kniha » Turnus
chce si přečíst 4 | má v knihovně 25
hodnotilo: 28
77%
Turnus

Hugh Howey

Turnus

série: Silo
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: Shift
originál vyšel: 2013

vydání: Knižní klub (web) 2015

odkazy: 1x [ukázka], 5x [recenze]


Komentáře:
burianek  | brak

Knihu jsem si pořídil proto, že Silo se mi docela líbilo. (Dal jsem mu 4 hvězdičky) Ale.. No, jsem na 280 straně a nechápu, co se děje. Buď jsem totálně zblbnul já, nebo autor. Přečetl jsem toho už hodně, ale tolik vomáčky kolem děje na 3 stránky jsem ještě nikdy nazažil. Tak možná změnim po dočtení, ale možná to nedokážu. A co už vůbec nechápu, že to většina hodnotí kladně, protože většinou se s většinou v hodnocení shodnu. Asi bude chyba ve mě. Donutil jsem se nakonec knihu dočíst. Kdyby byla o silu 17, tak bych dal možná až 3 hvězdičky, ale nechci být vulgární, ale něco tak hloupého jsem už dlouho nečetl. Stupidní zápletky, průhledné od začátku až do konce, zmatené bez hlavy a paty, rozvláčné, nečtivé, nezajímavé, nicnevysvětlující a nic nepřinášející, hloupé. Na rádoby chytré žvásty fakt nejsem zvědavej. Podle mě napsáno jen pro peníze. Chybí absolutně příběh, napětí, nějaká záhada k vyřešení. Všichni se chovají jako parta idiotů a absolutně nechápu, proč.

I přesto jsem si koupil 3. díl, Prach. Jsem tak v půlce a jsem velmi příjemně překvapený. Hodnocení až po dočtení! Dočteno – konečně děj. Jsem příjemně překvapený, Prachu dávám 5 hvězdiček.

idle  | ***1/2

Druhý díl série Silo dělá krok zpět a vrací se do minulosti, do doby, kdy to celé vzniklo. Díky tomu se na události prvního dílu můžeme podívat v novém světle, v novém pohledu. To mě potěšilo.

Bohužel to znamená, že podstatnou část knihy (ač se vystřídá několik úhlů pohledu) sledujeme politiky a lidi „tam nahoře“, kteří buďto šoupají figurkami nebo ani to ne, a není moc důvod jim fandit.

Prostřední část to trochu vylepší, závěrečná zase bohužel nepřináší moc nového a spíš vyplňuje prostor mezi tím, co už známe, a náznaky budoucích odhalení. Takže i když jsem u čtení netrpěla tolik jako předešlý komentující, úplně nadšená jsem taky nebyla.

Pořád jsem ale zvědavá, co se z toho vyklube dál.

Dilvermoon  | ****

Už během četby Sila jsem byl zvědav, jak k této podivné situaci došlo. Tak teď už to vím. A když se nad tím zamyslím a vžiju se do role úplně prvních obyvatel sila, až mi z toho jde mráz po zádech. Druhá část Turnusu se mi nejeví jako celá nutná, cítím tam částečně i vatu, ať už úmyslnou nebo důsledek nadšení samotného autora nad svým fascinujícím světem. No a třetí část je opět výborná. Postupně vplouváme do známých vod. Pokud bych měl poradit za sebe, číst podle vydání (tedy Silo a až poté Turnus), nikoliv podle děje. Autor se totiž příliš nezabývá vysvětlováním toho, co bychom měli znát už ze Sila. Ihned jsem se vrhl na Prach. A zatím v pořádku. Doufám, že to vydrží.

SONP  | **1/2

Na začátku byla povídka „Cupanina“, kterou autor obložil dalším dějem a vzniklo Silo. A turnus je nefalšovaný prequel k Silu, který trpí snad všemi neduhy, kterými prequely trpívají. Samotné vysvětlení, jak to celé vzniklo, sice snažil autor pojmou originálně jinak, než obligátní jadernou válku, ale stejně to celé tak nějak kulhá a když jsme v prvním díle nevěděli nic, bylo to možná i lepší. Navíc se zde pokračuje v tradici samostatně stojících příběhů a některé z nich jsou opravdu nezáživné (mluvím o Missionově pobíhání tam a zase zpátky – nebo spíš nahoru a zase dolů). A kromě prequelových nemocí se zde objevuje i nemoc prostředních dílů – kromě toho že kniha nemá jednotný děj, nemá ani jasný konec. Jo, je nevděčné psát série, ale když nakladatelé si to přejí a slušně za to platí… Pak to dopadá tak, že musíme číst celou stránku o chytání kočky nebo otvírání konzervy – kdyby to byla jedna knížka, asi by to byla sci-fi legenda, ale takhle to je už nastavovaná kaše. Ale zase nechci dílko zas tak docela pohanět. Autor velmi pěkně zpracoval téma plynoucího času, trochu a la Highlander (zde coby rekvizity slouží hnijící těla vedle záchodového koutku, a k tomu to přirovnání k sýru cottage, brrr) a s tím souvisejícího trhání blízkých od sebe, a také jasná autorova nechuť k sociálnímu inženýrství a žádoucímu vzdoru proti němu stojí za to. Ovšem pecka to prostě není, sorry jako.

