LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Páté srdce

Kategorie: fantaskní - detektivní

originální název: The Fifth Heart
originál vyšel: 2015

vydání: Mystery Press (web) 2016

odkazy: 1x [info], 3x [recenze], 2x [ukázka]

Komentáře:

louza  | ** 02.11.2016 10:59

Páté srdce je tradičně fabulační detektivní román z pera páně Simmonse v němž navazuje na Doylovskou tradici a jako mnozí jiní pokračuje v událostech po vodopádu. Holmes v jeho pojetí přežívá, pouze se stahuje do ústraní, aby mohl řešit případ svého života k němuž si přizve místo Watsona známého spisovatele Henryho Jamese. Kniha obsahuje několik opravdu dobrých nápadů s nimiž by se bývalo dalo skvěle pracovat, zábavných momentů (Simmonsova nemilosrdná kritika a hardcore interpretace Doylovových povídek), případně skvělých dynamických pasáží (Holmes versus překupníci drog) či noční vlámání se do domu pro důkazní foto. Kniha je naprosto prostá popisných a didaktických pasáží, které byly tak úmorné v Black Hills, nebo Abominable.

Takže čím tentokrát autor nudí za vlast? Jsou to dialogy. Simmons protíná románové postavy s historickými a trpí příšerným nutkáním všechny své oblíbené literáty, politiky, či románové postavy sesadit k jednomu stolu a rozpoutat jejich intelektuální dialog „svých snů“, který se málo, většinou prakticky vůbec naváže k základní linii knihy. Tyto dialogy vycucané z prstu (byť třeba historicky podložené) tvoří velkou část knihy a v její střední části už v podstatě nestíháte sledovat, kam se společnost přesune a kdo s kým se vlastně baví. Holmes, James, Adams, Twain, Roosevelt…nekonečný proud informací, myšlenek, spekulací, fabulací, canců…nudy. Která je snad ještě horší, než v případě Danových mentorských popisných pasáží. Zdá se, že Simmons už dávno přesáhl příčetnou hranici a jeho „fascinující výzkumy“ přebraly otěže. Dnešní Simmons nezkoumá aby psal, ale píše aby zkoumal. Je škoda, že tím zabíjí vynikající příběhy, které by stále ještě mohl napsat. Kdyby chtěl. Ale on nechce. Protože výzkum je vše.

Cože? Dvě hvězdy? Ale je to přece Dan Simmons! – Právě proto.

Sirius  | **** 06.11.2016 11:08

Ze všeho nejdřív velká poklona nakladatelství Mystery Press​ za to, že Páté srdce vyslalo do světa v takhle úžasné grafické úpravě. Grafické úpravě neskládám hold často, ale tentokrát prostě musím. Už jen kvůli ní doporučuju mít doma knihu ve fyzické podobě a ne jen v ebooku (ostatně já sám knihu uložím vedle Kvítku karmínového a bílého). Další poklona pak patří překladatelce Alžbětě Lexové za to, jak se s tím popasovala. Podle mě to zvládla parádně. No a samozřejmě obrovská poklona Danu Simmonsovi. Protože Simmons je prostě bedna. Simmons se nespokojil jen s tím, aby napsal „jen dalšího Sherlocka“. Simmons na to šel z jiné strany a rozhodl se propojit fikci s historickými událostmi (podobně jako to udělala i Lyndsay Faye u Prachu a stínu). Páté srdce v sobě propojuje detektivku, potažmo špionážní thriller a něco, co bych nazval studií/rozborem/ dobrodružství Sherlocka Holmese z pera A. C. Doyla/doktora Watsona (tady potěší četné odkazy na Doylovy příběhy a nedivil bych se, kdyby čtenář po dočtení Pátého srdce oprašoval Doylovy příběhy). A je samozřejmě otázka, která z těch dvou složek čtenáře uspokojí víc, případně jestli bude u obou stejný tah na branku. Ovšem tenhle román má ještě třetí složku a tou je perfektní znalost reálií (a Shakespeara), díky které má celý román naprosto úžasnou atmosféru. Každopádně by to mohlo být o čtvrtinu kratší, aby byla dynamika lepší.

jirikk  | **** 11.11.2016 16:54

Myslím, že je chyba číst Páté srdce jako detektivku, v téhle rovině moc nefunguje a neobstojí. Nosné téma je někde jinde, SH primárně nepátrá po příčině smrti Clover Adamsové, ale po podstatě své vlastní identity. Právě otázka, zda je skutečnou nebo jen fiktivní postavou je natolik silným tématem, že celou knihu utáhne. Simmons cílí na publikum, kterému se líbil Drood nebo Black Hills, tedy jakási (pseudo)historická próza bohatě kořeněná více či méně zábavnými postřehy ze života skutečných osobností. Já se k této skupině hlásím, nemůžu ale nevidět, že tentokrát přeci jen něco málo schází, snad větší tah na branku, který právě z Drooda udělal skutečně mistrovské dílo. I tak ale stále velmi, velmi dobré.

