LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Andy Weir

Marťan

Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno

originální název: The Martian
originál vyšel: 02/2014

vydání: Ikar (SK) (web) 2014; Knižní klub (Euromedia Group) 2015; Knižní klub (Euromedia Group) 2015; Ikar (SK) (web) 2015; Kalibr (web) 2018; Kalibr (web) 2019; Kalibr (web) 2019

odkazy: 2x [ukázka], 9x [recenze], 1x [film]

Komentáře:

doxtan  | ***** 19.10.2014 09:00

Po delší době jsem četl ve slovenštině a po pár stránkách už jsem si to ani neuvědomoval. Vynikající kniha a po delší době skvělé čtení, vtipné a zároveň dost realistické. Pro mě osobně jedna z knih letošního roku (spolu s Vilmou Kadlečkovou a Jamesem S.A. Coreym.

Burbuja  | ****1/2 01.02.2015 23:59

Jasně, hlavní hrdina je něco jako MacGyver říznutý Robinsonem Crusoem, ale čte se to moc příjemně a člověk se nemůže netěšit na připravovaný film. Jedna z nejlepších hard SF knih, které jsem četl v uplynulém roce.

epco55  | ****1/2 18.02.2015 13:35

Vsetko tu uz raz bolo a teraz tu je prvy martansky zahradkar, domaci kutil a mnoho ineho v jednom. Prvy skoro obyvatel Marsu pada a opat vstava nepodlieha depresii a este aj vtipne glosuje svoju situaciu. Cele to je velmi svieze dobre sa to cita a svojimi postupmi buduje zdanie autenticity. Jednoznacne vsetkymi desiatimi ANO.

jirikk  | ** 16.05.2015 08:50

Tak u mě, na rozdíl od ostatních legionářů-komentátorů, těžké zklamání. Výborná výchozí situace (hned jsem vzpomněl na Landise a jeho Procházku na slunci), ovšem těžce zabitá mizerným způsobem zpracování. Vyprávění je strašně ploché a primitivní – jednoduchost nemusí být na škodu, skvěle to dokázal Heller v Psích hvězdách, tady je to ale prostě rána vedle. Totálně dvojrozměrné postavy navíc naznačují, že spíš než o chybně zvolenou autorskou strategii bude potíž v tom, že Weir prostě neumí psát. Absolutní papírovost by snad ještě byla snesitelná u vedlejších figur (i když u některých dialogů jsem se fakt kroutil), průšvih je to ale u hlavní postavy. Watney se nachází v naprosto nesdělitelné situaci, které zatím žádný člověk nemusel čelit, chová se ale, jako by doma opravoval pračku. Autor nám ani hrdinovi nedopřeje žádnou introspekci, ani náznak nějaké reflexe. Trosečník má při tom dost času (při různých vynucených prodlevách na nabíjení solárních panelů atd.), kdy by čtenáře mohl pustit do svého nitra, autor ho ale raději posadí před televizi a nechá hodiny sledovat nablblé seriály. Díky tomu mě kniha vůbec nebavila, jedinou emocí, kterou ze mě Marťan dokázal vyždímat, byla kromě nudy vzrůstající netrpělivost, kdy konečně bude konec, mít to tak o sto stránek víc, tak bych asi kapituloval ještě před cílem. O nic bych nepřišel.

dworkinn  | **** 03.06.2015 13:12

Kniha mě velmi bavila, čte se to skutečně samo. Nicméně souhlasím s komentářem výše – chvílemi jsem si připadal jako že znova čtu Dva divochy :) Vyrobit raketové palivo z moči? Žádný problém! Vyndat jeden stupeň raketového pohonu ze startovacího modulu? Jasně, dám si pět zmražených brambor a odpoledne je to hotový :) S tímhle přístupem nechápu co JPL stavěla na té sondě na jídlo 60 dní. :))

gokudo  | *** 05.06.2015 10:07

Amici pristanou na Marsu, ale zapomenou zde jednoho sveho kolegu a ten se samozrejme pokousi prezit.

Na knize je videt , ze to napsal nejaky internetkovboj. Odkazu na pro me nezname serialy ze 70-let, otravny baseball, pop a Agatu Kristovou tu najdeme pozehnane. Pro naseho heroje je ruda planeta jeden perfektni vikend v hlubokych sumavskych hvozdech, i kdyz se mu neco obcas podela. I mravniho pouceni se nam na tom dosti vycucanem konci dostane. Az to prijde do kin, tak to bude perfektni sci-fi dojak!:)

Kniha se cte skorem sama, tak to bude za 60!

