roku: bomba. A to navzdory tomu, že je to celý takový pomalý, motá se tam hromada postav, které se vám navzájem pletou. Těším se, až si to dám podruhé a možná i potřetí a možná i… Už aby byl další díl. Díly.

Oproti Dračici, která mi připadala jako test, zde už se nic netestuje. Budují se postavy, vztahy, svět; vlastně kus vesmíru. Stránka po stránce, kapitola po kapitole. A když stavíte, musíte začít základy.

Pište, autoři, střádejte stránku ke stránce. Až budete mít další knihu, přijďte s ní na trh, opět si ji koupím. A až bude celá trilogie (?) venku, a vy v ní udržíte laťku na této úrovni, věřte ze si pořídím všechny knihy v papíru a budete v knihovně ve výši očí.

ladynka  | ****

Space opera s jejími pozitivy i negativy. Předností je rozsáhlost světa, který zobrazuje, takže se zde setkáme s rozmanitým prostředím a mnoha zajímavými postavami. Přesto mi schází obecný pohled na dobu, do které je děj Algoru zasazen. Kolik je vlastně osídlených světů? Těch několik, které jsou v knížce zmíněné? Zobrazené planety jsou od sebe jasně odlišené a připomínají soudobé státy. Samotný děj je čtivý, napínavý a dobře provázaný. Postavy jsou charakterově různorodé, přesto srozumitelné a nepříliš komplikované. Zatím jde však dějově i charakterově (aspoň doufám) pouze o počáteční nástin – Jak je to s algorskou politikou? Co graciánský řád? Provázání politiky a obchodu na Menabaranu, genetický výzkum, další světy atd. Doufám také, že se dočkám většího zapojení Petrova…

breughel  | *****

Space opera bez velkých vynálezů a objevování, omračující technika snad přijde v dalších dílech. A protože absentují technikálie, tak jsou hlavním motivem intriky a politika. Děj je rozložen mezi tři planety a velké množství postav. Velkým plusem je to, že spoluautorka dala hlavní hrdince opravdu ženskou tvář.

Schramm  | *****

Algor se na první pohled jeví jako space opera klasického střihu. Něco mezi Nadací Isaaca Asimova, Dunou Franka Herberta a Hvězdnými válkami. A ano, příznivci všech těchto žánrových klasik si podle mého názoru Algor vychutnají. Zároveň ale platí, že Algor je moderně psaná space opera. Autoři niterně znají všechna žánrová klišé, kterých se nebojí využít, pokud to příběhu slouží, stejně tak se ale nebojí stavět je na hlavu. Ač se to zprvu nezdá, svět Algoru není světem černobílým. Příběh se zdánlivě jasně rozdanými kartami začíná být posléze mnohem spletitější a důmyslnější, s celou řadou nečekaných zvratů, aniž by ovšem ztrácel na přitažlivosti a zábavnosti. Ocenit je třeba schopnost autorů udržet vyváženost všech tří příběhových linií, stejně jako to, že dovedli svůj svět zaplnit velkou řadou postav, které čtenáři nesplývají, ba dokonce disponují výraznými a vyvíjejícími se charaktery. Ukazuje se, že oněch 500 stran prvního dílu, bylo skutečně jen úvodem. Rozehráno mají Hlávka s Vybíralovou excelentně, teď nezbývá než čekat, jak celý ten kolos ukočírují. Cyklus Algor považuji jednoznačně za to nejlepší, co může současná domácí fantastika nabídnout. A to přesto, že jde vlastně o takový eintopf. Každou dílčí ingredienci vlastně dávno známe. Důležitá je ale jejich vyvážená a zručná kombinace, která činí z výsledku učiněné lukulské hody pro každého příznivce dobré science fiction.

tompson  | *****

Opravdu výborné dílko. Záměrně nepíši sci-fi, ono prvků sci-fi v díle mnoho není a pokud by někdo chtěl děj zasadit do fantasy prostředí, jen tak v mezích vlastní fantasie, klidně může. aspoň zatím. manželství Korwarianových dalo vzpomenout na Dračici. Pro mě velmi poutavé čtivo jen by to chtělo další a další díly…

Svarec  | ****

Přidávám se k pochvalným reakcím, ale bez chyby to určitě není. Nejvíce mi asi vadilo nedostatečné vykreslení světa. V podstatě se dozvíme, že existují tři planety, pak ještě jedna, o které se jen mluví, a to je všechno. Existují ještě nějaké další? Ani historie není příliš rozebrána. Dozvíme se zkrátka vždy jen nezbytné minimum věcí. Jistě, šlo by namítnout, že víc není potřeba, ale ani by to neškodilo. V podstatě se ztotožňuji s komentářem od uživatele ladynka. Tohle by prostě chtělo v dalších dílech trochu rozvést. Kniha taky trpí typickým neduhem prvních dílů podobných rozmáchlých ság. V podstatě prvních několik stovek stran se jen seznamujeme s množstvím postav, příběh se jen rozjíždí a opravdu to moc zábava není. Ale tím moje výtky končí, jak už se to rozjelo, nemohl jsem se od toho odtrhnout a co nejdřív se pustím do dalšího dílu. Zajímají mě především další osudy Nikoly a Natalie, právě menabaranská linie mě asi chytla nejvíc (trochu nechápu, jak některé mohla zaujmout nejmíň). Takže dobrý, ale na řeči o nejlepší české sci-fi je ještě trochu brzy, uvidí se po dalších dílech.

trudoš  | ****

Hvězdné války podávané s noblesou Lois McMaster Bujoldové. Výprava velkolepá a s přehledem strčí do kapsy nejednoho zahraničního konkurenta, přičemž pozadu nezůstává ani dějová propletenost, jež má nápad, atmosféru a gradaci. V tomhle ohledu si zaslouží Jan Hlávka s Janou Vybíralovou metál za jednu z nejlepších vesmírných dobrodružek, které trh v posledních letech nabídl.
Přesto spokojenost v mém případě nebyla absolutní. Proč? Protože Mráz a hry v důsledku nepřináší nic nového. Autoři dovedně pracují s osvědčenými motivy a splétají nitky klasické space opery dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, přitom však výrazně nesejdou z cesty, kteroužto vyšlapali jiní. Navíc události valí kupředu často formou nucených zvratů, které při zpětném pohledu postrádají vnitřní logiku (nebo ta je známá pouze jim). Cílevědomé tahy ústředních hráčů pak znepřehledňují časté změny prostředí a přehršel postav vůbec, kdy se obyčejný čtenář jen těžko orientuje v tom, co je podstatné a co pouze estetická výplň.



WebArchiv - archiv českého webu