LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

František Kotleta

Perunova krev 2

série: Perunova krev
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy - horor - akční - urban fantasy - zombie

vydání: Epocha (web) 2014; Epocha (web) 2024

odkazy: 4x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Vlask  | **** 04.05.2014 09:47

Kulhánkovsky akční, ovšem množstvím vtipných narážek se ke svému pravzoru nemá šanci přiblížit. Čtivost slušná, ale náročnější by mohl zklamat značně přímočarý způsob likvidace hlavního padoucha. Závěrečné bitky bývají vyvrcholením napětí i schopností. Zde to vzal autor hodně zkrátka. Co jiného taky chtít po řezníkovi, který popisuje práci s oblíbenou sekerou, než přímý postup k srdci (a játrům, ledvinám…) hlavního problému.

epco55  | ***1/2 12.05.2014 08:57

Stále platí to isté čo som písal po prečítaní prvého dielu. Ako veľký klad beriem to, že sa Kotleta slabučký príbeh nesnaží zbytočne naťahovať. Proste akčná jednohubka, dva diely a dosť. Čo sa týka samotného finále je z môjho pohľadu viac ako pozitívne ako bola daná situácia vyriešená a záverečný súboj má priam Indiana Jonesovský rozmer. Ale tak to má byť ak máš raz ultimátnu zbraň ostatný nemajú šancu.

Svarec  | ***1/2 25.07.2014 12:38

V podstatě stejné jako první díl. Hodně krve, akce, hlášek, nula psychologie atd… Chvíli jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale nakonec ne, protože té akce mi přišlo až příliš, že mě to ke konci už přestávalo bavit. Jako mě je jasné, že od knihy podobného typu nelze čekat nic jiného než jednu bitku za druhou, ale ty scény mi často přišly úplně zbytečně dlouhé, jako třeba souboj s Jastaricou. Kdybych to měl nějak shrnout, je to fajn oddechovka, ale kult z toho nebude a Kotleta je podle mě hodně přeceňovaný. Pokud se o Moudrém svého času říkalo, že je Kulhánkovou kopírkou, tak nevím, jak označit Kotletu…

trudoš  | ***1/2 12.01.2022 21:55

Tak jsem konečně narazil. Jak mám romány Františka Kotlety vesměs rád, protože si u nich vždy perfektně odpočinu, u druhé části Perunovy krve jsem poprvé začal nespokojeně mrmlat nad průhlednou koncepcí, jež kromě zbytečných odboček neoplývá ničím jiným, než prvoplánovou zápletkou v duchu „jdu a všechny pobiju“. Navíc hrdina opakovaně sděluje čtenáři své plány, aby je vzápětí do puntíku uskutečňoval, přičemž jedinou komplikací je velikost komparzu potřebná k zabití. Vývoj událostí tak postrádá jakékoliv překvapení, neboť je dopředu prozrazován. Takže zatímco u první knihy jsem neměl nejmenšího tucha, co se bude odehrávat v další kapitole, tady bych dějem prošel namísto hrdiny i se zavřenýma očima. Alespoň že vtip i nadsázka zůstali nadále v komfortní úrovni a ústřední motiv se Slovanskými bohy neomrzel ani napodruhé. Nadto jsem se zamiloval do „Nejsem ňamka“, kterážto by si klidně zasloužila vlastní dobrodružství. A možná by to byla po všech těch akčních bohatýrech příjemná změna.