BorgDog  | ***** 12.07.2015 17:54

„Marťan“ je kniha přirovnávaná k lecčemus od Robinsona až po film Trosečník nebo Apollo 13. Já bych přidal ještě jedno dílo: Verneho „Tajuplný ostrov.“ Stejně jako Verne, i Weir je okouzlen vědou, jejími možnostmi a technickými finesami, o které se neváhá se čtenářem podělit. Hrdinové Tajuplného ostrova tak vyráběli nitroglycerin, zatímco Mark Watney, astronaut omylem zanechaný americkou expedicí na Marsu v domnění, že zemřel, rozkládá raketové palivo na vodu a pěstuje v marsovské zemi brambory, zatímco pracovníci NASA na Zemi se zoufale snaží najít způsob, jak ho dostat živého domů. Výsledkem je román, který se dnes už nevidí: Takový, kde nejsou záporné postavy, a kde SCIENCE výrazně převyšuje nad FICTION. Naprosto nic z toho, co Weir popisuje, není vyloženě vymyšlené, vše už existuje nebo může být postaveno, jde jen o náklady a vůli. Přitom se v technických popisech neutápí, kniha je čtivá jako čert, a Watneyho skvělé ironické komentáře v deníkových záznamech i zarputilá touha přežít „zatracenýmu Marsu navzdory,“ prostě nejde neobdivovat. Stránky téhle knihy se neotáčí – doslova letí samy.

„Marťan“ možná zklame některé příznivce SF, kteří si příliš zvykli na příběhy plné mimozemšťanů, vesmírných bitev a nadsvětelných pohonů. Naopak nadchne všechny příznivce skutečné vědy a zejména kosmického výzkumu – přesně takové knihy bychom měli psát i číst, pokud se někdy chceme do vesmíru vrátit. A i když můžeme reptat, že Watney je vzhledem ke své situaci až PŘÍLIŠ v klidu, že konečné řešení působí maličko vytaženě z klobouku a celé je to zas oslava amerických úspěchů (třebaže míra patetického patriotismu se pohybuje v blízkosti nuly, naopak je politikaření ve vědě kritizováno), tahle kniha JE výjimečná. Nikdo, koho podobný žánr nebo příběhy zajímají, by ji neměl minout.

SONP  | ***1/2 20.07.2015 20:05

Bestsellerům se někdy nedá odolat, a to zvláště když pocházejí z oblibeného žánru. Tohle dílko je sice řazeno ve sci-fi, ale spíš jde o kosmonautický hard techno thriller. Autor totiž odolal pokušení a nespustil do děje ex machina žádné UFOny, takže na anténky a šedé mužíky si nechte zajít chuť. Kosmonautické knihy já rád, nedávno jsem se prokousal Hadfieldovým Průvodcem astronauta, a tak se mi i sáhodlouhé technické popisy jednotlivých krkolomných řešení problémů četly docela dobře. Na druhou stranu děj byl možná až příliš přímočarý a všichni (vlastně včetně hlavního „záporáka“ z NASA) jsou příšerně správní chlapi a holky, až to bolí – pouze hlavní hrdina je správňák s geekovsky cynickými průpovídkami (pravda velmi vtipnými, viz fyzikální jednotka ninža-pirát nebo hloubání o Aquamanovi). A proto nemohu knize, která ve mě vyvolává spíš vzpomínky na správného Bruce Willise z Armageddonu než na Hankse z Apolla 13 dát plný počet, i když téma by si to zasloužilo. A mám obavu, že nadcházející filmové zpracování se neobejde bez „vlastenecké trubky“. Ale půjdu na něj! 70%

aqu1la  | ** 26.09.2015 10:24

plne súhlasím s komentárom „jirikka“. Hlavná postava je robot? Vstanem, opravím a urobím čo mám v pláne, pozriem seriál a idem spať? Neskutočne zahodená možnosť ponoriť sa do psychológie postavy – čo by sa muselo diať v hlave človeka, keby tam ostal sám? Šiblo by mu, alebo akú mantru by si musel vsugerovať?

