LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Michael Bronec

Mračna nad Arénou

série: Tři kapitáni
díl v sérii: 1
kniha patří do světa: Svět Tří kapitánů

Kategorie: sci-fi - space opera - audiobook

vydání: Straky na vrbě (web) 2016; Straky na vrbě (web) 2016; Straky na vrbě (web) 2018

odkazy: 1x [ukázka], 6x [recenze]

Komentáře:

snop  | ***1/2 01.01.2017 13:43

Tak konečně přečteno, a musím říct, že je to velmi dobré, ba skvělé. Oceňuji autorovu imaginaci, s níž vzal klasické ingredience a smíchal je do koktejlu, který je na jedné straně dobře známý, na druhé nový a překvapivý. Je tam všechno. Hardcore sf včetně bojů vylepšených lidí, romantika lovců pokladů, globální politika, ale i kousek lokální, náš, jakoby z Albertova.

Postavy jsou zajímavé, ačkoli v tomto díle se více dozvíme v podstatě jen o jedné z nich – Zemském Koordinátorovi Arnoštu Kodexovi (těžko říct, co to znamená, podle náznaků jde ale nejspíš o benevolentního diktátora, jehož předobrazem je snad Salvor Hardin). Nepleťte se – to je taky jediný ze Tří kapitánů na obálce (ten vlevo vzadu je Albert, archetypální albert, a ten vpravo vzadu je Melchior, trpasličí náhradní Arnoštův otec, tedy on není trpaslík, ale jako by byl).

Ostatní dvě „hlavní postavy“ zatím slouží jen k tomu, aby měl kdo rozvinout děj a povyprávět historii; samostatnou psychologii mají zatím jen náznakově.

Čímž se dostáváme k hlavní slabině knihy, kvůli které jsem se při hodnocení rozhodoval mezi 60 a 70 %. Autor totiž, zdá se, zcela resignoval na tradiční strukturu trilogií, trojlístkový oblouk, tedy oblouk složený ze tří oblouků. Celá kniha je tak sice intenzivně zajímavá a zábavná, ale extenzivně ryzí expozicí a ničím jiným než tou. V normálním případě by se jednalo tak o první čtvrtinu knihy – pravděpodobně knihy hodnocené 80+ procenty. V našem případě máme knihu a vyhlídku ročního čekání.

Kdybych chtěl být nimral, tak bych ještě vytkl z mého pohledu poněkud trapnou a rozhodně neorganickou a zcela zbytečnou narážku na Star Wars a poněkud zbytečně spoilující „úvody kapitol“ (takové to „Kapitola 12… ve které se dozvíme, že vrahem je zahradník“). Ale to jsou drobnosti, zcela vyvážené svižným a sympatickým dějem.

Jinými slovy, v ideálním světě bych doporučil počkat si na souborné vydání všech dílů a pak si to s gustem přečíst (předpokládám setrvalou kvalitu a dějový oblouk naznačený expozicí). V neideálním světě, ale ideálnímu čtenářovi bych doporučil koupit již nyní, ale přečíst až po vydání všech dílů. No a my ostatní holt se musíme smířit s tím, že kniha končí ve čtvrtině.

Svarec  | ***1/2 20.01.2017 17:08

Zajímavá space opera, lépe řečeno její příslib. Začátek je dost nudný díky nevhodně zvolenému stylu vyprávění s velkým množstvím flashbacků (které obecně nesnáším a tady jich je hodně), takže chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, a pak byl najednou konec. Je to opravdu až příliš krátké a pokračování bych chtěl ideálně hned, protože mě to docela chytlo. Zajímavý svět, sympatické postavy, z nichž některé ale kvůli nevelkému rozsahu nemají tolik prostoru, kolik by to chtělo. Jen jsem si úplně nezvykl na česká jména a zasazení do české kotliny, které na mě působilo trochu nepatřičně. Říká se „ševče, drž se svého kopyta“, nicméně musím konstatovat, že barbarův spisovatelský pokus dopadl docela dobře a těším se na pokračování.

aqu1la  | ****1/2 20.04.2019 12:58

Kniha pozitívne prekvapila, som zvedavý na dvojku. Aj keď je to vlastne len úvod do príbehu a zoznámenie s postavami, hlavne sa to výborne číta.

Madam Brbla  | *** 09.08.2020 16:49

Tvorba Tomáše Kučerovského na mě má hypnotické účinky, jeho obálky svůdně šeptají z knihkupeckých pultů: „Kup si mě!“ Občas neodolám a poslechnu, jakkoliv už jsem dávno pochopila, že vnější vzhled bývá to nejméně důležité. Ovšem vnitřní ilustrace má na svědomí někdo jiný, což mě malinko zklamalo – opravdu minimálně, Janina Strnadová odvedla dobrou práci, jen jsem prostě zamilovaná do stylu výše zmíněného výtvarníka. Také je trochu zvláštní, když každý kreslíř interpretuje postavy po svém a jejich vzhled se tím pádem v jediné knížce liší.
A teď konečně k obsahu. Jako správný patriot přeji úspěch českým autorům, mám ráda space opery a tak jsem doufala, že mě „Tři kapitáni“ vystřelí samým nadšením až na orbitu. Před čtvrt stoletím by to zaručeně klaplo. Michael Bronec mi připomněl akční scifka Simona R. Greena (série o Lordu Moriturim) nebo Mikea Resnicka (Santiago), které jsem žrala v době, kdy číslovka mého věku končila svěžím „náct“.
Děj se posouvá vpřed především prostřednictvím dialogů, prokládaných souboji a trochou špičkování s něžným pohlavím. Humor někdy sklouzl k příliš dětinskému a v jistých situacích mi unikala logika. Jako třeba zbraň, co napáchá více problémů svému uživateli než zamýšlené oběti (a navíc se snadno pokazí), případně špičkový agent se sebeovládáním čivavy. Rovněž „nápad“ s dvojníky z řad androidů postrádá smysl u nejsledovanější osoby světa – dotyčný by měl stále za zadkem kvanta investigativních novinářů, na ulici by ho fotil kdejaký jouda a sdílel své setkání na síti, dubleři (pohybující se na více místech současně) by se zkrátka nedali utajit.
Reálie vesmíru nemají ambice ponořit se hlouběji, vše je podřízeno seznamování s hlavními hrdiny, dobrodružství v duchu pirátů a jejich pojetí cti, hledání pokladů, do toho sem-tam mimozemšťan… jo, kdysi by se mi „Tři kapitáni“ trefili do vkusu. Teď už holt potřebuji složitější zápletku, postavy i vesmír. Škoda, pravděpodobně neomládnu, do pokračování se tedy nepohrnu. Za mne bohužel pouze (lepší) průměr s několika dobrými scénami i postřehy, snad knihu za 10 let docení má ratolest.
P.S.: Manžel byl s „Mračny nad Arénou“ spokojený. Konkrétně se vyjádřil: „Co máš – vždyť to bylo dobré. Teda nic výjimečného, ale docela v pohodě.“