LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

John Wyndham

Midwichské kukačky

Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno

originální název: The Midwich Cuckoos
originál vyšel: 1957

vydání: Paralela 50 1994; Fuego 2007

odkazy: 2x [recenze], 1x [ukázka], 2x [film], 1x [seriál]

Komentáře:

Madam Brbla  | *** 30.05.2009 11:38

Wyndham se očividně v životě hodně napřemýšlel nad různými variantami útoku mimozemšťanů na Zemi. V tomto nepříliš objemném románu nevsadil na přímou invazi, zvolil infiltraci; ne zrovna nenápadnou, nicméně postupnou a opředenou množstvím morálních a filozofických otázek. Odlišné děti, jejichž psychické schopnosti představují vážnou hrozbu, vzrůstající současně s urychleným dospíváním malých tyranů – jak proti nim postupovat? Lze je vychovat? Studovat je? Nebo bude lepší je rovnou zničit, než jejich moc bude nezvládnutelná? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pak si „Midwichské kukačky“ přečtěte. Nejspíš zjistíte, že už jste měli možnost vidět filmovou adaptaci, možná vám to v něčem připomene pozdější „Tommyknockery“ od Stephena Kinga. Za sebe musím přiznat: román mi přišel hrozně suchý, navzdory zajímavému tématu nezáživný jako sociologická sonda. Snad je to tím, že do života Midwiche nahlížíme jen občas očima (a ušima:-)) člověka zvenčí, snad je to nemožností pocítit sympatie k nepříliš hluboce propracovaným obyvatelům městečka, snad mi to prostě jen v dané době nesedlo. Nebýt malého rozsahu knížky, asi bych ani nedočetla. Stručně shrnuto: dobrá myšlenka, slabý spád děje. Ode mě tedy pouhých 55%.

Tua  | * 15.01.2011 05:33

Poměrně slibný začátek. Bezvýznamná britská vesnička Midwich zažije podivný úkaz. Lidé v ní prospí celý jeden den během něhož všechny ženy otěhotní. Událost se podaří udržet pod pokličkou a pouze několik málo zúčastněných je pověřeno tím, aby situaci monitorovali. Jaké děti se narodí z početí jež nemá daleko od biblického zrození Ježíše? Další spasitelé, nebo sémě ďáblovo? Invazní armáda jež si místo otevřeného střetu vybrala způsob mnohem rafinovanější k infiltraci a podmanění, nebo úplnému vyhubení lidské rasy? Bohužel, obdobně jako u knihy Kukly, jakoby záhy Wyndhamovi došel dech, invence i fantazie. Dialogy jsou poněkud prkenné, hrdinové šedí a ke všemu ten otřesný překlad, který čas od času připomíná vylepšený Google translator. Jen kvůli začátku a jedinému malému výkyvu k lepšímu téměř na konci, tuhle knihu vážně nemá cenu číst dvakrát.

Martrix  | **** 18.01.2011 10:54

Díky Dni Trifidů se Wyndham dostal do společnosti několika málo spisovatelů sci-fi, kteří překročili rámec žánru. A stejně jako např. Wells, i on využil strachu lidí z neznáma. Od doby Války světů a Dne Trifidů, hledí spousta lidí na nebe s obavou. Xenofobie dostala báječnou předlohu v záplavě knih, které se zaobíraly různými způsoby, jak proběhne invaze mimozemšťanů na Zemi. A tato hrozba láká ke zpracování mnohé spisovatele sci-fi doteď. Je lhostejno, že matematika a fyzika se staví proti. Jsou to čtenáři, kteří mají tyto příběhy rádi a kteří snad leckdy i nějakou tu invazičku matičce Zemi přejí. Dnešní čtenáři jsou ovšem podstatně otrlejší a kdo má za sebou třeba sérii o Chtorrské invazi Davida Gerrolda, tomu Midwichské kukačky hrůzu nenaženou. Ovšem v 50-tých letech, kdy byl i let na Měsíc stále sci-fi… . Wyndham vlnu zájmu čtenářů o invazní sci-fi vyslyšel a tento subžánr přijal za svůj. Midwichské kukačky jsou mnohem zákeřnější a plíživější hrozba, než např. Vetřelci z hlubin. Přesto působí uspěchaně napsané. Větší propracovanost postav a některých situací, by z Midwichských kukaček udělalo román lepší, než Den Trifidů. Námět je úžasný a některé nápady mají potenciál samostatné povídky. Jenže strohý, až reportérský styl psaní, dělá z knihy spíš obsáhlou povídku. A to je velikánská škoda.

