kniha » Kniha zvláštních nových věcí
chce si přečíst 2 | má v knihovně 10
hodnotilo: 18
84%
Kniha zvláštních nových věcí

Michel Faber

Kniha zvláštních nových věcí

Kategorie: sci-fi

originální název: The Book of Strange New Things
originál vyšel: 2014

vydání: Kniha Zlín (web) 2016

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]


Komentáře:
Doubravka  | ***** 23.12.2016 20:43

“Kniha zvláštních nových věcí” je nádherný román, ve kterém nenajdete hluché místo. V zásadě pojednává o lidech a vztazích mezi nimi, ať už to jsou lidé pozemští či vzdálenější, o schopnosti rozhodnout se mezi (po)voláním a láskou, o vyrovnání se s vlastní minulostí i budoucností. Zasazení děje na planetu ve vzdálené galaxii je v podstatě jen nutnou kulisou pro příběh. Tím ale nechci naznačovat, že by autor planetu Oasis nebral vůbec vážně a věnoval jí málo prostoru. Naopak, mezi mé oblíbené pasáže patří kupříkladu Faberův úžasný popis místní atmosféry a dokonale zvláštní ekosystém výborně nahrává biblickým aluzím. Navzdory tomu, a i faktu, že hlavní postava je kazatel, to ovšem není kniha o náboženství, stejně jako se nejedná o sci-fi jako takové. Hlavním nositelem děje je Peter, ideální křesťan, který se nevtírá, snaží se jít příkladem a má soucit a pochopení, sám má za sebou divokou minulost, ze kterému mu pomohla se dostat právě jeho žena Bea. Bea, která zůstala na Zemi a s Peterem může komunikovat pouze prostřednictvím elektronických dopisů a díky ní dostáváme nahlédnout do dějů na naší planetě ve Faberově nespecifikované budoucnosti: Zemi postihuje řada nebývale silných přírodních katastrof, která následně vyvolává rozpad místní infrastruktury a neprospívá ani mezinárodním vztahům. Jak může ženě trpící úzkostí a nedostatkem doma v Anglii pomoci muž, který nachází skutečnou oázu křesťanství a archaické prostoty a klidu na vzdálené planetě? Tahle kniha mě oslovila na skutečně mnoha úrovních, je poetická i napínavá, děj je zpočátku povlovný, spíše než jako příběh působí jako sled přítomností, s důrazem na detail, duševní rozpoložení, ale zároveň se mu nějak daří vás neustále vtahovat hlouběji a hlouběji dovnitř. Bez přestávky. Prostě pořád. Je to kniha, kterou jsem nechtěla nikdy dočíst, ale odkládat se to už také nedalo. Jsem upřímně ráda, že se českého překladu ujal právě Viktor Janiš, protože u něj mám jistotu, že si dal tu práci a má ten dar, aby Faberův nádherný jazyk přeložil přesně tak, jak odpovídá duchu a atmosféře příběhu.

gan112  | ****1/2 08.01.2017 17:37

Kniha bola rozhodne plná zvláštnych nových vecí, ale rozhodne nebola vecná. Autor sa skutočne komplexne krúti okolo asi štyroch ťažiskových tém, z ktorých mi asi polovica prišla nehodná rozoberania. Asi preto som síce nenaplnený z hľadiska vlastných preferencií, pretože mnoho zápletiek bolo samozrejme dosť vyfabulovaných, ale z hľadiska toho ako boli autorom uchopené, klobúk dolu. Vyzdvíham najme dialógy, premyslené a napäté (aj keď ma miestami štvalo Peterove zamýšľanie sa nad každým slovom ktoré použije, nuž ale to ku pastorovi ako psychológovi patrí) . Aj vďaka nim vo mne ostane príbeh rozhodne dlho. Môj pocit z knižky je približne taký, že som sa stretol s človekom ktorý hovorí veľmi zvláštne, zaujímavé veci o banalitách a tak sám zákonite hovorí banality. No nieje to tak, a preto sa mi knižka ťažko hodnotí, aj keď bodovo rozhodne za 4,5stár. P.S. Faber ukazuje v knihe široké spektrum vedomosti hlavne z humanitných odborov, ale na oplátku planéta Oáza je z biologického hľadiska vystavaná absolútne neprípustne. Neva, nezáleží, to ja len tak.