Strider  | **** 04.10.2015 18:57

Nepamätám sa, kedy som sa naposledy tak bavil čítaním knihy. Mark Watney je obrovský sympaťák a hoci to miestami s tým podrobným vysvetľovaním technických postupov trochu preháňal, držal som mu palce ako už dávno nikomu. Z celej knihy sála pozitívna energia, keď sa celé ľudstvo spojí pre záchranu jedného človeka bojujúceho o prežitie na inej planéte ako novodobý Robinson Crusoe. V záverečnej tretine už začala kniha skĺzať do repetetívnosti, ale strhujúce finále všetko zachránilo. Prečo teda nedávam plných päť hviezd? Asi kvôli podvedomému dojmu, že sa jedná len o ľahkú literatúru „do vlaku“. Inak je to veľmi zábavná, napínavá, ale i poučná kniha, ktorú doporučujem prečítať každému fanúšikovi chytrej sci-fi. 8+/10

idle  | **** 22.10.2015 20:45

Marťana jsem nejdřív viděla jako film a pak teprv si doplnila detaily přečtením knihy.

Není to špatný postup. Do filmu se nemohlo vejít všechno, popisy postupů se nevyhnutelně zkrátily na pár vět, některé události zmizely, zato závěr si Hollywood trochu přišperkoval. Co zůstalo, je hrdinovo sarkastické vyjadřování a věcný přístup, díky kterému se během prodlouženého zájezdu na Mars nezbláznil. Dodatečné čtení knihy tak bylo jako příjemný návrat doplněný o další podrobnosti a podzápletky.

Ne, není to zrovna hard sci-fi. I když měl autor nastudováno ohromné množství faktů a většina použitých úvah a postupů je smysluplná, sám přiznává, že v pár bodech přece jen ustoupil příběhu. U knihy, která je (aspoň v mých očích) především zábavná, je to dostačující.

mato_klerik  | *** 06.11.2015 19:29

Trochu sklamanie. Minimálne sto strán by som vedel vyšktrnúť na fleku. Spočiatku je celkom sranda počítať objem moču, obsah kyslíka, rýchlosť rastu baktérií… a ako ukážka, že hlavnému hrdinovi to myslí by mi stačilo pár úvodných kapitol, alebo roztrúsiť po knihe pár rôznych logických prepočtov… Ale aby všetci – vrátane chlapíkov v NASA vysvetľovali kolegom (teda čitateľom) ako matematicky dospeli k tomu, že za XY hodín dôjde kyslík, že za XY dni pride búrka… je FAKT OTRAVA. Asi v druhej polovici to naberie spád (viac sa skáče v čase – konečne!) a finále je prekvapivo funkčné a napínavé… VEČNOSŤ OMYLOV od slovenskej autorky (!) Jany Plauchovej malo tiež svoje muchy, ale zaslúžilo by si viac byť svetovým bestellerom ako Marťan…

Methat  | ****1/2 20.11.2015 10:14

Výborné sci-fi, ktoré sa tak nejak samo čítalo. V knihe nájdeme funčnú fyziku a jednu z možností, ako sa teoreticky dá rok prežiť na Marse (stačí sa vykadiť).

V prvom rade ma sklamalo slovenské vydanie Ikaru, ktoré obsahuje chýb ako maku. Kniha mohla byť kratšia, posledných sto strán, kedy Mark len cestuje bolo nudných a aj nejaké repetívne vysvetľovačky, ako čo funguje a koľko má kyslíka ma ku koncu už nebavili. Taktiež mi chýbalo intímnejšie rozprávanie postavy cez svoje myšlienky a pocity – predsalen forma marťanského denníka, v ktorom píše svoje denné úkony a koľko precestoval nie je práve náhľad do duše stroskotanca. Tým to postrádalo hutnejšiu atmosféru prítomnosti. Sklamalo ma, že sme nevideli žiadnu emóciu Marka (ako píše aqu1la) – občas si síce ponadával, keď sa mu niečo pokazilo ale všetko vedel zázračne opraviť – a to bol obyčajný botanik, ktorý prišiel na Mars pestovať rastlinky.

Túto knihu nepovažujem za hard sci-fi: fyzika, chémia a biológia sa dá pochopiť aj keď máte len znalosti zo základnej školy. A k tomu všetko autor pekne vysvetlí, takže kniha upadá skôr k sci-fi mainstreamu – preto sa z nej stal bestseller a Ridley Scott na ňu urobil film.