trudoš  | ****1/2 10.12.2016 00:21

Přes osočování Dana Simmonse z literárního manýrismu mu nelze upřít fantastický sloh, který je opravdovým uměním. Sherlock Holmes sice v jeho podání není zádumčivým gentlemanem s loveckou hučkou, ale o to víc mi byl bližší, protože tuhle ikonografickou představu nesnáším. Ne, Simmonsův Velký detektiv je sympaticky arogantní chlapík, který má problém porozumět společenským finesám, ale úspěšně je napodobuje, aby mohl nepovšimnut bojovat se zločinem. A třebaže není bytostí dokonalou, brilantní mysl mu dává punc naprosto neodolatelného hrdiny.
Zápletku však autor pojal až příliš rozšafně. Dějově nelze nic vytknout, konstrukce příběhu krystalizuje pomalu, nicméně strhujícím způsobem. To ještě umocňuje paleta neskutečně živých postav a detailní vykreslení exteriérů. Osobně jsem si pak nejvíc užil Jamesovy rešerše nelogismů v Doyleho povídkách. Jenže při zpětném pohledu lze říci, že množství odboček je nepodstatných a metafyzický podtext zbytečný. Přesto jsem si Páté srdce užil se vším všudy.

BorgDog  | ****1/2 28.05.2017 22:40

Kniha se hodnotí poměrně obtížně, neboť na ni lze nahlížet různými hledisky. Pro „holmesology“ bude bezpochyby luxusní sousto. Simmons si dal práci se studiem Watsonova (pardon, Doyleova) díla, a současně měl odvahu uhnout z vyjetých kolejí otrockých epigonů. „Jeho“ Sherlock má zcela jinou minulost, částečně i naprosto odlišný charakter, přesto dokonale zapadá jak do obrazu „kanonického“, tak autorova. Tohle rozhodně nemohlo být snadné, a je to jasný důkaz Simmonsova literárního génia. Bez ironie.

Na námitkách vznesených Louzou je ovšem též dosti pravdy. Zatímco první třetina románu, kde se ještě drží „dialogová“ a „dějová“ složka v rovnováze, se přímo hltá, ať už v Sherlockově drogové výpravě, nebo popisu „tibetského dobrodružství“, ve druhé polovině se „Páté srdce“ vleče. Simmons jde v podstatě stejnou cestou jako Newman v „Anno Dracula,“ když nechává Sherlocka a jeho lehce nedobrovolného Watsona setkávat se s mnoha významnými literáty i politiky své doby, jen to hraje na vyšší a „vážnější“ úrovni. Jenže zatímco Newman trousí zábavné hříčky, Simmonsovy večere v ušlechtilé gentlemanské společnosti se brzy přejí a ústřední zápletka začne působit jako pouhý doplněk k tlachání. Ano, pro znalce historie nebo americké literatury, to bude nejspíše mnohem úchvatnější. Pro většinu čtenářů však nikoliv. To platí i o osobě Henry Jamese, kterou má sice autor rovněž dokonale zvládnutou, ale co je to platné, když se k nějaké pořádné akci dostane až téměř před koncem.

Nakonec tu máme rovinu „detektivní“ a téměř mystickou v podobě Sherlockových pochybností o vlastní identitě, nebo spíše realitě. Na rovinu, neohromilo mne to tolik, jako jiné, byť nápad je bezpochyby zajímavý a představa Holmese konzultujícího s dalajlámou prostě sladká. Rovněž případ založený na skutečné události , kde se nic, ale naprosto NIC neděje pouhou náhodou, je vymyšlen dobře, ale finále přesto působí zbrkle. Konflikt Holmese s Lucanem Adlerem se dal „osladit“ ještě mnohem líp.

Co tedy s tím? Osmdesát procent je rozhodně málo – zdejších 74% pokládám za těžce podhodnocené – ale na plný počet kniha také nemá. Takže čtyři a půl hvězdy.

P.S.: A kdo neodhalil tajemství profesora Moriartyho aspoň třicet stran před odhalením, nezaslouží si svoji loveckou čapku ani dýmku! ;-)

Dilvermoon  | ****1/2 26.06.2017 10:22

Zajímavé je, co spojuje Páté Srdce a Black Hills. Je to Chicagská světová výstava a také třeba očividná autorova fascinace Brooklynským mostem. Ani indiánská linka nezůstane nepoužita. Simmons má opět nastudovánu historii a místopis. A to detailně. Jako obvykle u svých knih podobného ražení mě poučil o lecčems a jako obvykle mi to plně vyhovuje. Sherlock Holmes se třeba zmíní i o tom, že potkal jistého mladíka Hercula Poirota. Časově to hezky odpovídá. Simmons se jako ve svých dalších knihách podobného typu nevěnuje prudce plynoucímu ději, ale i tak napínavý příběh šikovně balí do více či méně souvisejících a obvykle fascinujících faktů, které s chutí šířeji rozvede. Páté srdce je ale přece jen přímočařejší než zmíněné Black Hills. Přece jen figura Sherlocka Holmese je velmi nosná a vděčná a ani jeho „asistent“ Henry James nehraje nijak výrazně druhé housle. Naopak. Má i své vlastní důležité aktivity. Další velmi dobrá věc je pohled na život americké společenské elity na konci 19. stoleti (a i společenských vrstev na opačném pólu). Potkáme také dalšího známého spisovatele s nezanedbatelnou rolí. Celkově opět další výborná věc od mého oblíbeného autora několika tváří. K redakční práci Mystery Press také nemám výhrady. Snad jen úplné finále jsem očekával dramatičtější a hlavně delší.