LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Andrzej Sapkowski

Zaklínač - Bouřková sezóna

Kniha vyšla i pod názvem:
Zaklínač - Búrková sezóna
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Zaklínač
díl v sérii:
kniha patří do světa: Zaklínačův svět

Kategorie: fantasy

originální název: Sezon burz

vydání: Leonardo 2014; Leonardo 2015; Plus (Albatros Media) (web) 2018; Lindeni (web) 2021; Lindeni (web) 2022; Leonardo 2022

odkazy: 3x [ukázka], 5x [recenze]

Komentáře:

Burbuja  | ***1/2 14.11.2014 01:42

Kniha nenavazuje na Sapkowského pentalogii, ale spíš na klasické geraltovské povídky. Četlo se to dobře, ale nesmíte od toho očekávat něco převratného, je to prostě Geralt se všemi svými plusy i minusy.

snop  | ***1/2 16.11.2014 02:28

On by si clovek mohl myslet, ze je to roman, kdyz je to dlouhe a dokonce se to za roman prohlasuje. Ale spis to pusobi dojmem mikropovidek, ktere proste jenom plynule navazuji. A jasne, je to casove zhruba soucasne s povidkami, nicmene i k pentalogii to ma co rict.

louza  | ***1/2 24.11.2014 11:31

Po mnoha letech autorova odmítání vznikl další zaklínač, který si klade za cíl být samostatnou knihou a jako takový spadá přesně mezi povídky a ságu. Chybí mu švih a tah na branku povídek i komplexnost a propracovanost ságy. Sapkowski sice používá triky známé z posledních knih ságy. Snaží se knihu okořenit nelineárním způsobem vyprávění, mění úhel pohledu vypravěče, posílá do hry spousty intrikujících postav a v hlavě má i propracovaný politický systém městečka, kde se děj odehrává. Dojde i na bitky s příšerami a sem tam se objeví i staří známí. Přesto to celé působí tak nějak zmatečně a ne úplně dotaženě. Nic neřešící dokonavost knihy násilně vklíněné do zaklínačského universa je cítit z každé stránky. Na druhou stranu jde stále a Sapkowského – jednoho z nejvýraznějších autorů moderní fantasy. Výtečného spisovatele s citem pro dramatičnost, ironii, humor i lidskost. Jeho postavy jsou uvěřitelné a motivace zcela reálné. Z hlediska žánru by muselo být hodnocení vyšší, ale v kontextu zaklínače je to „pouze“ slušný nadprůměr.

SONP  | ****1/2 24.11.2014 17:06

Vždycky proklamuji, jak nemám rád knižní série a přesto mě páni spisovatelé vždycky dostanou na starého známého. I nového zaklínače, jakmile se objevil na knihkupeckém pultě, jsem prostě musel mít. A nebyl jsem zklamán! Před vydáním této novinky jsem si přečetl pro srovnání dnes už vousaté první „pohádkové“ povídky o Geraltovi a musím říct, že Bouřková sezóna je i není starý Geralt. Styl mi připomenul spiše Sapkovského husitskou trilogii – a tu mám hodně rád. O poznání méně je zde akčních pasáží i slovních popisů šermířských soubojů, které jsem nikdy rád neměl (do dneška nevím, co to je vlastně ta „paráda“). Zato je zde ale halda latinských vsuvek, archaicky psaných dopisů (a úryvků z fiktivních knih) a různých politických a právních úvah. Nemůžu si pomoci, prostě se mi to hodně líbí. 9/10

epco55  | ***1/2 02.01.2015 09:21

Sapkowski sa vrátil k svojmu najznámejšiemu hrdinovi. Avšak nevrátil sa k nemu straý Sapkowski. Ale Sapkovský ktorý píše, píše a píše, a to často krát veci ktoré by ani nemusel. Samotná kniha ako by vznikla spojením viacerých poviedok, ktoré autor prepojil do jedného románu. Na nešťastie na niektorých miestach dosť kostrbato. Samozrejme stále je to pán spisovateľ a tak sa jedná o nadpriemer. Avšak samotný Geralt je tak hlboko zakoreneny ako niečo extra, že akonáhle sa mi pred oči dostane niečo menej dokonalé ako táto idelizovaná spomienka, tak je zle. A rozdiel medzi tým čo bol a čo je, je veľký skoro taký veľký ako rozdiel medzi starými a novými SW.