Aj keď knihu vo väčšine komentára kritizujem, hodnotím ju nadpriemerne, pretože sa mi veľmi dobre čítala. A to je hlavné.

trudoš  | ***** 01.01.2016 01:15

Nejsilnější stránkou netradičně pojaté a přitom klasické robinsonády, je Mark Watney. Postava drobně atypická, ale především veskrze lidská, díky čemuž rychle přiroste k srdci. A i když by se mohlo zdát, že kniha sklouzne do stereotypu, je-li takřka z poloviny tvořena jeho monologem, nestane se tak. Nečekaná změna ve vyprávění, když se příběh rozdělí na dvě linie, tomu dokonale zabrání. Román tak získává na dynamice, což podtrhuje i rychlý vývoj událostí a hlavně humorný podtón.
Fakt je, že Andy Weir není spisovatelem z povolání. Slabiny však využil ve svůj prospěch, když většinu textu přenechal deníkovým zápiskům hlavního hrdiny, botanika a strojního inženýra. Větší problém nastává ve druhé dějové linii, tady mi totiž postavy už drobet splývaly. Poutavost pak spočívá v uvěřitelnosti. Vědecké pozadí působí autenticky a autentické také ve větší míře je. A přitom, což osobně považuji za úplně fantastické, veškeré ty matematické, chemické a fyzikální propočty nenudí. Klobouk dolů.

Madam Brbla  | ****1/2 08.03.2016 11:22

Před chvílí jsem otočila poslední stránku a knihu zavřela s pocitem uspokojení. O „Marťanovi“ bylo napsáno mnoho, tak se nemusím namáhat se sáhodlouhým komentářem, který by opakoval informace ostatních. A souhlasím prakticky se všemi – s nadšenými i zklamanými čtenáři. Román je katastrofické survival drama, vzbuzující vzpomínky například na A.C. Clarka a jeho „Měsíční prach“ (pro mě těžká nostalgie, jedna z prvních sci-fi, co jsem četla). S ohledem na téma osamělého hlavního hrdiny jsem měla trochu obavy, jak bude „Marťan“ čtivý – dalo se očekávat minimum dialogů a hodně rýpání v psychice. To první vůbec nevadilo, to druhé se překvapivě nekonalo. Chápu námitky zklamaných: Mark Watney se opravdu chová neuvěřitelně pohodově v situaci, kdy by se měl utápět v depresích. Ale připusťme, asi by to nebyla taková zábava číst. Autor zvolil dokonale vyhovující deníkovou formu, s občasným odskokem k jiným postavám a událostem důležitým pro děj či dokreslení příběhu. „Marťan“ mě držel v napětí, často vyvolal úsměv či zachechtání, nepřeháněl to s patosem, stránky se otáčely skoro samy. Někdy jsem se poněkud ztratila v technických detailech, to je však můj problém a zážitek mi to nekazilo. Jediným nudnějším prvkem byly narážky na staré americké seriály, které mi nic neříkají – snad v tom bylo něco zajímavého alespoň pro americké čtenáře. Udělat Weir hlavního hrdinu o něco věrohodnějším, možná bych po dlouhé době zase udělila 5 hvězdiček. 85%

MartinJ  | ***** 13.04.2016 01:41

Perfektní knížka, Robinson Crusoe 21. století. Má to spád, je to vtipné a vlastně i uvěřitelné. Pár drobných detailů možná bylo přehnaných, kdy Mark Watney působil až moc jako superman, ale nijak to neruší celkový velmi dobrý dojem.

Jako někteří jiní jsem prvně viděl film a až pak četl knihu. Skoro bych to doporučil naopak. Na druhou stranu musím i k filmu říct, že byl opravdu pěkný a hlavně knížku naprosto dokonale vystihuje.

