kniha » Zrcadlová říše
má v knihovně 4
hodnotilo: 5
50%
Zrcadlová říše

Kameron Hurley

Zrcadlová říše

série: Sága Světoborci
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: The Mirror Empire
originál vyšel: 2014

vydání: Talpress (web) 2016

odkazy: 1x [ukázka], 1x [recenze]


Komentáře:
snop  | **1/2 12.11.2016 10:58

Je to tak originální, až je to nečitelné. Svět je jiný, autorka moc neříká jaký, nechá čtenáře plavat, aby si postupně vytvořil jakous takous představu o přírodě plné polovědomých rostlin, ve které žijí „lidé“, patrně ale také spíše vedomé rostliny (těžko říct). Tito lidé mají podivuhodné kulturní zvyklosti, od slavnostního jezení svých mrtvých po nejasné společenské uspořádání. Příběh se navíc odehrává v několika světech a několika říších a zpočátku – díky odlišným sociálním uspořádáním i kulturním zvyklostem – není jasné, zda při změně vypravěče zůstáváme v tomtéž světě či se posouváme i mezi světy.

Výsledkem je zmatek, který se sice postupně vyjasňuje, nicméně vlastně až do konce knihy se nevyjasní zcela. A když si k tomu připočtěme ještě jeden výrazný rys knihy, řekněme radikální feminismus, je výsledkem poměrně těžko čitelný útvar, který nezachrání ani příběh, ostatně nepříliš zajímavý.

Radikální feminismus se vyznačuje jednak silnými ženskými postavami, jednak ale navíc postulací minimálně tří genderů, což vede k češtinským novotvarům(„ona“, „on“ a „un“ – bez „něj“, „ní“ a „jho“). K tomu v jedné říši fungují komunitní manželství a jakási bisexuální vyrovnanost všech pohlaví, v jiné vládne „otočená falokracie“, takže zženštilí muži podléhají svým silným manželkám, v další je to dost nejasné… Výsledkem je další zvýšení zmatku, navíc dost bezúčelné (pokud tedy účelem neměl být nějaký feministický manifest nebo tak).

No a v tomto světě se odehrává příběh dvou ženských (generálka, služebná) a dvou mužských (nový vládce „lesní říše“ – pokud je ta říše opravdu lesní – a jeden novic) vypravěčů. Bohužel, forma naprosto zastínila obsah a výsledkem je, že každý z těchto příběhů by vydal tak na jednu dvě stránky, kdyby se vynechaly popisy světa a vztahových propletenců. Služebná lítá jako hadr na holi po všech říších a světech a snaží se stát Spasitelkou, generálka prostě jenom zjišťuje, co se vlastně děje, vládce lesní říše nedělá vlastně nic a novic odjede do jiné říše a tam se nachomýtá k událostem.

Tyhle příběhy možná mohou zaujmout, ale když už po padesáté člověk narazí na další popis podivnosti daného světa, případně na další variaci na téma „tento svět není cisheteronorma­tivní“, tak vlastně zjistí, že je mu osud všech těch lidí úplně, ale úplně ukradený.

No nic. Dávám 50 %, pokud někdo ulítává na gender studies, ať si tak 30 % přidá.

Vlask  | * 30.10.2017 21:33

Kolega to vystihl přesně. Tohle je jedna z mála knih, kvůli kterým jsem musel prodlužovat zápůjčku. Trvalo mi totiž přes měsíc, než jsem se tou slátaninou prokousal. Kromě genderového mišmaše si autorka vymyslela spoustu vlastních názvů pro styly magie, rostliny, zvyky, země a všechno to důsledně využívá k nelibosti nebohého čtenáře. Ve výsledku to pak vypadá jako četba Malazu, ovšem bez dějové propracovanosti, kterou nahrazují každodenní maličkosti naprosto nevýznamné pro děj. Příběh se navíc dělí na 4 rozdílné linie, které se neprotnou, 3 z nich strašlivě nudí a jen jedna se dá označit za zajímavou a lehce akční. Bohužel zbylé 3/4 knihy tvoří nuda okořeněná spoustu novotvarů, jejichž význam si stejně nebudete pamatovat.

trudoš  | *** 12.11.2017 08:41

Ne právě jednoduché vyprávění, nekompromisní a surové, asi jako samuraj bez ranního šálku čaje. Ta symbolika kultury vycházejícího slunce je cílená, protože autorka se jí hodně nechala inspirovat, a to jak kulturně-politickým zázemím, tak koncepcí akčních sekvencí, které se z poklidné atmosféry znenadání proměňují na krvavou řež, aby vzápětí přešly ke komplikovaným disputacím o morálce a cti. Trochu otravné je feministické ladění příběhu, kdy valná většina hrdinů jsou holky v té či oné podobě. Taky zamrzel otevřený konec, který utíná zápletku prakticky v tom nejnapínavějším. Dějově jinak poměrně spletité, Kameron Hurley těch pět set stran využila se vším všudy a čtenáři nedává vůbec nic zadarmo. Jedna intrika střídá druhou a v množství postav je občas zatěžko si udržet pořádek i smysl. To celé ve vznosně poetické stylistice, jež v mém případě však nebyla právě výhrou. Nové výrazy jsou fajn, ale když člověk musí i za polovinou románu nadále uvažovat, co znamená co, není to úplně dobře.



WebArchiv - archiv českého webu