seelya  | **** 05.01.2015 00:23

Pripravte fanfáry, nový zaklínač je na svete! Ale… ukazuje sa, že Sapkowski je už spisovateľsky inde, takže ani naviazať na poviedky sa mu celkom nepodarilo. Celá kniha pôsobí ako keď sa niekto chce navliecť do 10 rokov starých nohavíc – minimálne so zapínaním bude problém. „Nový román zo sveta zaklínača“ je to len podľa označenia, lebo niekoľko poviedok spojených postavami a celým dejom sa tiahnucim motívom ukradnutých mečov proste román nie je. Plus Sapkowski na môj vkus až veľmi okato podsúva niektoré súčasné problémy, od genetických manipulácií až po potraty. Samo o sebe by to nevadilo, ale ako píšem, v tejto knihe je to príliš do očí bijúce. A keď som vyčerpala zoznam nedostatkov, môžem prejsť ku kladom, ako je typický štýl, ktorý sa výborne číta, dialógy, Marigold, intrigujúca parta čarodejov… Celá kniha by sa dala rozdeliť na poviedkové časti, z ktorých sú niektoré dobré, iné slabšie, ale oproti starším veciam tomu niečo chýba (a nie sú to len ogaři). V rámci žánru super, ale na Sapkowského je to slabší počin.

Madam Brbla  | **** 05.01.2015 16:08

Přečteno do tří dnů, stránky se otáčely samy, nikde jsem se nezasekla a přesto musím nerada souhlasit s výhradami předchozích hodnotících, že kniha postrádá kouzlo povídek i propracovanost ságy. Cosi „Bouřkové sezóně“ chybí, jakýsi tmel, jiskra… nadšení. Trochu Sapkowskiho podezírám (možná neprávem), zda nebyl veden ani tak múzou, či touhou vrátit se do zaklínačova světa, leč jeho motivace byla mnohem pragmatičtější. Zaklínač je holt slepice, co stále nese zlatá vejce. Konec skuhrání: setkání s Geraltem bylo veskrze příjemné a leckterý spisovatel by nejspíš obětoval pravé varle (či stydký pysk), aby dokázal napsat dílo takhle chytlavé. Zdejších 77% odráží mé pozitivní, leč lehce rozervané dojmy. A jestli se Sapkowski uvolí napsat další knihu o zaklínači, zase ji budu netrpělivě vyhlížet a koupím při první možné příležitosti. Pochvalu zaslouží Robert Pilch, kromě již zmíněné čtivosti jsem narazila snad na jedinou drobnou chybičku v textu.

Polinius  | *** 11.01.2015 22:01

Není už co dodat. Předřečníci řekli už vše. Také jsem vkládal velké naděje, které nebyly naplněny. Těžko říci proč. Možná i proto, že od předchozích dílů uběhlo mnoho času a já už to nemám v hlavě a nejsem naladěn na správné vlně. Je poznat, že autor je mistr a že si zaslouží přezdívku Tolkien východu, ale přesto tohle je více řemeslná práce podle nějakého receptu, než umělecký kus.

Gaarq  | ***** 20.01.2015 20:28

spokojenost maximální. sapkowski nezklamal a bouřková sezóna, nakolik se komu může zdát jen ždímáním starého prádla, mi přinesla všechno, co od příběhů o geraltovi čekám – zajímavé příběhy (ten s liščicí a nimue se mi líbily nejvíc), cynické vtipy (často až hodně na dřeň), nadhled, mýtické stíny, osvěžení a příjemné překvapení :) líbí se mi, že je autor konzistentní (nakolik to jen jde u postmoderního díla, kde si autor z reálií moc nedělá) i po tak dlouhé době.

ps. je mi to trapné a staví mě to do role takových těch fanů na zabití, co opruzují spisovatele, ale já bych si klidně dal nášup.