Gaarq  | *** 02.03.2017 20:12

po několikatýdenní bitvě jsem knihu dočetl a musím říct, že je to zatím jediné dílo od fabera, které se mi moc nelíbí. celý fikční svět je na mě už příliš strojený, příliš svévolně formovaný, ačkoliv vím, že faber stejně nikdy nepsal žádnou kanonickou SF. ale čeho je moc, toho je příliš. autorský záměr tu vítězí nad uvěřitelností světa, snaha sdělit utlačuje přirozenost příběhu. jsem si jist, že vše je to záměrné a autor určitě ví, proč to udělal zrovna takhle, ale mě to přijde samoúčelné a zkrátka se mi z toho ježí srst. k pozitivům patří syrovost a trefnost faberových postřehů o nelidskosti vztahů bez přímého kontaktu, o náboženství, které berou věřící jen jako jinou drogu za tu, které se horko těžko před tím zbavili. o naší kognitivní tendenci (nebo radši schopnosti) žít ve vlastním smyšleném světě navzdory tomu skutečnému, protože nikdo z nás není tak silný, aby ho ten reálný svět na místě nesemlel na prach. skoro detektivní třešničkou jsou pak oázané, podivní mimozemšťané a jejich záhadný vztah k bohu, lidem a práškům. autor také zvolil několik zajímavých formálních stylistických nástrojů, kterými ozvláštnil vyprávění (názvy kapitol a oázanská mluva). nicméně přes všechny klady, ten pocit, který mi po čtení zůstal není příjemný, a to nikoliv souzněním s postavami, ale pachutí umělosti a autorského násilí. váhal jsem mezi 2 a 3 astrami, nakonec jsem zohlednil, že na tom přece něco je.

ovšem zvláštní místo v pekle si zaslouží ti, kdo to vydali jako módní knižní SUV. kniha není rozsáhlá, ale je velká, těžká a pevná vazba není zas tak pevná – snadno se odírá a třepí od krajů.

romusak  | ***1/2 20.03.2019 22:59

Přesně tak, je to kniha, je docela zvláštní, poměrně nová, věcí je v ní napsáno taky docela dost. Od Fabera jsem četl několik knih, které byly čtivější, ale jak autor říká … je to kniha zvláštních nových věcí. Docela slušný čtení, vzhledem k obsahu, počtu stran a váze knihy, není zrovna vhodná ke čtení v MHD, což jsem naštěstí brzo pochopil a četl ji pak výhradně doma. Služebník Ježíše 2019.

idle  | ***1/2 30.04.2019 17:17

Začítala jsem se dlouho, snad třetinu knihy – na začátku není žádný výrazný konflikt, jen smutek z loučení a výhled na nové, neznámé prostředí. Které je lákavé, ale odhaluje se jen pomalounku a stejně se nikdy nedozvíme všechno, poznání cizí kultury je běh na delší trať, než kterou obsáhne příběh téhle knihy.

Pak se ale začne rozšiřovat propast mezi hlavním hrdinou Peterem, křesťanským misionářem na mimozemskou planetu, jejíž obyvatelé po slově Božím z nějakého důvodu přímo dychtí, a jeho manželkou, která zůstala na Zemi a čelí narůstajícímu množství přírodních katastrof a dalšího úpadku, a začne to být působivé – v některých okamžicích na můj vkus až moc, jednou mi „sedla“ do nálady natolik, že jsem ji musela na chvíli odložit. Na druhou stranu mimozemšťani jsou sympaticky cizí, ne extrémně, ale dostatečně, a cizí taky zůstanou.

Celkový dojem nakonec zůstal slušný, nic víc, nic míň.



WebArchiv - archiv českého webu