LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

David Mitchell

Dům za zdí

Kategorie: fantaskní

originální název: Slade House
originál vyšel: 2015

vydání: Mladá fronta (web) 2016

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

louza  | ***** 16.11.2016 22:33

Výborná až skoro vrcholová kniha. Mitchellův román Dům za zdí se podobně jako Atlas marků, nebo Hybatelé drží osvědčeného rádoby povídkového schématu provázaných příběhů dávajících postupně dohromady ucelený román. Autor ho vystavěl kolem dvojice velmi originálně a netradičně pojatých duševních upírů. Celý příběh je rozkročen v rozmezí cca stovky let, přičemž klíčových je posledních třicet. Je neuvěřitelné s jak malým prostorem si autor vystačil pro relativně spletitý příběh postupně tažený více než desítkou postav. Mitchell v tomto případě brutálně vyškolil literární „hvězdy“ typu Kingů a Simmonsů. Kniha má pouhých 140 stran, ale je určena pro obezřetné čtenáře a každý odstavec v ní má své místo. Autor nepíše proto aby psal, nepíše ani proto, aby zkoumal. Píše proto, že má v hlavě příběh mající hlavu a patu, který chce čtenáři srozumitelně a čtivě sdělit. Čtenářský zájem si nevynucuje mentorskou rákoskou ani falešnou epičností, ale rafinovanou kostrou knihy a propracovanými postavami dokonale reflektujícími dobu v níž jsou zasazené. Je neskutečným zadostiučiněním, že se ke knize na obalu hlásí sám Stephen King a doufám, že teď tváří tvář Domu za zdí po právu zpytuje svědomí a připadá si jako úplnej debil.

jirikk  | ****1/2 30.12.2016 15:49

Pokud mi tu něco chybělo, tak právě rozsah, příběh by unesl klidně dvojnásobnou porci písmenek. Mitchell je samozřejmě extraklasa, o tom nenechá čtenáře na pochybách ani na chviličku – právě proto bych ale chtěl o něco víc než jen základní kostru příběhu, byť pečlivě vybroušenou.

jethro.tull  | ****1/2 19.01.2017 06:47

S Gaimanem bych tuto knihu nesrovnával, i když se do Domu za zdí (Slade House) vchází malými dvířky, které tu někdy jsou, a jindy nejsou. Také bych tuto knihu nesrovnával s knihou Zloděj duší od Cliva Barkera. Bylo by to povrchní srovnání. Naštěstí je každý z těchto spisovatelů originální a svébytný autor. Kniha Dům za zdí je složena z příběhů jednotlivých postav, které se postupně stávají „potravou“ obyvatel domu. Příběhy na sebe logicky navazují a postupně je odhalováno pozadí těchto příběhů i motivy obyvatel domu za zdí. Dovolil bych si přece jen malé srovnání. V Atlase mraků jsou příběhy pospojovány volně a vystaveny do jakési pyramidy, zde příběhy tvoří jednotlivé kapitoly knihy a souvisí spolu velice úzce. Příběh se také nevrací k začátku, ale vrcholí vysvětlujícím závěrem. Zatímco v Atlase mraků jsem viděl snahu ukázat vybroušenou formu, tady je podán vycizelovaný příběh. Jen ten závěr mohl být trochu mohutnější a působivější, přesto je zcela dostačující, takže nezbývají po příběhu žádné nezodpovězené otázky. A v posledních větách si autor vytvořil malá dvířka, která by mohl, ale také nemusel využít ke vklouznutí do dalšího příběhu.

Madam Brbla  | ****1/2 28.02.2018 16:42

Dosud jsem kolem Davida Mitchella jen po špičkách kroužila, jelikož jsem získala dojem, že by jeho tvorba mohla mít příliš vysoké nároky na můj chatrný intelekt. Nesměle jsem si měřila pohledem „Atlas mraků“ vysoko na poličce a v duchu slibovala: „Jednou se k tobě dostanu.“ Po návštěvě „Domu za zdí“ ze mě obavy spadly jako spodní prádlo ze striptérky. Hned v úvodním příběhu, kterým mne provázel tak trochu jiný chlapec, jsem pochopila, že si s knihou budu výborně rozumět. Druhý střípek do skládačky, kdy se změnil vypravěč a doba poskočila o 9 let kupředu, mě v euforických pocitech utvrdil. Oba charaktery byly naprosto rozdílné a perfektně… prožité, to je asi ten nejlepší výraz. Autistický kluk i špinavý polda působili dokonale autenticky. Následující střídání tolik úspěšná nebyla; další postavy mě neoslovily tak silně – nešlo o horší zpracování, akorát ve mně prostě nevzbuzují nadstandardní zájem zamindrákované studentky, lesbické novinářky ani… no, nemusím vykecat všechno). Navíc každá povídka logicky ubrala něco z tajemství a tím také z kouzla, kterým byl „Dům za zdí“ opředen. Nejspíš to tak muselo být, já bych však v tomto případě raději dále tápala v londýnských mlhách, zůstala u nejasných strašidelných obrysů a znepokojivých domněnek, než si nechala vše popsat a vysvětlit. Proto „jen“ 90% za tento dvoudenní superzážitek.

stimílek  | ****1/2 21.03.2020 17:46

V tvorbě Davida Mitchella si tuto knihu řadím kamsi do středu. Začátek mě uchvátil, druhá část skvěle držela laťku vysoko, pak ovšem přišlo zpomalení a rozmělnění, možná díky více vedlejším postavám v ději. Ty černý koni, Ty opět laťku lehce pozvedlo, ovšem autor na můj vkus až příliš chvátal a odkrýval karty. Závěr bych si také raději vychutnával déle. Dům za zdí rozhodně stojí za přečtení a to i v případě, že nejste příznivcem tohoto žánru.