Strider  | *** 09.02.2015 10:42

Ako tu už bolo pár krát spomenuté, táto kniha vydávajúca sa za román by ťažko obstála aj ako súbor poviedok. Je to len sled príhod zo života zaklínača bez dejového smerovania. Čím bližšie je záver knihy, tým viac je cítiť autorovu bezradnosť, keď už do knihy hádže čokoľvek aby sa natiahla jej dĺžka. Už keď som pred vydaním čítal anotáciu záletky o ukradnutých mečoch som tušil, že toto nie je nosná látka na román, ale že v knihe nebude nijaký zmysluplný príbeh ma nenapadlo. Ukotvenie do zaklínačského univerza je tiež neuspokojivé, Sapkowski zväčša operuje na úplne neznámej pôde, kde si môže dovoliť vymyslieť všetko nanovo, miestami ale prichádza s nádpadmi rozporujúcimi všetko, čo sme sa o Geraltovi a jeho svete naučili (hlavne vytvorené monštrá s výrobnými číslami a líšky). Pôvodne som chcel napísať, že táto kniha je o ničom, ale Sapek dokáže aj o ničom písať tak pútavo ako nikto iný a že som bol nakoniec celkom spokojný. V závere ale ostal hlavne pocit sklamania. S touto knihou je to ako s búrkami v jej názve – všetci neustále hovoria, že prišla búrková sezóna, ale za celý čas ani nezapršalo. Jasne najslabší text o zaklínačovi a zbytočný prívesok k pentalógii a poviedkam. 6/10 a keby to nebolo o Geraltovi idem ešte nižšie.

Ruffy  | **** 04.03.2015 21:35

Zaklínač, aneb cesta tam a zase jinam. Aneb z povídky do povídky. Geralt se dostává z maléru do maléru a příběh skáče sem a tam. Místo samostatných povídek o ukradených mečích, o zlých čarodějích, o aguaře atd. tak se to Sapek rozhodl všechno pospojovat do jednoho příběhu. Četlo se to samo a vrátit se po dlouhé době do světa zaklínače bylo jako setkání se starým kamarádem. Lišky jsou cool a nemáte ani ponětí, jak rychlý je zaklínač, po vypití elixírů. Klidně bych si dal ještě jednu takovou knížečku.

Cadak  | ****1/2 19.03.2015 18:30

Bouřkovou sezonu jsem otvíral s mrazením v zádech a odvrácenou tváří, popravdě jsem se bál co z toho může vypadnout a jak to zamává s univerzem zaklínače.

A první část mě přivedla do rozpaků, přišlo mi že pan Sapkowski předělává celý zaklínačův svět do mnohem pokrokovější verze, jakoby byl technologický rozdíl mezi touto knihou a ságou dvěstě let.

Ze začátku jsem byl lehce podrážděn, ale to se mělo rychle změnit. Protože od druhé třetiny si mě Bouřková sezona získala místy až hororovou atmosférou, ve starém dobrém zaklínačovském sty­lu.

Kniha začala nabírat na obrátkách, takže o zvraty a opravdu zajímavé čtení nebyla nouze. Trochu mě zamrzelo, že pan Sapkowski nevytěžil z atmosféry a dějé druhé třetiny, trochu více ale jinak jsem spokojený.

Pobavil mě i fakt, jak moc musel podráždit fanoušky epilog. Já jsem podrážděn byl. Nechápu jen jednu věc, proč tu knihu nemohli přeložit do češtiny jako „Období bouří“, znělo by to lépe.

90%

Klobouk123  | nehodnoceno 25.03.2015 13:35

Kdyby mi bylo o takových dvacet let míň, třeba by mě i nějaká část knihy zaujala… Ale jinak mě ta směska setkání s Marigoldem, dvorských intrik, románku s čarodějkou, románku s někým jiným, hledání mečů (proč vlastně, když G. všechny porazí i bez nich?), nářečím mluvících trpaslíků, vulgárně mluvících vedlejších postaviček, obřích vln (wtf?, tuto pasáž jsem vůbec nepochopil), genetických manipulací, narážek na Tolkiena, jakýchsi latinských citátů, popisů lesních dřevin a tak dále nebavila.

