kniha » Metro 2035
v Top10 1 | chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 22
hodnotilo: 25
82%
Metro 2035 Více vydání = více obálek.

Dmitry Glukhovsky

Metro 2035

série: Metro
díl v sérii: 3

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

vydání: Knižní klub (web) 2016; Ikar (SK) (web) 2016

odkazy: 1x [ukázka], 5x [recenze]


Komentáře:
Strýček Biolit  | ****

Staré dobré Metro je zpět. Zapomenuty a zaváty radioaktivním sněhem jsou abstraktní obrazy předchozího filozofického dílu. Autor (byť jasně vypsanější a zkušenější) se vrátil k systému první knihy – což tedy nemusí sednout každému, avšak já byl s osvědčenou kombinací „Arťom + rádoby jednoduchý úkol + cesta metrem = totální zvrhnutí, překážky a boj o holý život“ velmi spokojen. Jedna věc mě ovšem vyloženě zamrzela – kniha je orientována jen a pouze na reálnou stránku věci. Ta tam je veškerá mystika, hvězdy na Kremlu jsou vyhaslé, v tunelech se neozývají mrtvé duše… Text samotný je psán velice čtivě, nechybí hlášky ani vtípky (speciálně brokeři jsou skvělí), dá se mu ovšem vytknout (hlavně v druhé půlce knihy, od určitého bodu) jistá rozvláčnost, kdy hlavní hrdina – ne zrovna v kondici (do čehož se dá úspěšně rýpat) – poletuje od čerta k ďáblu a k ničemu výraznému to nějaký čas nevede. Každopádně mohu doporučit všem, kteří četli předešlé knihy a jsou zvědaví na další osudy obyvatel metra. Metro 2035 není dokonalé, má své mouchy, ale poskytuje řadu odpovědí na dříve vyřčené otázky.

Gaarq  | *****

na začátku jsem si říkal, teda nic moc, je to nudné, rozvleklé, dialogy jak ze slohového cvičení, poetika metra ta tam. pak začalo přituhovat a říkal jsem si, dobrý, tohle už jde, autor se snaží o nový pohled na situaci. a první malé odhaleníčko (polévka s nudlemi) bylo dechberoucí. a pak se to rozjelo jak buldozer z kopce. v člověku se mísily pocitu obdivu k autorovi, jak dokázal hutně naservírovat takovou porci humanity, až se z toho jednomu dělalo fest šoufl. pořád to má sem tam mouchy, hlavně v dialozích a v arťomově příliš tlačené naivitě a nedovtipnosti, ale jinak, jinak je to nářez, který evokuje mmcarthyho, goldinga i millera mladšího. takovou drsnou kritiku člověčenstva a jmenovitě různých totalitních režimů (autor šije do vlastních řad jako z getlingu) aby jeden pohledal. neopomene ani naději, ale ta vyznívá marně, i když voní sladce. nakonec i přes všechny možné nedostatky, jichž jsem si vědom, a které by řadily metro 2035 až na poslední místo, za předchozí knihy, dávám pět aster právě pro tu skvělou poslední třetinu.

Const.ex  | ****

Předně je potřeba podotknout, že poslední třetina knihy více než bohatě vynahrazuje čtenářskou agonii, kterou chtě nechtě musel přetrpět opravdu každý, kdo vzal Metro 2035 do rukou. Nedá se ale jinak, protože v rámci zákona posloupnosti je „poslední“ třetina knihy opravdu zase až na konci a ty první dvě třetiny jsou prostě pekelné literární utrpení… nejde ani tak o formu jako spíše o obsah. Pokud jste v polovině knihu odložili, tak Vám nemohu nic vyčítat a chápu Vás. Ale pokud máte sklony k mírnému literárnímu sebepoškozování, tak se zakousněte a vydržte, protože nakonec dojdete k zasloužené odměně.

SONP  | ***1/2

Gluchovskij se rozhodl, že zase napíše trochu něco jiného a že si ve svém post-apo světě vyřídí účty s komunisty, fašisty, oligarchy a všemocnými politiky vůbec. A nebere si servítky – rudí střílejí do vlastních, fašisti mají pracovní lágry a oligarchové se živí kaviárem, zatímco ostatním hnijí jejich drahocenné houby pěstované v tunelech. A národ ? Ten raději kus žvance a vodku z hub než revoluci. Zkrátka všechno je tak pěkně rusky v hajzlu a hrdina se může utápět ve vlastní depresi. A politici? Nechte se překvapit. Není to vůbec špatné, ale jde o další odklon od famózní atmosféry prvního dílu. Když se s tím smíříte, jde o fajn politickou fikci. Kdo ale chce mutanty a objevování dungeonu v podobě kdysi blyštivých stanic moskevského metra, bude asi zklamán. 70%

frana  | ***

Tak jsem se těšil na skvělý závěr trilogie a místo toho přišlo VELKÉ zklamání. Dlouhé, roztahané, nudné pasáže. Arťomovo putování sem tam, odnikud nikam. Chvílemi to nemělo ani hlavu ani patu. Zmatené, divné a ujeté. To nebylo to rozjeté Metro, které se mi líbilo. A když konečně něco hlavní „hrdina“ (v uvozovkách proto, že pro mě v téhle knize žádný hrdina není) objevil, tak to na konci autor zahrál do autu a nechal to vyšumět. Tady měl být velkolepý závěr a ne že všichni za pouhých 20 let v metru řeknou, že nikam nejdou, Arťom sedne do auta a konec. To neeee. Těm kterým se to líbilo se omlouvám, ale já jsem prostě čekal něco jiného.



WebArchiv - archiv českého webu