Phoenix  | **** 13.03.2011 20:43

Midwichské kukačky už svým názvem prozrazují mnoho z děje knížky. Proto je po chvíli čtení, kdy se seznámíme s vypravěčem a jeho úlohou v příběhu, celkem jasné, kterým směrem se bude děj ubírat. Tím pádem čtenář ví, co se vlastně v Midwichi děje mnohem dřív, než na to dojdou postavy, a má čas přemýšlet, jak tohle asi dopadne. Dopadne to nejjednodušším logickým způsobem a v tu chvíli si možná někdo řekne, sakra, čekal jsem víc. Přesto, kdo má rád vypravěčský styl Wyndhama, si v knížce přijde na své tak jako tak.

Honzeecheck  | *** 13.04.2011 11:01

Mě nejvíc vadila ta neuvěřitelnost. Celý městečko na den usne, pak jsou všichni těhotný a naroděj se jim divný děti? Pohoda, pošleme tam jednou za půl roku úředníka, kterej se na to podívá. Čim je člověk dál, tim víc se tam nabaluje nerealsitických situací

Duirin  | ***1/2 30.11.2012 20:08

Nemám rád děti. Z tohoto důvodu bylo jasné, že midwichské kukačky ve mě již zpočátku o to víc vzbuzovaly odpor. A o to méně jsem chápal jednání některých lidí, úředníků, vojska, vlády. Ale i tak knihu hodnotím vcelku kladně. Podobně jako u jiných Wyndhamových knih (a nejen jeho) mě vždy dokáže fascinovat, co autor vymyslí na základě jedné „katastrofické“ události a jak tuto událost dokáže rozvíjet. Zde je to (mimozemská) infiltrace, kde v jednom městečku otěhotní všechny ženy a všem se narodí stejné děti s podivnými vlastnostmi a ještě podivnějšími schopnostmi. A čím dál tím víc je jasnější (i když čtenáři je to jasné ihned), že to nebyla náhoda a hlavně to nebude žádná sranda…
Takže vlastně jen ze subjektivního pocitu dávám v hodnocení 10 % dolů za ty děti.

Strýček Biolit  | ***1/2 05.07.2014 01:00

Ufoni v Midsomeru…tak nějak na mě tato útlá knížka působila. Autor rozehrává komorní sci-fi příběh na pozadí idylické anglické vesničky. Nepotřebuje ani moc akce…ve své podstatě mu stačí dvě větší rány – i přesto dokáže příběh hezky vygradovat, byť mluvím-li zde o gradaci, myslím takovou tu britskou gradaci…tedy neodpustitelné vynechání čaje o páté či sklenky sherry u krbu po večeři. V knize hraje velkou roli – jak už to u sci-fi příběhů podobného ražení bývá – filozofická rovina, neboť více než na technické hračky (v textu nejsou žádné) je kladen důraz na myšlenky, přičemž Kukačky čtenáře donutí přemýšlet nad tím, jak (ne)funguje či jak by (ne)mohlo fungovat soužití dvou živočišných druhů, z nichž jeden je vyspělejší, avšak druhý (početnější) je natolik svázán morálkou a pravidly, že není ochoten onen vyspělejší a nebezpečnější druh eliminovat.

Krátké a příjemné čtení – nicméně klasická „oddechovka“ to opravdu není.