Laxik  | **** 25.06.2015 13:40

Sapkowský je geniální vypravěč. Na tom se nic nezměnilo a nezmění. To se týká i všech jeho dalších kvalit. Nevím moc, co napsat, tak jen vytknu tu jedinou chybku. Vše je hrozně příhodné. Slovníkem D&D: množství náhodných setkání a selhání v hodů kostkou je těžce nepravděpodobné. Jinak řečeno, co se může posrat, se posere, ale v takovém měřítku, že to připomíná obráceného boha ze stroje. Deus ex machina tentokrát nezasahuje při rozuzlení, nýbrž při uzlování příběhu. Naštěstí je rozplétání toho zlomyslně nepravděpodobného šmodrchance tak chytré a zábavné, že na původní nedůvěru rychle zapomenete.

Speedemon  | **** 05.07.2015 07:59

Začíst se po 10 letech opět do Zaklínače byl zážitek. A proto mi ani nevadí, že děj nedával moc smysl a byl složen ze slepených střípků či povídek. Bohatě to vynahrazoval humor a lehkost s jakou autor píše. Gratuluji Sapkowskimu, že se po letech dokázal do tohoto světa vrátit a potěšit fanoušky. Klidně si nechám líbit i něco dalšího. Kniha se odehrává před celou ságou což je z mého pohledu dobře protože už si ji moc nepamatuji. Jinak epilog byl divný a vlastně nevím co si o něm myslet :)

Lucc  | ****1/2 18.02.2016 13:58

Pozor, přijde coming out. Možná jsem to vždy cítil, ale až nyní jsem si plně uvědomil a dávám svou kůži na trh: miluji romantiku. Sapkowského zaklínačskou romantiku. Uvzdychaná osudovost, která rozechvívá mé ledví, toť ona esence dokonalosti! Sáma o sobě je alespoň příběhově Bouřková sezóna nedopečená a uspěchaná, některé postavy zbytečné, 3/4 sexu zbytečného, o mnohých netvorech se píše jen na efekt, o používání francouzských a latinských výrazů a vět ani nemluvím, ale když mne autor 2× jemně promnul vejce totálně odzbrojujícím napojením na ságu, nemohu jinak než knihu hodnotit jako téměř dokonalou. Amen.

