Robert Pilch
Capricorn 70
Kategorie: sci-fi - antologie - space opera
odkazy: 1x [ukázka], 5x [recenze]
- Komentáře:
-
knedle | ***** 19.04.2015 22:16
Zas problém úzké hodnotící škály – tentokrát na tom kniha vydělala – pod tou stovkou si představte 90%. Moc povídky nečtu, takže nemám srovnání, co vychází či na jaké úrovni je laťka kvality. Zde pro mne nebyla ani jedna slabá povídka. Top tvoří Vrak (JH) a Poslední bitva (JWP), v těsném závěsu asi 5 dalších. Nejméně jsem byl nadšen z Prospektorů (jednohubka) a Odvrácené strany (pro mne zcela jiný feeling než zbytek povídek).
Takže směle do toho, holoto čtiva chtivá!
idle | **** 24.04.2015 10:21Nemůžu říct, že by mě některá z povídek antologie opravdu ohromila, na druhou stranu jsem nenarazila ani na vyloženě slabší kus. Výsledkem je příjemně rozmanitý a přitom vyrovnaný soubor.
quinnet | **** 17.06.2015 10:48Česká antológia space opery sa p. Pilchovi viac ako podarila. Mix starších a aj úplne nových poviedok ma ani v jednom prípade nesklamali. Kniha je pestrá, obsahuje väčšinou akčné príbehy, ale nájde sa aj pár humorných a zo dve komornejšie poviedky. Palec nahor a ide sa na Terra Nullius.
biafra | ** 29.07.2015 10:31Žádné velké nadšení ve mně povídky nevyvolaly. Poslední kus od J. Procházky jsem ani nedokázal dočíst. Ve srovnání se sbírkami povídek, které vydal Laser ve své edici „Space opera“ (New Space Opera 1+2, Plameny hvězd) se jen ukazuje, jak obtížný žánr je space opera. Nechci se nikoho dotknout, ale podle mého soudu čeští autoři mají v tomto žánru ještě co dohánět. V některých povídkách je patrná naprostá absence imaginace v oblasti technologického pokroku, která je ovšem pro space operu velmi důležitá. Například hned v první povídce J. Hlávky se hovoří o „LED diodách“, k nimž vedou drátky, přestože se odehrává (patrně) několik století v budoucnosti. Když to člověk srovná s technologiemi, které tak nápaditě popisují Asher, Reynolds, Hamilton ad., musí se pousmát.
Svarec | ***** 19.11.2015 22:30Vynikající sbírka, která baví celou dobu a neobsahuje jedinou povídku, u níž byste si říkali, že tam nemá co dělat. Snad jedině u JWP jsem občas zíval nudou. Potěšily hlavně moji oblíbenci Heteša a Šlechta, ale i ostatní (mě převážně neznámí) autoři přispěli velmi dobrými povídkami a nalákali mě na svoji tvorbu. Rozhodně nesouhlasím s předchozím kometářem, že by čeští spisovatelé na space operu neměli. Naopak to, že se autoři ve svých vizích budoucnosti drží při zemi a netopí čtenáře ve složitých pojmech a technických výmyslech, já beru spíše jako klad.