Lokina  | ****

Začátkem jsem se musela prokousat, ale pak to nabralo obrat a kniha se četla sama. Bylo zajímavé číst, jak to začalo, vidět příběh z několika úhlů pohledů a časů. Co mi trochu vadilo, byl překlad, některé věty mi šly špatně přes pusu, musela jsem i dvakrát třeba číst jeden odstavec, abych to vůbec pochopila. Jako druhý díl si kniha obstála docela dobře, ale první díl se mi líbil ze všech nejvíc.

dva mraky  | ****

Hodně mě bavil koncept celé té zkázy světa. Je neotřele šílený a důslednost senátora Thrumana vyvolává mrazení v zádech. Atmosféra Sila jedna, s jeho stereotypním životem bez paměti, systém, který vládne sám o sobě ten lepkavý pocit ještě umocňuje. Provedení ale těm bezva nápadům podráží nohy, Thruman je generický zloduch bez rozměru ostatním vůdcům projektu se Howey nijak nevěnuje a nakonec celý ten plán vyznívá nepřesvědčivě. Za protagonistu té nosné linie si Howey riskantně vybral naprostého antihrdinu. Ač to má možná umělecké kvality, za sebe musím říct, že jsem měl problém s tím mantákem román vůbec přežít. Vedlejší linie jsou něco podobnějšího původnímu Silu, ale třeba zrovna s příběhem Sola si Howey nabíhá, protože se vrhl do vyprávění příběhu se známým koncem a to je těžká disciplína. Dalším problémem je někdy až nepochopitelná rozvláčnost, která chvílemi podporuje pocit všeobecné šedi a bezvýchodnosti, ale často na mě fungovala jako prostá vata. Shrnuto – kniha s opravdu zajímavým nápadem, udělala na mě dojem, ale je napsaná tak, že pro řadu lidí bude nečitelná. Text působí prostě lekle.

Madam Brbla  | ***1/2

Hmm… no, jakkoliv mám utkvělý dojem, že politika přitahuje převážně psychopaty posedlé mocí a zkorumpuje či zničí těch pár idealistů, co původně měli dobré úmysly, stejně je pro mě autorova vize záměrů a událostí na vyšším, poněkud nepravděpodobném levelu šílenství.
Knihu lze rozdělit na čtyři části: 1) Předtím, kdy se dozvídáme, jak i kongresman USA může být naivní, nevědomou loutkou. 2) Potom, v Silu 1, sledujeme zmatenou loutku snažící se pochopit ten nový, uzavřený svět, co pomáhala vytvořit. 3) Poznáme mladého nosiče Missiona, který se ocitne v soukolí rozvratu v Silu 17. 4) A pak je tady pohnutý osud starého známého Jimmyho alias Sóla. Každá kapitola je opatřena údaji kde a hlavně kdy se odehrává, je vhodné v tom neztrácet přehled. Části 1) a 2) jsou plné těch podstatných zjištění, kupodivu mě však nechávaly vlažnou, pravděpodobně kvůli nesympatickým postavám (ta hlavní si tedy jistou účast zasloužila, leč nevydojila ze mě patřičné emoce). Naproti tomu vycpávkový děj v silech 17 a 18 mě táhnul vpřed a nechával zavzpomínat na lepší momenty z úvodní knihy.
S ohledem na zdejší komentáře jsem od „Turnusu“ nečekala mnoho a nejsem zklamána. Linii kongresmana Donalda bych hodnotila 50–60%, Missionovy peripetie vidím tak na 70–75% a Sólo mě vzal za srdce nejvíc, tomu bych vrzla možná i 90%.



WebArchiv - archiv českého webu