Edit 2022 po druhém čtení (pozor, možné drobné, ale v závěru jistě i velké SPOILERY): Po kompletním přečtení předchozí zaklínačské literatury se mi přece jen Bouřková sezóna jevila jako slabší a marně jsem vzpomínal, proč jsem z ní byl poprvé tak unesen. Za hlavní důvod jsem považoval to, že jsem tehdy ne a ne do něčeho se začíst a tato kniha byla v poušti mé čtenářské zkušenosti jako zjevení, jako láva tekoucí z vulkánu a tavící vše, s čím se setká. Nyní, namlsán bezprostředním dotekem ságy, jsem měl pocit, jako bych jedl místy nedovařenou, místy připálenou kaši s různými pochutinami. Špekem, rozinkami, ořechy, kandovanou dýní a chlupy z šéfkuchařova předloktí. No úplně mi to nešmakovalo. U scény na lodi, jak aguara vyběhla na vývrat, jsem se nemohl ubránit úšklebku při vzpomínce, jak mne poprvé tato scéna zasáhla, a jak jsem ji viděl nyní. Při rychlém přesunu Geralta z místa na místo jsem si říkal – proč to? Proč celá komplikovaná šaráda s Korál? Proč tak komplikované hlídání osad na Vrchovině? Proč epizoda s redanskými a temerskými přesouvači hraničních kamenů v úplně jiném regionu? Proč putování s Adariem Bachem? Proč se musel Geralt motat do věcí podivné kompanie s velmi chatrnou motivací k záchraně dítěte elfské kožešnice? Proč scéna se zaklínačským odpadlíkem z Iella? Jen pro napojení Bouřkové sezóny těsně před titulní povídku zmínkou o vysvobozování prokleté princezny z Temerie a odměně 2000 orenů? Ano, toto skutečně působí jako vytažení náčrtů povídek ze šuplíku a jejich propojení do (ne)funkčního celku motivem pátrání po ukradených mečích. Každá jedna část se ale čte náramně. Ná-ram-ně! Sapkowski stále trousí humanistická i cynická moudra o životě a koření je obraty povětšinou v latině. Občas mne něco donutil hledat. Alespoň mne udržuje v kondici. Dozvěděl jsem se i něco o aguaře. Až později jsem na konci knihy objevil slovník :-D To vše je pěkné, ale je to málo. Jenže pak přišel závěr. A to je mnohem větší darda na fanouškův solar plexus než podivně shazující povídka Něco končí, něco začíná. Toto je totiž podvod na čtenáři! Moje pocity, když mi všechno docvaklo, byly velmi pestré a měly podobný průběh, jako bych se dozvěděl, že mám rakovinu. Od nasranosti k obdivu. Od popírání až po přijetí. Od rozčarování po souznění. Miluji svou rakovinu. Miluji, jak se s tím Sapek nepáře a umí mnoho let své práce twistem postavit na hlavu až zesměšnit. Je to rošťák. Kluk, který machruje znalostí bonmotů a klasické i méně klasické literatury a myslí si, že se tím dostane i jako bezmála kmet holkám pod sukně. A který neváhá ze Zaklínače, a teď pozor na megaspoiler, udělat ahasvera a z celé ságy jen vnuknutou vizi, která se ale multiverzálně propojuje v postavě Nimue s „realitou“. Protože bez Nimue by přece bloudění Ciri neskončilo. To ona a Condwiramurs jí přece o 150 let později otevřely cestu k závěrečnému zúčtování na hradě Stygga a tím i k opětovnému shledání s Yennefer a Geraltem, s její „opravdovou“ maminkou a tatínkem! Pak už se není co divit velikým vlnám v Kerracku, které smetly vše. Devátá vlna i fasády lidských povah, aby se ukázaly v plné nahotě. Podvodnice Antea Derris umírající při záchraně dítěte. A Korál prchající, aby jednou, až za nějakých dvacet let přijde její čas, věděla, že už utíkat nemůže. Nesmí.
Tímto se Sapkowski dotkl slávy literárních gigantů a stal se pro mne někým jako Remarquem fantasy. Proto mu odpouštím umělý slepenec, proto mu odpouštím samoúčelnost, protože až teprve finis korunuje opus. Amen amen.

tartan  | **** 06.03.2016 23:10

Príjemný návrat do sveta zaklínača. Nič viac, nič menej. Veľká pochvala Robertovi Pilchovi aj za bezpochyby náročné dvojvydanie (brožované i v pevnej väzbe s bohatými ilustráciami).

„História,“ usmial sa zaklínač, „je popis, väčšinou lživý, udalostí, väčšinou bezvýznamných, podsúvaný nám historikmi, väčšinou hlupákmi.“

Strýček Biolit  | ***** 27.06.2016 15:44

Jsem prostý člověk: přečtu nového vědmáka, najdu v něm vše, co dělá zaklínače zaklínačem, hodnotím plnou palbou.

trudoš  | **** 13.03.2019 21:46

Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.

Středoevropan  | ** 23.04.2019 12:05

Čarodějka (to už tu bylo dvakrát), pak sprostej trpaslík (to už tu bylo dvakrát), latina (to tu ještě v podstatě nebylo a dobře tak) a nakonec úplný nesmysly o liškách. Nemyslím si, že sem zestárnul a Sakowského tvorba pro mě už není, když se opakovaně vracím k třetímu a čtvrtému dílu ságy nebo k povídkám. Ale tahle knížka neví co chce, je zasazená někam mimo mapu a přišla mi jako fanfikce. Rozpačité…