kniha » Řád racrianů
hodnotilo: 5
22%
Řád racrianů

Patrik Fuxa

Řád racrianů

Kategorie: fantasy - meč a magie

vydání: Zdeněk Bauer (NZB) (web) 2016


Komentáře:
toms  | *1/2

Knihu jsem právě dočetl a spěchám s komentářem, než stačím zapomenout, o čem vlastně „Řád racrianů“ pojednává. Pozitivním zjištěním bylo, že Fuxa oproti Grimovi přece jen dokázal vyplodit jakž takž smysluplný příběh. Bohužel, jak trefně poznamenal BorgDog, jde svou úrovní spíš o rozsáhlou slohovou práci. Věk autora asi nebude příliš vysoký, odhadl bych to tak kolem 14–16 let, pokud je mladší, zřejmě bych i zvedl hodnocení. (EDIT: vzhledem k věku vyššímu – asi 20–22 – naopak o něco snižuji…)

Dějová linka je přímočará a plná logických kopanců, slovní zásoba autora velice chabá a neustálé opakování slov (hradby, hradby, hradby, látka, látka, látka…) jen prozrazuje naprostého laika. Netuším, nakolik proběhla jazyková korektura (nakladatel, rodiče či učitelka češtiny?) – na první pohled se text tváří jako bez zjevných pravopisných přešlapů, ale už na ten druhý zjišťujeme prapodivné obraty téměř v každém odstavci (vysochané okno z mramoru apod.) Místy nejsou oddělené dějové linie, vzpomínky splývají s přímou řečí atd.

K samotnému obsahu: Klasický postkatastrofický svět starověko-středověkého rázu, který autor prošpikoval stovkami vymyšlených pojmů a názvů – naprosto zbytečně, protože se v nich sám po chvíli začne ztrácet a vypomáhá si berličkou: XYZ je něco jako BBB.

Pohádková nit příběhu „Jak se malý fracek stal největším borcem na světě“ určitě nepatří k nejobjevnějším, ale budiž. Celý příběh je vlastně retrospektivním vzpomínáním hlavního hrdiny Caeldina na to, jak k tomu došlo. Přímé řeči se sice autor vysloveně nevyhýbá, ale také s ní rozhodně nehýří. Často nadhodí i poměrně zajímavou myšlenku, kterou by zručnější psavec dokázal zpracovat a rozvést do košatého děje, ale Fuxa jí odhodí jako nepotřebný střevíc a uhání dál. Škoda, že chabá slovní zásoba také nedovolí autorovi vytvářet květnatější souvětí, mnohdy by to bylo ku prospěchu příběhu.

Osobně pokládám za „medvědí službu“ nakladatele, že podobná kniha byla vydána! Zatímco u pana Grima je jasné, že z něj nikdy nebude spisovatel, Patrik Fuxa by jím (za dlouhou dobu) být mohl. Jen měl nechat (či rodiče) tuto prvotinu „v šuplíku“ a spíš se pustit do napsání 50 povídek – těch posledních deset už by mohlo mít i příznivý čtenářský ohlas.

trudoš  | *1/2

Naivní fantasy, plná roztodivných stvůr a udatných skutků, jejímž největším prohřeškem je nudný děj. Nic proti šlechetným putovačkám, jenže Patrik Fuxa zůstal věren pouze lineární cestě za dobrodružstvím a všechno zajímavé účelově nerozvinul, čistě proto, že by pak potřeboval o dost víc stran. Což je bohužel pravda.
Jinak ale nápaditá kombinace Planet smrti a Útoku titánů. Opomenu-li tedy ignorování fyzikálních zákonů, nebo pravidel technologického vývoje. A škoda, že autor nedokázal zachytit uvěřitelnou atmosféru ztráty lidskosti, která by v případě jím stvořeného světa byla neodvratitelná.
Za hodně nešťastnou však považuji podobu slohu, především fakt, že je vystavěn v první osobě přítomného času, přičemž forma odpovídá spíše času minulému. Výhrou nejsou ani chybně používané výrazy, nebo opakování slov v průběhu jednoho odstavce. Za tvůrčí snahu ale palec nahoru. Základ by byl i k použití, pod podmínkou kompletního přepsání. Slovy klasika: „Sundat brejle, odbarvit na blond a zhubnout.“

dva mraky  | *1/2

Příběh sice jednoduchý, ale potenciálně fungující. Prostředí docela zajímavé, nejsilnější stránka knihy, která tak připomíná fantaskní cestopis. Lidstvo se stěží drží proti všudypřítomné nebezpečné fauně a racriané, fantasy kyborgové podporovaní exotickou látkou, jsou jediní, kteří dokáží v nerovných bojích obstát. Hlavní hrdina nastoupí k racrianům jako nováček a ukáže se, že je jedinečně talentovaný a prožije četná dobrodružství na téma „přijde nějaká potvora(nebo rovnou smečka) a my opět zvítězíme“ Knize by lépe slušel formát bojového křestu velkého válečníka. Ale Fuxa neodolal pokušení a tak ten svět společně zachráníme :-) To že to je vlastně vzpomínání hlavního hrdiny, je IMO úplně zbytečný rámec. Jak už tu padlo, psáno je v první osobě přítomného času. Beru to jako dobrý nápad, protože nejsilnější stránkou knihy je právě představování divotvorného a nebezpečného světa a tak je lepší šance, že čtenář propadne sugesci, že tam opravdu s racriany je. Fuxovo řemeslné umění je ale nula. Tak tak zvládá běžný psaný projev. Vyprávění je celkem konzistentí, ale objevují se různé podivné vazby, opakování, naráží na limity slovní zásoby, pere se s popisy. Chybí opravdu živé dialogy. Fuxa míjí příležitosti k oživení děje. Tam kde by se vešel vtip, zajiskření mezi postavami, vypointovaná mikroepizoda, nebo emoce hlavní postavy, Fuxa prostě projde, neb pro svou nezkušenost ty možnosti nevidí. Souhlasím s tím, že na tomto půdoryse by se dala vybudovat přímočará ale svým způsobem podmanivá kniha. Leč pokud by to byl barák, řeknu, že je to na buldozer a postavit znova.

Lucc  | brak

Přemýšlel jsem, jak to ohodnotit, ale když je kniha tak špatná, že ji nedočtu, asi mi nic moc jiného nezbývá. Skončil jsem asi u 50 strany a nemám sílu dál. Není to TAK špatné, jen to prostě není DOST dobré. Na knize je moc poznat mládí a nevypsanost autora. Vkopíruji sem poznámky, které jsem si při čtení udělal:

Protiřečí si – v jednu chvíli mluví o několika historických případech využívání látky světla, v příští mistr Soiren neumí říct, jak se projevuje, protože nebyla dostatečně otestována, aby hned nato uvedl 2 příklady dokonalého využití.
Dobré popisy. V nich se nejvíc projeví autorův zápal – popis generátoru vč. kresby.
Opakuje se. Laurien vysvětlí, co bude dělat a autor to znovu shrne.



WebArchiv - archiv českého webu