Adhara  | **** 27.06.2016 16:06

Autorovi sa podarila mimoriadne náročná úloha – napísať pútavú knižku o takom Marse, akým skutočne je, s technológiami, ktoré výrazne neprekračujú to, čo je k dispozícii už dnes. Je to jedna zo vzácnych skoro realistických sci-fi. Realistická nielen tým, že sa pracuje s pravdivou fyzikou, technológiou a biológiou, lebo do bodky aj tak pravdivá nie je, ale aj tým, že hoci sme nejaký ten rôčik v budúcnosti, mentalita postáv je veľmi súčasná. Ľudia stále vyznávajú hodnoty, ktoré sú vlastné aj nám v súčasnosti. A záchrana ľudského života je jednou z nich. Tým, že príbeh neskĺzal k hlbšiemu filozofovaniu a nie je chudobný na akciu, by to bolo vlastne celkom svižné a ľahké čítanie nebyť skutočnosti, že sa predsa len treba miestami sústrediť, keď Watney vysvetľuje, čo, kam a prečo zapája, alebo čo s čím chemicky zreaguje. Mark svoje konanie oživuje humorom. No jeho humor mi nesadol, ten chlap mi občas pripadal ako trápny pubetiak. Prvou povedzme polovicou knihy som bola priam nadšená a z dejového hľadiska som jej nemala čo vytknúť. Ani druhá polovica nebola výrazne horšia, ale predsa… začnú sa v nej objavovať prvky trochu skĺzavajúce do klasického klišé amerických katastrofických sci-fi filmov. A v záplave faktov, ktoré na nás Watney chrlí, aby sme pochopili, ako si zachráni život, je občas nejaká tá informácia chybná. Čo je o to smutnejšie, že by stačilo naozaj len minimum námahy na to, aby sa to opravilo. Aj napriek tomu však Marťana hodnotím ako vydarený počin súčasnej sci-fi. Podrobnejšia recenzia: http://www.adhara.sk/?page_id=1327

Doubravka  | *** 10.10.2016 14:44

Jako dítě jsem milovala Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin a další robinzonády, kdy jedinec či několik málo trosečníků využívají svůj důvtip a um, aby se zachránili, takže Marťan mě v podstatě potěšil. Je to kniha napínavá, vtipná, samozřejmě v řadě ohledů mírně přitažená za vlasy, ale co už, o tom to přece je, ne? Protože jsem ale antitechnický talent, Markovy vylepšováky jsem raději brala jako dané a různými spletitými popisy jeho inženýrských výkonů jsem proskotačila bez jediné hlubší úvahy. První půlka byla zajímavá velice, pak se začala nevyhnutelně opakovat – na Marsu se toho zas tolik neděje, takže Mark musel prostě znovu prožívat situace typu nápad na záchranu – pokus o realizaci – skorosmrt – vítězství.

Když jsem Marťana četla, byla jsem nemocná, třeštila mi hlava a na nic jsem se nedokázala soustředit. V tom mi Weir skutečně pomohl, konečně jsem se začetla a dokonce mě to bavilo! Ale teď, po několika dnech, jsem z toho nějaká rozpačitá, aniž bych věděla proč, takže usuzuji, že taková pecka to zas nebyla. Jistým způsobem mi asi připomínala Heinleina a jeho nezlomné, optimistické a vynalézavé postavy, které vesele vtipkují i hrobníkovi na lopatě (čímž mě iritují :)) Dávám ale tři hvězdičky i tak, v rámci žánru je to docela fajn kniha.

Majkl  | **** 30.11.2016 11:25

Zaregistroval som ukážku na film, vďaka ktorej som sa dopracoval aj ku predlohe. Štýl Andyho Weira je ľahký a pútavý, ironické poznámky Marka Whitneyho sú neraz vtipné a takmer celý čas zábavné. A potom tu máme technickú stránku knihy, ktorá je asi najsilnejšou časťou knihy. Všetko je uveriteľne a naozaj detailne vysvetlené. Správnosť faktov neviem potvrdiť, nakoľko (astro)fyzika nie je mojím vzdelaním ani koníčkom, z hľadiska čitateľa je to však veľmi veľké plus, kniha je informáciami a postupmi riešenia problémov prežitia na Marse nabitá. Prirovnanie Whitneyho k McGywerovi na Marse je presné a trefné. Jeho schopnosť vynájsť sa, množstvo informácií a rozhľad v oblastiach potrebných pre jeho prežitie je možno až privysoká, nad tým som však poľahky mávol rukou, hoci som sa niekedy vo vysvetľovaní strácal. Nuž, nie som fyzik. :) Čo sa mi prežúvalo ťažšie, bolo prepracovanie jeho postavy po stránke psychického prežívania, Mark je takmer vždy nad vecou, energiu takmer nikdy nestráca, v situácii, kedy by iní premýšľali o svojej situácii inak než len analyticky, možno aj pospomínali, pouvažovali nad svojím doterajším životom, Mark počúva disco, pozerá seriály zo 70. rokov a číta Agathu Christie. Vedľajšie postavy sú skôr len komparzom, ktorý je potrebný k jeho záchrane, ťažisko knihy však spočíva v spôsobe jeho prežitia. Marťan je knihou, ktorú veľmi vrelo odporúčam.

Lokina  | **** 19.03.2017 20:07

No těm technickým částím jsem moc nerozuměla, ale to nemění na tom, že kniha se mi líbila :-)