LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Anthony Ryan

Královna ohně

série: Stín krkavce
díl v sérii: 3

Tato kniha je částí i jiných knih: Stín krkavce I.-III.

Kategorie: fantasy

originální název: Queen of Fire
originál vyšel: 2015

vydání: Host (web) 2016; Host (web) 2016; Host (web) 2017

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

Durgas  | **** 20.01.2017 11:06

Záver trilógie si podľa mňa udržal laťku solídnej klasickej fantasy, aj keď teda nejde o nič vyslovene výnimočné. Autor samotné rozuzlenie celého príbehu zvládol, uspokojivo sa vysvetlilo celé pozadie okolo Toho Ktorý Čaká. Tohto antagonistu chcem vyzdvihnúť, vymyslený bol veľmi originálne a zaujímavo. (SPOILER) Cisárovná ma trošku sklamala, vyzeralo to tak, že si šetrí nejaké eso v rukáve a nakoniec skončila ako taká posledná chudera (KONIEC SPOILERU) Autorovi musím vytknúť megalomastvo čo sa týka počtu vojakov v armádach a trošku zjednodušené chápanie vojenských stretov a samotného vojenského ťaženia (trén, zásobovanie, choroby…). Takéto nedostatky u autorov ako Erikson alebo Martin nenájdeme. Celkovo som však s trilógiou spokojný.

ladynka  | *** 17.06.2017 02:20

Zklámání. Veškerý děj je hrozně roztahaný. Postavy si projdou nějakými útrapami, aby se ty nejdůležitější sešly na konci, ale vesměs ve stejném stavu, žádné změny, žádný vývoj. Změna je v postavách mezi druhým a třetím dílem – respektovaný velitel Vélin je hrozně nevýrazný, Réva je svým dogmatismem stejně otravná, jen u Lyrny se objevují jakési náznaky budoucího kvalitního psychopata, ale nikam to nedospěje. Polovina postav by mi ani nechyběla. Největší slabina je v připomenutí několika věcí, které se ovšem nijak nevysvětlí nebo nějak nevyústí (Píseň krve, Šerin). Závěr podivný a nepochopitelný – jak to bylo mezi Spojencem, Erlinem a jak nakonec skončil jejich příběh.

Madam Brbla  | ***1/2 17.02.2018 09:21

„Královna ohně“ pokračuje v trendu nastaveném druhým dílem série: ke čtyřem hlavním dějovým liniím se na nějakou dobu přidá pátá v podání básníka Alucia a nechybí ani Vernierovy zápisky, které jsou pro knihu naprosto nepodstatné, mají pouze doplnit osud tohoto učence. Jak už bylo zmíněno v komentáři výše, u většiny postav nedojde k žádnému zásadnímu vývoji; autor občas naznačí, že tato osobnost by mohla potemnět, z téhle by mohl být tyran, mezi královnou a pár vojevůdci je zaděláno na konflikt… bohužel zůstalo jen u náznaků. Několik charakterů je odsouzeno k více či méně hrdinské smrti, to by snad ani jinak nešlo s ohledem na množství bitev a počty mrtvých ve statisících, ale na utírání slz zapomeňte (pokud nejste typy, co pláčou nad zašlápnutými mravenci). Ta osmdesátka jmen k zapamatování beztak potřebovala zredukovat mnohem drastičtějším způsobem. Když se konečně přes množství šílených psychopatů probojujeme po moři, po souši i přes ledové pláně do finále, ke střetu s ultrašílenou psychopatkou a jejím údajně supermocným nadřízeným, zůstane nám na patře pachuť rozpaků. Pochválím Ryana, že se vyhnul patosu, zakroutím hlavou nad tím, jak se všichni sešli (po měsících odděleného putování, bojů a jiných útrap) v tu nejpotřebnější chvíli na správném místě, zamračím se nad nevýrazností zápletky (Spojenec a vata okolo) a podivím se nad vlažným, stručným závěrem. Veškerá předchozí epičnost se vytratila, poslední stránky působí dojmem „hlavně už to mít co nejrychleji za sebou“. Jako když strávíte dopoledne na hajzlíku, poulíte oči, hekáte, vyrobíte za tu dobu 3 uspokojivé produkty vysoké gramáže a pak veškeré usilí spláchnete v několika vteřinách. A já už taky musím končit. 74%